Od oranžerií k zimním zahradám

Pokud si někdo myslí, že jeho zimní zahrada je něčím, čím by omráčil svého prapředka, velmi se mýlí.
Pokud si někdo myslí, že jeho zimní zahrada je něčím, čím by omráčil svého prapředka, velmi se mýlí. V době renesance - v 15. a 16. století - se totiž začaly přivážet rostliny z dalekých teplých zemí, nejprve do severní Itálie, později do Francie, Německa, Rakouska i Čech. Oblíbené byly hlavně citroníky, mandarínky a oranžovníky. Jejich plody nesměly chybět na žádné královské hostině a vonící květy oranžovníku na žádné svatbě bohaté nevěsty. Někde ovšem musely tyto rostliny "bydlet".

Pro teplomilné rostliny se tak musela stavět zimoviště - jednostranné skleníky situované k jihu, zvané oranžerie. V mrazech se ještě chránily slaměnými nebo prkennými "přikrývkami". V létě byly rostliny pěstované ve velkých nádobách vynášeny na čerstvý vzduch do zahrady. Oranžerie bývaly prestižní ozdobou šlechtického sídla. Ani v Čechách se nezůstávalo pozadu. Už v roce 1539 byla postavena oranžerie v Praze v Královské zahradě u letohrádku, později - v roce 1572 - k ní přibyla ještě fíkovna. V druhé polovině l9. století se oranžerie pomalu přestaly stavět, protože jižní ovoce se již běžně dováželo a okrasné exotické rostliny se úspěšně pěstovaly ve vytápěných sklenících. Od oranžerií je už jen krůček k zimním zahradám. Nádhernou zimní zahradu u zámku v Lednici na Moravě, která byla postavena v novogotickém slohu ve 40. letech minulého století, záviděla knížeti Liechtensteinovi i císařská Vídeň. Později se zimní zahrady staly součástí honosných vil i moderních činžovních domů. Trvalo dalších několik desetiletí a našly si místo i v domcích. Za jejich miniaturu je možno považovati zasklené lodžie, balkony či verandy. Zájem o zimní zahrady neustále stoupá. Nejlépe o tom svědčí statistika. Například v roce 1990 bylo v tehdejší SRN asi 500 tisíc zimních zahrad (každý rok přibývalo podle odhadu kolem 50 tisíc i více). Stavba zimní zahrady není levná ani jednoduchá záležitost. Důležité je umístění, typ zasklení, způsob větrání i stínění a také systém vytápění. