Z opuštěné trati je poklad. Svěží zelený park přitahuje lidi jako magnet

Jsem zahradní architekt a rád čerpám inspiraci ve světě. Toulám se ulicemi a všímám si, jak města pracují se zelení ve veřejném prostoru. Letos jsem zamířil na newyorský High Line, asi nejzábavnější park světa. Třeba se časem podobné začnou objevovat i v pražských čtvrtích, říká Ferdinand Leffler.

High Line je jednoduše zazeleněná železniční trať v newyorské čtvrti Chelsea-Meatpacking District. Historie místa se dnes dělí na tu před a po zrodu High Line.

Park vznikl v bývalé drsné průmyslové čtvrti, kde turista neměl co dělat. Trať sloužila k přepravě nákladu mezi sklady a k přilehlému oceánu.

S rozmachem kamionové přepravy postupně ztrácela na významu, až tudy jednoho dne vlak přestal jezdit úplně a trať pustla. Většina obyvatel čtvrti se tehdy zaradovala a ihned se začalo plánovat, kdy a jak se ošklivé betonové těleso trati konečně zboří.

Právě v té době přišli pánové David Joshua a Robert Hammond s naprosto revolučním nápadem, přetvořit nevzhledný nefunkční a doslouživší pozůstatek předchozí generace v poklad.

Ze zatuchlého kusu vykřesali svěží zelený prvek, který se stal pohodovým místem pro setkání lidí z celé planety. Tehdy, tedy v roce 2006, to byla revoluční myšlenka. High Line následoval velmi vydařený projekt v podobném duchu - londýnský Olympic Park. Revoluce zahradní architektury tím směle odstartovala.

Stromy v místech továren

Dnes už jsou podobná zmrtvýchvstání standardním přístupem k zahradní architektuře a nechybí snad v žádné z učebnic nebo publikací věnované oboru. Běžně býváme svědky rekultivací řady dosluhujících průmyslových oblastí, továren, vytěžených dolů i vybydlených sídlišť.

A jaká pravidla tenhle přístup dodržuje? Využívá a přetváří člověkem a průmyslem zhuntovanou krajinu v zeleň. Při zakládání parků se dodržují pravidla udržitelného a ekologického rozvoje.

Pracuje se s lokálními materiály a s rostlinami, které snesou sucho a nepotřebují pravidelné hnojení, a vybírá se taková zeleň, která se v daném prostředí cítí dobře, patří sem.

Zeleň a soukromí

Příroda je tu prezentována ne jako navoněná opečovávaná princezna, ale jako soběstačný kus, který ve své celoroční proměnlivosti prochází i fázemi, které mají k načančaným vypiplaným parkům opravdu daleko.

Krása přeci není jen barva, květ, zrod, jaro. Vysázené rostliny a dřeviny se tu ukazují ve své přirozené sezonní proměnlivosti. Sami se pak divíte, jak je vám v takovém parku dobře i přesto, že je zeleň v zimním spánku, viditelné části rostlin jsou seschlé a naprostá většina dřevin opadaná.

Park je vybaven spoustou laviček, které v duchu filozofie parku využíváte, jak chcete.

A v parku High Line dobře je. Design mobiliáře a použitých konstrukčních materiálů vtipně těží ze své minulosti. Součástí konceptu jsou obnažené koleje, železniční pražce, ocel, kámen, beton. Dřevěné chodníky jsou v surové naturální podobě, žádné olejíčky ani oživující balzámy, žádné dobarvování. Šedé, opršelé, oprýskané mořským větrem.

Několikakilometrová zelená oáza vás vede nad úrovní okolních vozovek. Po celou dobu jste tady nad věcí, nad New Yorkem, a to akorát tak, abyste s městem neztráceli kontakt. Park je vybaven spoustou laviček, které v duchu filozofie parku využíváte, jak chcete. Sedněte si, lehněte, udělejte si z ní místo pro piknik, jak je libo.

Koncept lineárního parku je chytře narušen občasnými visutými moly či ostrůvky, které zabíhají do okolní zeleně. Návštěvníkům nabízí relativní soukromí a krok stranou z rušného proudu řeky High Line. To je milé zejména v letních měsících, kdy je populární newyorská atrakce navštěvovaná místními i turisty.

Při mé návštěvě ukazoval teploměr pár stupňů nad nulou, přesto jsem si v parku užil relativní pohody a klidu. Jakmile vysvitlo slunce, lavičky a dřevěná pódia se zaplnila polehávajícími lidmi všech generací, kteří si sem přišli dát sendvič k obědu anebo pobýt s přáteli.

Několikakilometrová zelená oáza vás vede nad úrovní okolních vozovek.

Nové dobré adresy

Rychlost a objem, v nichž se tu rodí nové developerské projekty, nelze ignorovat. Čtvrť se díky parku High Line stala vyhledávaným a velmi ceněným místem k bydlení. Kromě rekonstrukcí starých cihlových doků narazíte třeba na organický skvost od ikonické architektky Zahy Hadid.

Nedbale elegantní pojetí parku High Line budí vášně a jsem si jist, že konzervativnější povahy kroutí hlavou. Pokud jste připraveni hodit za hlavu vše, co jste si do této chvíle o moderním městském parku mysleli, čeká vás nevšední zážitek.

Ferdinand Leffler

Zahradní architekt

Vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Absolvoval stáže ve Spojených státech amerických, Anglii, Skotsku a Francii. Založil ateliér Flera, který je předním a největším ateliérem zahradní architektury ve střední Evropě. Je ženatý, má čtyři děti (dvě dcery a dva syny) a jednoho psa. V nedávné době vydal knihu Kukadýlko.