Z příjezdové cesty se může zdát, že na tomhle starém domě se nezměnila ani barva natřeného parapetu. Stavba, kterou vlastní mladý tvůrce počítačových her, přitom prošla náročnou kompletní rekonstrukcí.
Mladý vývojář cíleně hledal nemovitost, která by nesla historický punc a zároveň byla vhodná k přestavbě pro moderní život. Po několika měsících hledání natrefil na vhodný dům.
Klasická viktoriánská usedlost, obklopená anglickým parkem, byla postavena v polovině 19. století a před lety ji památkáři zapsali na seznam chráněných budov. V 80. letech se jí ale nevyhnula necitlivá a amatérská přestavba, kterou měl na svědomí původní vlastník.
„Dům byl jako králičí nora. Plný dlouhých a úzkých chodeb, malých a nesmyslně rozdělených tmavých pokojů, vzpomíná architekt Gregory Phillips. V rozhovoru pro iDNES.cz popsal, že celá tvorba projektu i samotná realizace byla velmi pomalá a detailní.
„Práci brzdila velikost domu i jeho historický význam. Majitel ale právem na ničem nechtěl slevit. Jeho přesnost a nesmlouvavost byla pojistkou, že bude stavba dokončena s grácií,“ vysvětluje architekt.
Přáním majitele bylo, aby 21. století neovlivnilo původní stavbu, ale stalo se bonusem, který ho zatraktivní. Do přístavby, která nahradila třicet let starý přílepek, Phillips umístil jídelnu, kuchyň, obývací pokoj, bazén a hernu.
Velkorysé prosklené plochy dovolují přírodě vstoupit do interiéru bez klepání. Majitel si proměnlivé kulisy za okny pochvaluje jako svoji nejlepší a nejčistší inspiraci pro práci.
Přáním majitele bylo, aby 21. století neovlivnilo původní stavbu, ale stalo se bonusem, který ho zatraktivní.
„Dům byl jako králičí nora: plný dlouhých a úzkých chodeb, malých a nesmyslně rozdělených tmavých pokojů, vzpomíná architekt Gregory Phillips.
Stavební práce na domě o rozloze 900 metrů čtverečních trvaly patnáct měsíců, kdy byl architekt s klientem v denním kontaktu.
Podobně, jako se zdravě promíchalo staré s novým při stavbě domu, se postupovalo i při zařizování interiérů. K novým designovým kouskům se přidal historický nábytek, něco málo zbylo i po předchozích majitelích domu. V celém domě je bílá výmalba, která neruší a jednoduše propojuje obě části domu.
V domě žije rodina mladého tvůrce počítačových her.
Transparentní židle od Philippa Starcka, které navrhl pro Kartell, jsou i v hlavní jídelně.
Kuchyňská linka je od italské značky Boffi, jídelně dominuje stůl Tulip od finského designéra Eero Saarinena. Zelená barva, která oživuje prostory, se objevuje jak na jídelních židlích, tak na plastových barových stoličkách od Philippa Starcka, které navrhl pro Kartell.
Transparentní židle od stejného tvůrce jsou i ve velké hlavní jídelně. Kožené sedačky si majitel vybral z běžně dostupné nabídky dánské firmy BoConcept a ve společenském salonu s krbem, který leží ve staré části domu, je doplnil dvojicí pohodlných křesílek Orbital od francouzského designéra Christopha Pilleta. Sanitární keramiku ladných minimalistických tvarů dodala italská firma Flaminia.
