V malém městečku nedaleko Prahy je panelových domů dost, rychlá výstavba v 80. letech ale kvalitě nepomohla. Proto se mladí manželé rozhodli napravit v rámci možností alespoň největší chyby svého bytu, který na 75 m2 nabízel hned devatery dveře.
Bohužel původní dispozice byla opravdu zoufalá, do jednoho z pokojů bylo možné vstoupit pouze přes kuchyni, do níž vedly hned troje dveře, do obýváku dvoje. Malé rozměry bytu nedovolily navrhnout samostatné vstupy pro každý pokoj.
Konečné řešení ideální není, to majitelé vědí, ale přesto výrazně zkvalitnilo užívání bytu a především umožnilo vytvořit standardní kuchyni. Protože majitelka bytu Simona je doma s malým synem a vaří pravidelně, i proto odmítla vstup do ložnice přes kuchyni.
Rekonstrukce trvala rok
Autorkou "ideového" návrhu přestavby a stavbyvedoucí v jedné osobě se stala logicky Simona. Pro přestavbu zvolila zajímavé kontrastní materiály i výraznou barevnost. Důraz kladla na praktičnost a odolnost, proto je v bytě cenově výhodná laminátová podlaha s protihlukovou podložkou.
Protože rodina neměla náhradní bydlení, rekonstrukce postupovala od jedné místnosti ke druhé, aby bylo možné v bytě existovat. Někdy se čekalo na dokončení prací i na finance.
Nakonec se vše podařilo dokončit během jednoho roku, a to i díky tomu, že si Simona do smluv s firmami prosadila případné finanční sankce za nedodržení termínů. Nebyly velké, ale zafungovaly. Dokonce se jí tak podařilo ušetřit pár desítek tisíc.
Protože se v kuchyni zazdily dvoje dveře, vešel se do ní i jídelní stůl.
Většina všech nových dveří je posuvná, aby se ušetřilo místo. "I naše kuchyně, jako všechny v paneláku, je malá. Původně měla uprostřed tří stěn dveře: do obýváku, do ložnice a do předsíně," vzpomíná Simona. Protože na čtvrté stěně bylo velké okno a pod ním radiátor, nezbývalo místo na nábytek.
Majitelka proto zvolila radikální řešení, dveře do ložnice a předsíně nechala zazdít. "Výměra kuchyně se nezvětšila, ale získali jsme dvě zdi, ke kterým bylo možné umístit kuchyňskou linku včetně pračky, ta by se do koupelny nevešla."
Druhou zásadní změnou bylo spojení miniaturní koupelny s ještě menším WC, kdy otevření dveří jedné místnůstky bránilo vstoupit do druhé. I když nová koupelna nehýří prostorem, stačilo pečlivě počítat s každým centimetrem, aby se do ní vešlo umyvadlo, WC, bidet i vana se sprchovou zástěnou.
Šatna na čidlo
Jiný dveřní trik uplatnila Simona v ložnici. Proti původní dispozici se při rekonstrukci zkrátila o 120 centimetrů (nyní má ložnice plochu 3,20 x 3,60 m). Přepažením místnosti dvoukřídlými zasouvacími dveřmi z průsvitného makrolonu usazenými v sádrokartonové příčce vznikla šatna 3,20 x 1,2 metru. Stačí vstoupit a čidlo rozsvítí dostatečné osvětlení.
Šatna je tak prostorná, že jinde v bytě není nutné mít další skříně ani prádelníky. Veškeré šatstvo se ukládá do polic a zásuvek vyrobených na zakázku za minimální částky u místního truhláře. Každý centimetr je pečlivě využit.
"Protože je šatna v rohu domu, měla jsem obavy, že by při podzimních deštích domovní zeď mohla vlhnout a plesnivět. Proto jsem do šatny preventivně nechala instalovat pohlcovač vlhkosti," vysvětlila Simona.
Přepažením ložnice vznikla šatna s denním osvětlením.
Dominantní tapety
Simona usilovala o zajímavé barevné řešení každé místnosti především výmalbou. V kuchyni je zelená, v obývacím pokoji šedofialová, v ložnici bordó, v dětském pokoji světle modrá. Nezalekla se tapet, které s výmalbou ladí.
"Snažila jsem se vybrat ve zdejších obchodech," vzpomíná. "Ale to se mi až na výjimky nepodařilo. Nejvíc jsem uspěla ve Francii, kam jezdím s manželem několikrát ročně. Ve specializovaných obchodech mě příjemně překvapil obrovský výběr barev, vzorů, materiálů a také ceny. Desetimetrová role kvalitní vinylové tapety tady stojí 12 eur, což je citelně méně než srovnatelně kvalitní tapeta v Čechách."
Ložnici dominuje výmalba a tapety s květinovým dekorem.
Obývacímu pokoji dominuje bílo-černá vinylová tapeta s květinovým vzorem, v předsíni je decentní béžová tón v tónu z místního hobbymarketu, zeď v ložnici odvážně rozkvetla rudými máky.
Obývák je největší (4,95 x 3,60 m), Simona se proto rozhodla, že se na jeho dispozici nic měnit nebude. "Je to legrační, ale o tom, že jednu stěnu nechám nápadně tapetovat, jsem měla jasno dřív, než jakým nábytkem pokoj zařídím."
Byla si vědoma, že výrazný vzor potřebuje k sobě střídmý nábytek barev i tvarů. Proto dodržela bílo-černou kombinaci. Kvalitní kožená sedací souprava pochází z Francie. Ani luxusní značka však neznamenala až tak velký výdej, vztahovala se na ni totiž 50procentní sleva. Simona si rychle spočítala, že se vyplatí dovézt si ji do Čech.
Černý stolek a komody v laku i bílé police byly vyrobeny na zakázku místním zkušeným truhlářem, opět výrazně levněji než při zakoupení v tuzemském designovém obchodě, kam zašla pro inspiraci.
Do školy po klouzačce
V bytě 3+1 je dost místa, aby dítě mělo vlastní pokoj. Je zařízený přesně pro šestiletého kluka, který spí rád na palandě, pod níž má skrýš na hraní.
Z postele do každého nového rána cestuje po skluzavce. Prvňáčkovi zatím malý pracovní stůl stačí, židle je samozřejmě výškově stavitelná. Veškerý dětský nábytek se k nám dováží z Turecka.
Podnikavá maminka ho viděla v obchodním domě, ale než vyrazila na nákup, nejdřív se porozhlédla po internetu. To se bohatě vyplatilo: dětský nábytek objevila o deset tisíc levněji. "Chce to jen trochu trpělivosti a hledání," podělila se o zkušenosti Simona.
Dětský pokoj se skluzavkou
Stejnou zásadou se řídila při zařizování každé místnosti. V celkovém součtu tím ušetřila rodinnému rozpočtu nemalou sumu.
