Šedivé panelové domy, podobné si jako vejce vejci. Dvanácti- i vícepatrové stavby tvořící obrovské jednolité útvary.
Takových domů stojí i několik za sebou, takže si vzájemně překrývají výhled. Tak vypadá například pražské sídliště Jižní Město nebo brněnské Bohunice.
Naproti tomu domy s arkýři, v barevném provedení třeba i v kombinaci se dřevem, různě vysoké, s balkony nebo terasami. Takovou tvář má třeba nově stavěné sídliště na Barrandově v Praze 5 nebo na Paloučku v Berouně.
Jaká je kvalita bydlení na starých a nových sídlištích? Mnozí z nás by řekli: nesrovnatelná.
Betonový polotovar
V panelových domech, které se stavěly nejvíce v letech 1955 až 1990, žije více než milion rodin. Ty z nich, které bydlí v novějších, mají větší štěstí.
Technologie i materiály používané na konci osmdesátých a v devadesátých letech se přece jen zlepšily a ani zub času na nich nezačal ještě naplno pracovat. Přesto mnozí uvažují o tom, že se přestěhují.
"Už jsem si toho užil dost," tvrdí architekt Jan Zahradník. "Nejprve jsem bydlel ve věžáku v pražských Ďáblicích, pak jsem se přestěhoval do bytu v novém paneláku na druhý konec města do Nových Butovic. Tam bydlím už jedenáct let. A rozhodl jsem se, že chci pryč," říká Zahradník.
Přesto výstavbu panelových domů nezatracuje. "Myšlenka vystavět levné byty nebyla špatná. Ale průšvih je, že se všude šetřilo: na materiálu, na zateplení, na parkovacích místech, na vzhledu - prostě na všem. Stavěly se obrovské věžáky příliš blízko u sebe, se značným množstvím bytů, na relativně malém prostoru. Tím se dostaly paneláky až na samou hranici kvality bydlení," vysvětluje.
Nejvíce mu asi vadí výška a počet bytů v jednom domě. "Problém sídlišť je, že jsou přelidněná. Domnívám se, že návrat k lidskosti spočívá v tom, nestavět vysoké domy. Kvalita bydlení se počítá do desátého patra. Já si myslím, že hranice je tak šest pater," míní Zahradník.
Čím jsou domy vyšší a mají více bytů, tím víc je životní prostředí anonymní. "Bydlel jsem v paneláku s osmnácti patry. V takovém domě nepotkáte za celý rok žádného souseda dvakrát," stěžuje si Jan Zahradník.
S tím však příliš nesouhlasí architektka Eva Koláčková z Central Group. "Nemyslím si, že lidé nechtějí bydlet ve vysokých domech v nejvyšších patrech. Stává se, že klient přijde a vybere si nadstandardní byt s terasou až pod střechou desetipatrového domu. Není to ve výšce, ale v kvalitě," dodává.
|
Výhody a nevýhody u starých panelových dům |
|
+ Slušný standard bydlení |
Absolutně chybí zateplení
Jedním z největších problémů starých paneláků je to, že absolutně nesplňují současné normy na vytápění. To se však dá zachránit dodatečnou tepelnou izolací, i když taková rekonstrukce vyžaduje nemalé finanční prostředky.
Horší je to s technickými vadami vzniklými již při výrobě.
"Používaly se nekvalitní materiály, nedodržovaly se technické předpisy při výrobě prefabrikovaných prvků a stavební dozor na stavbách byl často jen formální," říká odborník na panelové domy Jiří Veselý. Nejvíce jsou podle něj postižené domy postavené do roku 1980.
S jakými nedostatky se tedy staré paneláky nyní potýkají? Hrozí zatékání do spár, nevyhovují meziokenní vložky, na hranici životnosti jsou instalace, bytová jádra plesnivějí a bortí se...
Velmi časté jsou nedostatky ve statice, objevují se technické závady výtahů a tepelná ani zvuková izolace nejsou dostatečné. Objevily se dokonce i případy utržených balkonů.
Architektura? Žádná!
Technický stav panelových domů je jedna stránka. Vzhled a architektura druhá.
"O architektuře se vůbec nedá mluvit. Vždyť smontovali panely, do nich dali inženýrské sítě a do bytů pustili lidi," řekla již dříve pro MF DNES teoretička architektury Radomíra Sedláková, která přednáší na Fakultě architektury Technické univerzity v Liberci.
"Všude dali stejná okna - do chodby i do ložnice, což se dá považovat za architektonický unikát. To je, jako by někdo postavil cihlový
dům bez fasády, bez parapetů, bez okenních říms a nechal ho obydlit. Přitom parapety a římsy nemají jen estetický charakter, mají i svou funkci - neprší na okna," vysvětluje Sedláková.
Pokud panelák získá nějaké architektonické prvky, začne vypadat docela normálně. A to je snahou nejen obyvatel, ale i státu, který se snaží poskytovat dotace na revitalizace panelových sídlišť ze dvou svých programů: Podpora regenerace panelových sídlišť a Podpora oprav vad panelové bytové výstavby.
|
Příčiny závad panelových konstrukcí |
|
stáří domu a zanedbaná údržba 16 % |
"Rekonstrukce jednoho panelového bytu se odhaduje na 280 000 korun. Oprava více než milionu bytů by si vyžádala tři sta až čtyři sta miliard korun," říká ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek. Peníze se mimo jiné pokouší získat i od fondů Unie.
Některé domy již revitalizací prošly, například pomocí nástaveb, kdy přibyly nad horními patry další byty. Současně s tím se dům zateplil a udělala se fasáda. Za povedený příklad lze označit nástavbu na panelovém domě v Praze Hostivaři, kterou provedl ateliér Drexler Vrbata Architekti.
Opravit domy nestačí
Problémem panelových domů není jen jejich technický stav, ale také urbanistické řešení celých sídlišť. Asi největší potíže zažívají majitelé automobilů.
Vždyť stará sídliště počítala s jedním autem na deset bytů. Ale dnes je to minimálně 1:1. Dále je to nedostatek zeleně, veřejných ploch, málo obchodů, sportovišť a podobně.
S tímto problémem se nepotýká jen Česká republika, ale celá Evropa. Nevyhovující byty však začali nájemníci některých zemí, například Dánska, v 70. letech opouštět.
Dnes jsou z nich sociální byty pro nejchudší, kde se rozšířila kriminalita. To v Česku zatím nehrozí, i když o stěhování do lepšího, nového přemýšlí stále více lidí.
Avšak taková změna vyžaduje nemalé finance. Zatímco za klasický starší byt 3+1 s lodžií na sídlišti dostane majitel kolem 1,7 milionu korun, za podobně velký, nový dá minimálně 2,5 milionu.
