Valašskomeziříčská kapela Mňága & Žďorp vyrazila s novou deskou Nic složitýho na podzimní turné. Ve východních Čechách se zastavila v Třebechovicích pod Orebem a v Hradci Králové. Na koncertní šňůře ji doprovází skupina Rauš, která pochází ze stejného valašského města. Ačkoliv styl její hudby nezapře, že kytarista Radek Koutný byl po dlouhou dobu spojen s Mňágou, přesto se asi po půl hodině jejího vystoupení v královéhradeckém rockovém klubu U Cikána fanoušci dožadovali příchodu samotné Mňágy. Dočkali se a hned první písnička Salám-banán uvedla do varu přeplněný sál. Vystřídala ji akustická skladba Berousek a vzápětí mohlo vyniknout umění bubeníka v písni I cesta může být cíl. Kapela střídala staré, dnes již kultovní hity, například Něgdy, Nejlíp jim bylo, Člověk nového typu či Nepudu! se skladbami z nového alba Nic složitýho, jež si cestu do paměti fanoušků teprve hledají. V závěru koncertu posluchači nepřišli ani o žádané vlajkové písně Mňágy, jakými jsou Hodinový hotel a Made in Valmez, které si již dokázali odzpívat sami. "Začínáme prosincové turné, na němž představujeme novou desku. Listopad jsme zakončili doma na Valašsku a teď nás čekají ještě západní a jižní Čechy, Bratislava, Praha a tento rok ukončíme před Vánocemi v Ostravě," přibližuje koncertní šňůru zpěvák a šéf kapely Petr Fiala.
Proč jste křtili nové album právě v Třebechovicích?
Pořadatelé se nás vždycky ptají, co mají uvést na plakáty kromě toho, že zahraje Mňága & Žďorp. Tak jim řeknu, ať tam napíší, že budeme křtít novou desku, ať je ten plakát trochu zaplněný.
Neočekáváte, že na křest přijde více lidí než na obyčejný koncert?
To ne. My přece nehrajeme pro žádné široké masy. Přijdou vždycky naši příznivci, kteří nás dobře znají a vědí, co od nás mohou očekávat. Spíš to myslíme tak, že představíme čerstvé album, zahrajeme z něj nové písničky. Mezi lidi pak hodíme nějaké cédéčko a je po křtu. Žádný oficiální křest v pravém slova smyslu jsme neměli. Anebo naopak - měli jsme ho všude. V Olomouci, Třebechovicích, v Praze i tady v Hradci.
Poetika vašich textů se nemění. Proč v nich skepse zůstává i po deseti letech?
To je dáno osobou textaře. Text vyjadřuje podněty, které život přináší. Píšu, co cítím. Těch textů je asi sto třicet a nejsou přece všechny stejně skeptické. Musím se ale přiznat, že vůbec neřeším to, jestli je v nich skepse, či ne. Všichni říkají, že je máme depresivní, ale na nás chodí lidé deset let a z těch písniček se radují.
Vás tyto texty posilují?
Jasně. Kdyby mě neposilovaly, tak to nedělám. Pomáhají mi žít a přežít.
Jsou depresivní skladby i na nové desce?
Tyto texty mě samotného překvapily, jak jsou pozitivní. Už se v nich odrážím ode dna, podívám se vzhůru, o něco se snažím, není mi všechno lhostejné. Třeba se časem prokopu ven.
Proč jste křtili nové album právě v Třebechovicích?
Pořadatelé se nás vždycky ptají, co mají uvést na plakáty kromě toho, že zahraje Mňága & Žďorp. Tak jim řeknu, ať tam napíší, že budeme křtít novou desku, ať je ten plakát trochu zaplněný.
Neočekáváte, že na křest přijde více lidí než na obyčejný koncert?
To ne. My přece nehrajeme pro žádné široké masy. Přijdou vždycky naši příznivci, kteří nás dobře znají a vědí, co od nás mohou očekávat. Spíš to myslíme tak, že představíme čerstvé album, zahrajeme z něj nové písničky. Mezi lidi pak hodíme nějaké cédéčko a je po křtu. Žádný oficiální křest v pravém slova smyslu jsme neměli. Anebo naopak - měli jsme ho všude. V Olomouci, Třebechovicích, v Praze i tady v Hradci.
Poetika vašich textů se nemění. Proč v nich skepse zůstává i po deseti letech?
To je dáno osobou textaře. Text vyjadřuje podněty, které život přináší. Píšu, co cítím. Těch textů je asi sto třicet a nejsou přece všechny stejně skeptické. Musím se ale přiznat, že vůbec neřeším to, jestli je v nich skepse, či ne. Všichni říkají, že je máme depresivní, ale na nás chodí lidé deset let a z těch písniček se radují.
Vás tyto texty posilují?
Jasně. Kdyby mě neposilovaly, tak to nedělám. Pomáhají mi žít a přežít.
Jsou depresivní skladby i na nové desce?
Tyto texty mě samotného překvapily, jak jsou pozitivní. Už se v nich odrážím ode dna, podívám se vzhůru, o něco se snažím, není mi všechno lhostejné. Třeba se časem prokopu ven.
