V praxi platí, že naprostá převaha zajímavých obytných interiérů, ať již jde o rodinné domy či byty, pochází od profesionálů. Neboli si je nevymysleli jejich majitelé, ale zvolili cestu spolupráce s architektem, který třeba v případě rekonstrukce najde nový pohled na nevyhovující dispozici.
Jenže zatímco majitelé rodinných domů se této variantě nebrání, obyvatelé panelákových bytů mívají určitý odstup. Nejčastěji se bojí nákladů na přestavbu i honoráře architekta, těžko řeší nutnost přestěhovat se někam na pár týdnů, protože při kompletní rekonstrukci v takovém bytě opravdu bydlet nelze.
A buďme upřímní, ani architektům se do vymýšlení panelákových rekonstrukcí příliš nechce, protože cítí hodně omezeni daným typem domu. Mnohdy tyto zakázky pokládají za nezajímavé jak pracovně, tak finančně.
Když změna, tak pořádná
V našem případě majitelé získali architektonický projekt od renomovaného ateliéru na rekonstrukci bytu zdarma. Byla to cena v soutěži, kterou vyhlásila Raiffeisen stavební spořitelna. Ta přišla už před dvěma lety s projektem Raiffeisen Styl, který má přispět ke zkvalitnění bydlení u nás a umožňuje široké veřejnosti obrátit se na kvalitní architekty.
V loňském roce spořitelna vyhlásila soutěž o nejlepší slogan pro svůj projekt. Osm vítězů – za každý region jeden – mohlo získat zdarma návrh na rekonstrukci svého bydlení v hodnotě až 100 tisíc korun.
Absolutními vítězi se stali manželé Hovorkovi z Prahy. Byt, který si pořídili, představoval svým způsobem panelákový nadstandard: 4 + kk v dvougenerační verzi mělo dvě WC. Protože rodina má dvě malé dcery a chtěla jít do razantní změny, připravil architekt Petr Šedivý rekonstrukci bytu tak, aby vyhovovala rodině nejen teď, když jsou ještě dcery malé, ale také za pár let, až děvčátka půjdou do školy. Právě předvídavost nových požadavků představuje velké plus tohoto řešení.
„Situace, kdy je klient ochotný radikálně změnit dispozici panelákového bytu, je pro architekta ideální. Řešit jen určitou část panelákového interiéru se moc nevyplatí. Tady pro velké změny hovořil i fakt, že dům je v poměrně dobrém stavu a po stavebních úpravách, takže rodina investuje do perspektivního bydlení.
Samozřejmě vybourat celý byt není legrace. Hovorkovi měli odvahu i štěstí, protože se jim podařilo pronajmout si od známých garsoniéru, kde strávili několik týdnů, zatímco u nich doma probíhaly stavební práce.
| Ing. arch. Petr Šedivý * 1973 Po Střední umělecko-průmyslové škole v Praze (obor nábytkářství) absolvoval Fakultu Architektury na ČVUT obor Architektura, v roce 1999 až 2000 studoval na technické univerzitě v Aténách. Už během studií pracoval v renomovaných architektonických studiích a ateliérech. Po ukončení fakulty ve studiu Omikron – K a Lewis + Hickey Praha. Od roku 2004 je v D a M, s. r. o. Architektonická kancelář. Má za sebou řadu realizací interiérů a rekonstrukcí bytů i kanceláří, navrhuje také rekonstrukce a přístavby domů či půdních bytů. Kontakt: petrsedivy@yahoo.com |
Architekt Šedivý vedle změny dispozice, kterou plně akceptovali, doporučil i zařizovací předměty, barevné řešení a materiály.
„U některých ještě stále váháme. Jde samozřejmě také o peníze, protože chceme mít například v celém bytě shodnou podlahovou krytinu, aby se byt opticky zvětšil. Víme, že laminát je cenově nejvýhodnější, ale architekt ani my s ním nepočítáme, pro pobíhající děti v paneláku to určitě vhodné řešení není. Zatím dáváme přednost přírodnímu linoleu. Uvidíme, jak to dopadne s cenou,“ říká Roman Hovorka.
Odhadované náklady na stavební úpravy a pořízení nového nábytku počítaly s částkou 700 tisíc, ale částka se může vyšplhat i kolem 900 tisíc korun: „Je to docela logické, protože z původního bytu si Hovorkovi nechtěli brát nic, někdy si zvolili zařizovací předměty dražší, než jsem navrhl. A podlahová krytina v bytě s plochou 90 metrů čtverečních patří k těm největším položkám.“
Na cenu stavebních prací si naštěstí manželé stěžovat rozhodně nemohou, našli firmu, která patří známému, takže účty jsou pečlivě hlídány.
