Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ikonický Parkhotel se díky rekonstrukci za 100 milionů slavně vrací

  1:00aktualizováno  1:00
Zlatá šedesátá. Období, kdy u nás vznikaly skvělé filmy i zajímavá architektura. Patří sem i Parkhotel nedaleko Stromovky, jedna z nejlepších staveb své doby. Byl otevřený v červnu 1967.

„Elegantní Parkhotel mě fascinoval už jako kluka. Projekt je z roku 1959 a tehdy to byla naprostá bomba. Parkhotel je pro mne symbolem krásné éry 60. let,“ říká o budově historik architektury Zdeněk Lukeš.

 Parkhotel měl totiž velké štěstí. Na autory i na dobu, kdy vznikl. O jeho umístění totiž rozhodoval poradní sbor architektů, který fungoval při tehdejším Útvaru hlavního architekta. Citlivě zvolili místo nedaleko Veletržního paláce, kde se konaly Pražské vzorkové veletrhy, a parku Stromovka, prostě “hotel u parku“. Zvažovala se nejen podoba hotelu a jeho umístění, ale také to, jaké budovy jej doplní. Ve své době byl pokládán za pražskou „hotelovou jedničku“.

Autoři projektu však pamatovali i na historii místa. Za druhé světové války tu bylo seřadiště Židů před nástupem do transportu, což upomíná reliéf na opěrné zdi pod hotelem.

Lobby bar v 60. letech minulého století

Lobby bar v 60. letech minulého století

Restaurace v 60. letech minulého století

Restaurace v 60. letech minulého století

Minimalistická budova s moderní prosklenou fasádou a slunolamy měla na tehdejší dobu celou řadu technických vymožeností, například i dálnopis, což byla tehdy velká výjimečnost. Japonská společnost Mitsubishi Corporation si v hotelu pronajala apartmá a to sloužilo jako její pražská kancelář. Tehdy to bylo něco naprosto ojedinělého.

Vyhledávali jej i filmaři, právě zde vznikaly scény z filmů Což takhle dát si špenát nebo seriál Arabela i další. Bohužel rekonstrukce v 90. letech (od roku 1990 do roku 2013 vystřídal hotel tři majitele) vzala hotelu jednu z jeho největších předností, a to přirozené světlo.

Autoři

Autory projektu hotelu z roku 1959 až 1964 byli Ing.arch. Zdeněk Edel a Ing.arch. Jiří Lavička, s nimiž spolupracoval Jaroslav Tomáš. Pod návrhy původních interiérů včetně nábytku či recepce je podepsána Ing. arch. Alena Šrámková. Orientační systém i emblém hotelu byly dílem Jiřího Rathouského, který byl autorem designu československých expozic na  expo 67 v Montrealu.

Parhotel patřil k řetězci Interhotelů patřících společnosti Čedok.

Například původní skleněné stěny mezi konferenčními místnostmi a barem byly odstraněny a nahrazeny tmavou stěnou a chodbou s minimálním osvětlením. Snížily se stropy, prostor celkově potemněl. Tvarové a barevné řešení se do minimalistické stavby vůbec nehodilo (viz foto v galerii).

 S novým majitelem v roce 2013 přišly změny. A velké. Zahraniční investor měl svou vizi: obnovit ikonický Parkhotel jako symbol 60. let. Především s respektem k původní architektuře a designu, které byly na svou dobu výjimečně progresivní. Zatím společnost Daramis Group do rekonstrukce investovala 100 milionů korun.

„Domníváme se, že dnešní cestovatelé hledají originalitu a výjimečnost a ocení, když najdou něco původního, v našem případě českého,” říká Monika Hilm, ředitelka hotelu.

Rekonstrukce v 90. letech vnesla do hotelu zcela neadekvátní vybavení s ohledem na charakter stavby.

Rekonstrukce v 90. letech vnesla do hotelu zcela neadekvátní vybavení s ohledem na charakter stavby.

V 90. letech dostal zmenšený bar kulatý tvar s nižším stropem.

V 90. letech dostal zmenšený bar kulatý tvar s nižším stropem.

Střídmá architektura

Architekti Zdeněk Edel a Jiří Lavička zvolili podle svých vlastních slov klasický „miesovský koncept“, tedy budovu a podnož. Podobnou cestou šel i architekt Jacobsen u slavného hotelu Royal SAS v Kodani, který byl dokončený rok po Parkhotelu (více o tomto hotelu zde). A stejně jako v Kodani i pražský hotel se mohl pochlubit originálním nábytkem navrženým přímo pro hotel, jeho autorkou byla Alena Šrámková. Jednoduché tvary a přiznaná kovová konstrukce odkazovala na slavný bruselský styl.

