Na rozdíl od jiných návštěvníků se Bára F. nikdy nepouští do stylizovaných...

Na rozdíl od jiných návštěvníků se Bára F. nikdy nepouští do stylizovaných fotografií. Vždy zachycuje realitu jen tak, jak ji objeví. | foto: https://www.facebook.com/OpustenaMista

Opuštěné domy jsou můj únik od starostí, říká první dáma českého urbexu

  • 11
Milují opuštěná místa, kde se zastavil život. Fanoušci urbexu jezdí za zchátralými domy po celém světě. Zůstávají skryti v anonymitě a u snímků neuvádějí přesné místo. Této zálibě propadla i Bára F., která spravuje facebookové stránky Opuštěná místa.

Tajemný opar téměř zednářské lóže, který se okolo urbexu vznáší, ale není znakem namyšlenosti těchto nadšenců. Důvod je ryze praktický, při ne vždy legálních návštěvách opuštěných míst totiž nestojí o setkání s policií a také chrání objekty před dalšími necitlivými zásahy.

Zájem o Urban Exploration, objevování opuštěných míst, zkráceně urbex, je na vrcholu, přiznává sympatická čtyřiadvacetiletá grafička Bára F. "Popovídat si není problém, ale až příští týden, teď se chystám na zahraniční výpravu," říká první dáma českého urbexu a 26 tisíc fanoušků z celého světa skutečně nenechá dlouho čekat.

Úžasné opuštěné domy

Už za pár dnů se na webu objevují zbrusu nové fotografie kdysi luxusního zámku francouzského tabákového magnáta a zápisky: "Zkusila jsem poslední dveře, poslední naději, za kterými byly schody, a málem obrečela, když se po jejich vystoupání objevil ten nejhezčí vstupní sál, který jsem kdy viděla. Proskleným stropem dopadalo světlo na podlahu, ze které se do druhého patra táhly mramorové schody s červeným kobercem. Na jednom konci sálu byly krásné vstupní dveře a proti nim velké, dosud nezničené benátské zrcadlo. Zámek byl jako z pohádky. Když jsme byli všichni uvnitř, vydala jsem se po honosných schodech nahoru," pokračuje a nechává rozjet čtenářovu fantazii na plné obrátky.

Soukromá detektivní pátračka

Co je to urbex

Je to zkratka slovního spojení Urban Exploration. Nejvýstižněji řečeno je to hledání, průzkum a dokumentace opuštěných míst vzniklých lidskou činností. Záliba láká lidi z celého světa. Oficiální pravidla urbexu neexistují, hlavní zásadou je heslo "Odnes jen fotky, nezanechej víc než stopy." Pokud místo projde demolicí, fotky fanoušků urbexu obvykle zůstávají jedinou dokumentací a vzpomínkou.

Bára F. popularitu urbexu přičítá i tomu, že se její facebookoví fanoušci mohou u kávy a internetu dostat do míst, o kterých se jim ani nesnilo, nebo na podobné cesty nemají odvahu ani prostředky. I to je jedna z motivací, která ji žene dál.

Urbex rozhodně není rekreační koníček na jedno odpoledne měsíčně. Bára F. mu věnuje každou volnou chvíli. „Když mám volný večer, nekoukám na televizi, ale brouzdám po mapě a zjišťuji, jaká krásná místa kde existují,“ přiznává časovou náročnost. „Za každou fotkou, kterou publikuji, je nesmírné úsilí. Musím místo najít, vydat se tam, fotky pořídit a zpracovat. Klíčem k úspěchu je pečlivé plánování a příprava. Je nutné mít před samotnou cestou nashromážděno co nejvíce detailů a informací.“

Pohled do ložnice doktorské vily. Rozklížená postel není dvakrát bezpečná, v dobré kondici není ani zbytek pokoje.

I přes dokonalou přípravu se občas najde moment nepříjemného překvapení. "Chtěli jsme se podívat do architektonicky velmi krásné vily, ve které měl zůstat zachován i klavír a bohatá knihovna. Když jsme ale dorazili na místo, z budovy se jen valil kouř, zbytky stropů padaly k zemi. Vila jen den před naším příjezdem vyhořela. Požár dokonce stále ještě nebyl uhašen, na místě byli ještě hasiči."

Vyjma hořící vily však parta urbexáků uspěla. "Kromě hlavního cíle, francouzského zámku s mramorovým schodištěm lemovaným kovaným zábradlím, jsme cestou navštívili také opuštěný německý zámek s krásně zarostlou vysokou věží. Uvnitř na nás čekaly sály s bohatě zdobenými stropy a velkými lustry. Další místo bylo také v Německu, zatím ne příliš známý opuštěný hotel, který je neuvěřitelně zachovalý. Ve společenské místnosti stál klavír, bar byl plný nerozbitých sklenic, našly se tu i skvosty jako stará kasa a ze zdi na nás koukala vycpaná lasička," vypočítává neuvěřitelné zastávky z poslední výpravy Bára F.