Protože jsou však stavební práce teprve ve fázi dokončování, a výrobní lhůty časopisů ani moderní technika příliš nezkrátila, nabízíme vám ukázku tohoto bytu nikoli na fotografiích, ale jako vizualizaci. Fotografie původního stavu jsou samozřejmě originální.
Co se změnilo
Na změnu dispozice původního dvougeneračního bytu lze použít větu „Škatulata, škatulata, hejbejte se!” Stávající stav rozhodně nevyhovoval současným možnostem a požadovanému komfortu, takže bylo nutné zcela zrušit a postavit nové bytové příčky.
Díky tomu se mohl výrazně zvětšit obývací pokoj a propojit se s kuchyňským koutem a jídelnou. Ložnice rodičů se přesunula do původního dětského pokoje, i ten však získal jako bonus při bourání příček pár metrů čtverečních navíc. Zvětšila se i koupelna, do níž se umístilo také WC a sprchový kout včetně vany.
A protože měl architekt o pár metrů dál k dispozici další stoupačku jako památku na dvougenerační řešení bytu, zachoval původní samostatné WC, ale I to zvětšil a „obohatil“ o pračku a skříň na čisticí prostředky, takže vznikla technická místnost.
Velký důraz byl kladen na úložné prostory, které chybějí ve většině tuzemských domácností (a snad ve všech panelákových). Architekt Petr Šedivý je vyřešil vestavěnými skříněmi umístěnými převážně ve vstupní chodbě, v ložnici a dětském pokoji.
Kromě skříní nezapomněl na komoru k ukládání sportovních potřeb. Při dvou dětech je jasné, že taková komora musí být hned u vstupu do bytu, aby stopy po „sportovních výkonech“ nešly celým bytem.
Byt získal na přehlednosti, zmizely hluché kouty, zvětšil se obytný prostor a hlavně celá dispozice logicky odpovídá životu mladé rodiny s dětmi.
Původní stav |
|
Čtyřpokojový byt se dvěma toaletami se nachází v pátém patře pražského panelového domu z 90. let minulého století. Vstup do bytu je ve středu dispozice stejně jako chodba, z níž se vstupovalo do všech pokojů. Obě ložnice byly orientovány na sever, na jih zbylé dva pokoje. První - obývací - byl přímo propojen s kuchyňským koutem, druhý – ložnice č. 1 - měl k dispozici druhé WC a průchozí servisní místnost s umyvadlem. Dělicí příčky z pěnosilikátových panelů – Siporexu - měly tloušťku 85 mm, v severní části byly betonové panely s tloušťkou 50 mm. Místnosti sociálního zařízení tvořila dřevěná konstrukce obložená umakartovými deskami a stropy se sníženými podhledy. Na podlahách bylo linoleum, které v ložnicích překrývaly koberce. |
Navržený stav |
| Příčky byly nově vyzděny pěnosilikátovými příčkovkami Ytong. K nezbytným úpravám patřilo také vyrovnání křivé podlahy, konkrétní výběr nové podlahové krytiny se zatím zvažuje. V koupelně a WC byly stěny obloženy keramickými obklady, stropy snížily sádrokartonové zavěšené podhledy se zabudovaným osvětlením. Dispoziční změny vidíte především na jižní straně bytu. Zrušením příčky se obývací pokoj rozšířil o sousední (dříve ložnice č. 1) a kuchyně se přesunula k druhému bytovému jádru. Koupelna se rozšířila o sousední WC (č. 2), toaleta č. 1 se také zvětšila. Vzniklo tak místo pro pračku a vestavnou úklidovou skříň. Do vstupní chodby byly umístěny vestavné šatní skříně vyrobené na zakázku. Na severní straně bytu se betonové příčky přezdily tak, aby vznikla mělká nika pro dvojlůžko (Roman Hovorka je hodně vysoký a potřebuje delší postel, proto nepostačovala původní šířka pokoje). Na podlaze se v obytných místnostech zatím počítá s přírodním linoleem, ve vstupu, na WC a v koupelně je keramická dlažba. Zařizovací předměty byly kompletně vyměněny. Veškeré bytové rozvody se vedly v přizdívkách nebo v nenosných bytových příčkách. Do nosných konstrukcí domu se nezasahovalo. |
