Procházka porevoluční Paříží byla hotovou noční můrou. Úzké, nezpevněné ulice se v deštivých dnech měnily v nekonečné smrdutě blátivé louže. I když vysvitlo slunce, proudily po nich davy znemožňující volný pohyb. Zaváhat nebo zahledět se do výlohy, mohlo hravě skončit úrazem.
Když se pak v 90. letech 18. století začaly objevovat první kryté pasáže, poskytující útočiště před deštěm a prachem ulice, v zimě příjemně vytopené a v létě skýtající chladivý stín, brzy si mezi novopečenou buržoazní smetánkou našly mnoho příznivců. Záhy se tento inovativní urbanistický koncept rozšířil po celé Evropě i na druhém břehu Atlantiku.
Předchůdci nákupních center
Nově vzniklé prostory byly zaplněny butiky s luxusním zbožím. Byly to první maloobchody moderního charakteru, vybavené zrcadly a plynovým osvětlením. Za pevně určené ceny (v buticích se nesmlouvalo) se tu dalo nakoupit oblečení, doplňky, nábytek či koberce, umělecké potřeby, šperky, knihy, parfémy i střelné zbraně.
Královna pařížských pasáží - Galerie Vivienne
K odpočinku pak lákaly salony (první kavárny), kde se četly noviny a scházela se umělecká bohéma a inteligence. Inspirace pro konstrukci prvních pasáží je historicky i geograficky rozmanitá. Najdeme v nich prvky klášterní klauzury, antických arkád, krytých tržnic i arabských bazarů. Není náhodou, že jedna z prvních pařížských pasáží, nazvaná Káhira, byla vystavěna v roce úspěšné Napoleonovy výpravy do Egypta (1799).
Inspirace začíná v antice
Většina pasáží je vystavěna ve stylu klasicismu, empíru či eklektismu, který byl typický pro dobu vlády Ludvíka Filipa. Antické prvky vytvářejí sofistikované prostory, které dodávají i nákupům na noblese a eleganci. Hlavním dekorativním aspektem pasáží je symetrie a opakování motivů. Sloupořadí, fresky, okřídlené sochy a mozaiky opouštějí monopol soukromých paláců a poprvé zdobí veřejná prostranství.
Revolučně řešená je ovšem střecha. Kombinuje ocelové nosné konstrukce a okenní tabule v klenutý strop propouštějící zvláštně zbarvené denní světlo. Pařížské pasáže najdete hlavně na pravém břehu Seiny, především v blízkosti velkých bulvárů (Grands Boulevards) a Královského paláce. Z původních sto padesáti se jich dochovala necelá pětina, pravidelně přístupných je devatenáct.
    |
Královna pasáží
Galerie Vivienne díky své nedávné rekonstrukci snad nejlépe dokumentuje někdejší slávu pařížských pasáží. Světlo světa spatřila v roce 1823 na popud presidenta notářské komory Marchouxa, jehož jméno krátce nesla.
Architekt François Jean Delannoy znamenitě vyřešil nerovnosti terénu a vtiskl galerii prvky klasicistního pompejského stylu, který je patrný ve způsobu provedení nástěnných maleb, mozaikové podlahy, přítomnosti antických soch a pilastrů.
Čtyřicet dva metrů dlouhá hlavní galerie je navýšena o obytné patro a z obou stran sousedí s menšími sály, celá pasáž je tak prostorově i opticky rozdělena na několik celků.
Díky strategickému umístění mezi burzou cenných papírů, velkými bulváry a královským palácem neměla galerie Vivienne o návštěvníky nikdy nouzi. Sídlila zde vyhlášená restaurace, ale také módní butiky, knihkupectví a rytci, dnes tu nakoupíte módu Jean-Paul Gaultiera, Yuki Torii, starožitnosti, čaj, víno a likéry i obrazy.
Krámek s vínem a likéry
Galerie Colbert
O tři roky mladší konkurent s galerií Vivianne těsně sousedí. Vybudovat v atraktivní lokalitě druhou luxusní pasáž nebyl vůbec špatný nápad, pokoušet se však své zavedené předchůdkyni vyrovnat, či ji dokonce překonat, však bylo bláhové.
Centrálním bodem galerie Colbert je veliká rotunda s prosklenou kupolí o průměru 35 metrů. Všímavý pozorovatel napočítá několik odstínů mramoru: černý na sloupových podstavcích, sloupy samotné jsou z kamene žlutého, podlaze pak vévodí mramor šedý a římsám zase sněhobílý. Fresky s antickou tematikou jsou vyvedeny v odstínech červené a fialové, dekoraci doplňuje bronz. Navzdory své pompéznosti a eleganci galerie Colbert lidem k srdci nikdy příliš nepřirostla.
Když navíc v 50. letech přesunul Napoleon III. své sídlo z do Tuilerijského paláce, čtvrť se téměř vylidnila a obě pasáže přišly o svou klientelu. Velice dlouho pak chátraly, fungovaly dokonce jako garáže a neměly daleko k demolici.
Galerii Colbert v roce 1975 zachránila Národní knihovna. V rámci nákladné rekonstrukce došlo k zásadní modifikaci v podobě výstavby druhého patra. Knihovna tak získala prostory o rozloze 17 000 m2, které dodnes využívá jako sklad knih a periodik, čítárny a posluchárny, sídlí zde rovněž Národní institut dějin umění a Národní institut kulturního dědictví.
V pasáži Panoramas hlad nemá šanci.
Je libo knihu, nebo kung-pao?
V jedné z nejstarších pařížských pasáží, Panoramas, to dodnes žije. Přes týden si tudy krátí cestu pracující, o víkendu převládají hladoví strávníci. K hlavní galerii přiléhají další podružná ramena, některá částečně zanedbaná, jiná hýřící barvami varietních kostýmů. Kromě milovníků asijské gastronomie tu na poklady narazí filatelisté, sběratelé pohlednic či milovníci starých knih.
Tip na výstavuAž do 26. června probíhá v pařížské galerii Louvre des Antiquaires výstava nazvaná Kryté pasáže. Desítky dobových fotografií a rytin návštěvníkům nastíní původní podobu nejkrásnějších pasáží hlavního města. Otevřeno denně kromě pondělí od 11 do 19 hodin, vstup zdarma. Více informací na www.louvre-antiquaires.com. |
Pasáž byla vystavěna v roce 1799 na popud amerického průmyslníka Jamese Thayera, který Paříži premiérově nabídl nejnovější atrakci: malovaná panoramata. Instaloval je ve dvou kulatých věžích a pro zjednodušení přístupu vybudoval pasáž, která dodnes nese jejich jména. Dalším prvenstvím pasáže Panoramas bylo pak v roce 1817 plynové osvětlení, geniálním vynález francouzského inženýra Philippa Lebona.
Zlatá éra pařížských pasáží v 50. letech 19. století upadala. Pod taktovkou prefekta barona Haussmanna se totiž modernizovalo celé město, staré budovy (včetně pasáží) byly strženy, zavedena kanalizace a vodovodní systém a především vystavěny široké bulváry.
Po takovéto transformaci se veškerý společenský život přesunul na ulici, která k tomu již byla způsobilá a zastrčené pasáže pozbyly svůj smysl. Dodnes však představují cennou památku na životní styl doby, v níž vznikly. Jsou vzácným milníkem v dějinách moderního urbanismu.