Šplhání po hromosvodu si užívám

Na delší cesty je podle Báry F. lepší vydat se ve skupince. "Je to můj způsob, jak si užít den, atmosféru a uniknout od každodenních starostí," popisuje. Většinou vyráží pozdě v noci, aby nad ránem byli na místě. Následuje hledání vstupu a focení, nebo naopak zklamání, že je místo nepřístupné. "Za celý den se stane hodně příhod, ať už nás navigace zavede na neexistující trajekt, nebo se snažíme šplhat přes třímetrovou zeď či do druhého patra po nedržícím hromosvodu, kde je otevřené okno opuštěného zámku," popisuje Bára F. svá adrenalinová dobrodružství.

Jedním z nejnavštěvovanějších urbex míst na světě je belgický zámeček, známý pod jménem Miranda.

U velmi slavných urbexových lokalit se už místovneututlá. Pohled do světoznámého zámečku Miranda.

Mimo objevování stále nových lokalit občas nepohrdne ani návratem na místo, které už navštívila. "Hodí-li se mi do itineráře, nebo se tam chce někdo z přátel podívat, klidně místo dokumentuji opakovaně. Často se ale stane, že i tak vidím místo jen jednou. Než se stačíme vrátit, proběhne demolice nebo zaúřadují bezohlední návštěvníci."

Podobně jim při poslední výpravě zkazila náladu návštěva doktorské vily. Před rokem bylo místo zachovalé, soukromá ordinace plně vybavená, místnosti i kuchyně uklizené, v pokoji stál nezničený klavír. Nyní je většina věcí zničených, ukradených, nebo rozházených.

Zpátky do života

Vandalský přístup stoupence urbexu popouzí, jejich snahy se upínají k pečlivému zakonzervování míst, nebo dokonce jejich oživení. Mnoho lokalit si zaslouží, aby se jim vrátil nový život a opět sloužily původnímu účelu, i když ne vždy se to podaří.

Každé opuštěné místo je opuštěné z nějakého důvodu, který je většinou velmi prostý a postrádá mystiku, jakou mnozí předpokládají. U hotelů se nevyplatí provoz, protože chybí turisté, rodinné vily bývají ekonomicky náročné, dědicové bydlí daleko a podobně.

Vila v Belgii je jedním z příkladů, kdy pozůstalí dědicové nemají velký zájem o majetek po předcích a opuštěný dům je ponechán svému osudu.

Pokud je hotel opuštěný, poměrně brzy po rekonstrukci je opuštěn znovu, protože v daném místě dostatečně nevydělává. "Díky urbexu se povedlo upozornit na kostel v Lukové, stal se známým po celé Evropě. Je více navštěvovaný a vybralo se i více peněz na opravy."

Prospěšnost urbexu potvrzuje i Jarmila Jandová ze spolku Pro Zahořany, který se aktivně pouští do obrody obce Zahořany i místního kostela Nejsvětější Trojice. "Kostel byl od konce války uzavřen a až v posledních letech se naše místní komunita snaží vrátit do něj život. Pracujeme na opravách, snažíme se ho otevírat veřejnosti. Hodně nám při propagaci pomohla široká internetová komunita fanoušků urbexu," říká Jandová.

Kostel se dnes místní snaží otevírat alespoň jednou měsíčně, nejbližší příležitost pro návštěvu bude během mariánské pouti v Křešicích v neděli 20. července. 

Podobných oblíbených milníků urbexu je v České republice několik. Mezi naprosté ikony patří opuštěné Barrandovské terasy nebo donedávna i bývalý vojenský výcvikový prostor v Milovicích, který už prošel demolicí.

Místa se tají, tak je to i u tohoto zábavního parku.

Ve světě je typickou zónou ukrajinské město Pripjať stojící v oblasti uzavřené po havárii v jaderné elektrárně Černobyl. Pokud ovšem existuje skutečná Mekka urbexu, je to podle Báry F. zámek Miranda v Belgii.

"Troufnu si tvrdit, že je to jedno z nejnavštěvovanějších míst. Když jsem se do Mirandy dostala, zarazilo mě, jak moc je stavba rozpadlá: stropy padají, schodiště je zborcené, na mnoha místech chybí podlahy. Ale atmosféra je kouzelná, slovy nepopsatelná. Urbex se prostě musí zažít."

, pro iDNES.cz