Školu přestavěli na pasivní bytový dům. Za vytápění bytů platí minimum

Areál bývalého hornického učiliště z padesátých let sloužil jako základní škola. Jenže s drahým provozem. Po přestavbě vznikl bytový dům v pasivním standardu, kde se za průměrný byt platí za vytápění jen kolem 3 300 korun ročně, celkem tedy 90 tisíc za 27 bytů.

V Dubňanech, malém městečku nedaleko Hodonína, stál komplex budov hornického učiliště už od 50. let. Zdejší výuku budoucích horníků byla ukončena v roce 1997. Do roku 2008 objekt sloužil jako základní škola. Jenže drahý provoz a nutná generální oprava byla nad síly majitelů. Objekt zůstal prázdný.

Než však stačil komplex budov zchátrat, vypsal Jihomoravský kraj výběrové řízení na jeho prodej. Nejvyšší částku nabídl místní projektant Zdeněk Kaňa a spolu s kolegou Ing. arch. Davidem Vaníčkem a Martinem Jindrákem připravili komplexní návrh přestavby celého objektu s rozdělením do několika etap.

První z nich představovala moderní bytový dům. "Chtěli jsme vytvořit zdravé bydlení odpovídající 21. století, s využitím nejmodernějších technologických poznatků a s důrazem na energetickou nenáročnost," vysvětluje Zdeněk Kaňa.

Ze školy se stal příjemný pasivní bytový dům stojící v zeleni.

Šikovně využitý potenciál staré budovy

Rekonstrukce byla o to jednodušší, že budovy bývalého hornického učiliště byly už připojeny na inženýrské sítě a dimenzovány na podstatně vyšší počet osob, než předpokládal bytový dům. Stavba neměla porušenou statiku, ani nebyla podmáčená. O to byla rekonstrukce jednodušší.

Velkou výhodu představovaly slunolamy, které tehdejší projektant konstruoval už v roce 1989. Realizaci usnadnilo i vnitřní členění. Třída spolu s kabinetem měla totiž ideální rozměry odpovídající bytu o rozloze 70 až 90 m², nebyly tedy nutné žádné radikální stavební zásahy.

Vybouraly se pouze stěny na toaletách. Výsledek? Nových 27 bytových jednotek ve velikosti 2+kk až 4+1 s plochou od necelých 58 m² do přibližně 108 m².

Proč pasivní standard

Podle autorů rekonstrukce pasivní přestavba přináší nejen ekonomickou výhodu uživatelům, ale především mnohonásobně zdravější vnitřní klima a lepší komfort bydlení. "Použili jsme zdraví neškodné stavební materiály a zajistili trvale čerstvý vzduch uvnitř místností," zdůrazňuje Zdeněk Kaňa.

Slunolamy přidal projektant už v roce 1989!

Rozdíl mezi běžnou a pasivní přestavbou spočívá mimo jiné v nutnosti silnější izolace obvodového pláště. Příjemným zjištěním bylo, že konstrukce stropu je tvořená železobetonovými skořepinami o konstrukční tloušťce 400 mm, ve spodní části je pak doplněná o minerální zvukovou izolaci tloušťky 100 mm položenou na ocelový trapézový plech, který je připevněn ke spodní části železobetonových skořepin. Díky tomu tvoří poměrně ideální nosnou konstrukci pro sádrokartonový podhled.

Může se hodit

Nebaví Vás platit stále vyšší účty za teplo a hledáte bydlení s příznivějším energetickým štítkem? Můžete ho najít na Reality.iDNES.cz.

Stačilo na stávající obvodové stěny přidat 200 mm tepelné izolace, přibližně 300 až 400 mm na strop nejvyššího podlaží, otvorové výplně s trojsklem atd. Tepelná ztráta objektu o 27 bytech a 2 400 m² podlahové plochy je tak 38,87 kW.

Porovnání? Vytápění za zimu 2012 - 2013 vyšlo celý dům na 90 000 Kč při průměrné vnitřní teplotě 23,5 °C, což představuje 3 333 Kč na jeden průměrný byt o ploše kolem 80 m². Měsíční náklad na vytápění byl 278 Kč. To jsou data z měřidel a nákladů z faktury za plyn.