Fotogalerie

Monolitická železobetonová konstrukce byla použitá jak na horizontální podnož s provozními a společenskými prostorami, tak na desetipodlažní vertikální hranol ubytovací části.

Plášť ubytovací části tvořila původně ocelová konstrukce z uzavřených profilů, ocelová okna byla zdvojená. Prosklenou fasádu oživovaly svislé slunolamy, které se po repasování vrátily na své místo.

Vnější plášť se vyměnil již v roce 1998. Původní rastr se zachoval, pouze otvíravé úzké části oken jsou nově výklopné, původně byla okna otočná. Zasklení dvojsklem má vnější sklo hnědé, reflexní. Rámy oken jsou z eloxovaných hliníkových profilů v béžové barvě.

Na vstupní podlaží i dnes navazuje terasa propojená schodištěm se zahradní plochou před hotelem. Hlavní vstup se skrývá za šikmými pilíři nesoucími ubytovací část. Pro vstupní část a recepci je typický strop, připomínající lodní kýl umístěný na podpůrných pilířích. Právě ten musela poslední rekonstrukce hodně „očistit“, aby opět vynikl.

Lobby bar po poslední rekonstrukci zaplnily zejména ikony skandinávského a italského designu ladící s dobou vzniku hotelu.

Lobby bar po poslední rekonstrukci zaplnily zejména ikony skandinávského a italského designu ladící s dobou vzniku hotelu.

Návrat do 60. let s moderními technologiemi

Rekonstrukce v posledním roce znamenala nejen návrat ke střídmému interiéru a světlu. Začala zejména technickými opravami výtahů, střechy, do které zatékalo, klimatizace a podobně. Vyměnit se musely i originální skleněné výplně, které v 60. letech vyrobilo družstvo Napako.

Vyměnil se i zdroj vytápění, proběhla instalace nové výměníkové stanice. Nyní je systém připravený pro chystanou změnu v roce 2016. Objekty původně zásobované parou budou postupně odpojeny od stávajícího přívodu páry a přejdou na novou horkovodní soustavu.

V každém pokoji si už nyní hosté mohou individuálně nastavit teplotu, což je v konečném důsledku ekonomičtější i přátelštější k životnímu prostředí.

Recepce 2015 se výrazně přiblížila původní podobě.
Recepce 2015

Recepce 2015 se výrazně přiblížila původní podobě.

„Z Parkhotelu se časem stalo velmi smutné místo, kterému pomalu mizela duše a bylo jasné, že na tom nikomu nezáleží. Cítila jsem tu úžasnou příležitost,“ říká Monika Hilm. Zatím se jí své představy daří naplňovat.

Splnit tak může i přání jednoho z jeho tvůrců: „Bylo to mé ´dítě´, první budova, na kterou jsem mohl být pyšný. Věřím, že to bude kvalitní hotel, ozdoba Prahy,“ vzpomíná architekt Zdeněk Edel.



Témata: Bydlení


Nejčtenější

Autoři si od zdvihacího domu slibují, že vyřeší bytovou krizi.
Dům, který se povodně nebojí. Za pět minut se zvedne 1,5 metru nad zem

Rodinný domek se speciálními mechanickými zvedáky je dílem britské stavební společnosti Larkfleet Group. Ta vytvořila revoluční dům těžký 72 tun, ve kterém se...  celý článek

Domům se říká Earthship/Zeměloď. Stavba z pneumatik si sama topí, vytváří...
Architekt očekává jadernou hrozbu. V jeho domech přežijete i apokalypsu

Americký architekt Michael Reynolds staví již čtyřicet let budovy výhradně z odpadu. Zázemí má v Novém Mexiku v USA, kde vyrůstají stoprocentně soběstačné...  celý článek

Výhled do zeleně patří k výrazným benefitům bytu. Bílá výmalba a světlé barvy...
Při rekonstrukci bytu šel odpad ven rovnou oknem, celý panelák drnčel

Zařídit dobře malý byt bývá nejtěžší, v tom se shodují architekti i majitelé. Pokud se někdo rozhodne takový interiér zrekonstruovat, musí pečlivě zvážit každý...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.