Byty mají příjemná, ale až nezvykle velká okna.

Souhra různých materiálů

Autoři rekonstrukce nemají rádi škatulkování podle použitých materiálů. "Je přece mnohem efektivnější maximálně využívat výhod jednotlivých vlastností materiálů tak, abychom vytvořili levné konstrukce, a tak zvyšovali užitné vlastnosti budov za výhodné ceny," vysvětluje Kaňa.

Stávající železobetonové a zděné konstrukce se proto doplnily o suché procesy užívané v dřevostavbách, ať už jde o stěny nebo podlahy. Dřevěných stěn s tloušťkou 360 mm bylo využito hlavně u opláštění budovy. Původní obálkovou konstrukci tvoří železobetonové panely s doplněním sendvičových panelů.

Okna s izolačním trojsklem

Osazení oken proběhlo poměrně nestandardně, okna byla upevněna do speciálních dřevěných rámů, které umožnily optimalizovat jejich pozici v ostění. Při výběru nových oken se Zdeněk Kaňa musel poohlédnout po takových, která by svými parametry splňovala nároky na pasivní standard a zároveň byla cenově přijatelná.

Po konzultaci s firmou Okna Ševčík z Hodonína, která realizovala dodávku otvorových výplní, padla volba na plastový okenní profil Eforte od společnosti Inoutic, protože nabízí odpovídající tepelně-technické parametry a splňuje i požadavky kladené na okna v nízkoenergetickém či pasivním standardu.

Okenní profil má koeficient tepelné prostupnosti rámem U(f) 0,95 W/m2K.

Okenní profil má koeficient tepelné prostupnosti rámem U(f) 0,95 W/m²K, a to s použití běžné ocelové výztuhy, vestavné hloubce 84 mm a bez přídavných izolačních prvků. Z ekonomického hlediska je právě toto řešení otvorových výplní v pasivním standardu velmi výhodné, protože profily se zpracovávají stejně jako běžné profilové systémy. Není tedy potřeba zajistit dodatečné izolace komor profilu nebo speciální výztuhy, jejichž použití komplikuje výrobu.

Zdravé vnitřní klima

Pro zdravé vnitřní klima nových bytových jednotek bylo důležité zajistit pravidelnou výměnu čerstvého vzduchu. K tomu architekti použili systém řízeného větrání s rekuperací tepla, který je u pasivních domů již standardem. Zajišťuje totiž optimální výměnu vzduchu s minimálními tepelnými ztrátami.

Rekonstrukce s cenami

Přestavba školy v pasivní byty od stavitele Zdeňka Kani, architekta Davida Vašíčka a Martina Jindráka je ukázkovou realizací brownfieldu vzniklého z opuštěného areálu.

Projekt získal titul Český energetický a ekologický projekt 2010, v roce 2011 obdržela stejné ocenění i celá stavba, kterou ocenilo i brněnské Vysoké učení technické v mezinárodní soutěži současných stavebních projektů s výjimečnou energetickou, konstrukční a architektonickou hodnotou – BEFFA.

Převážná většina bytových jednotek tak využívá centrální rovnotlaké řízené větrání s rekuperací odpadního tepla s možností individuálního nastavení výkonu větrání pro každou bytovou jednotku. Samotná rekuperace probíhá v centrální jednotce, která přivádí do objektu již předehřátý venkovní vzduch, zbavený prachu.

Čidla sledují obsah oxidu uhličitého a automaticky regulují přívod čerstvého vzduchu do místností. Každý uživatel má však možnost nastavit si výkon podle svých aktuálních potřeb, nebo jednoduše otevřít okna. Pouze čtyři byty mají decentralizovaný systém větrání s rekuperací tepla, čistě pro porovnání provozu s centrální variantou.

Pro okna padla volba na plastový okenní profil Eforte od společnosti Inoutic.

Vytápění zajišťují dva centrální plynové kondenzační kotle. Stávající litinové článkové radiátory byly nahrazeny novými deskovými tělesy přibližně v polovičním počtu. Teplá voda je ohřívaná rovněž centrálně přes solární systém s dodatečným ohřátím plynového kotle.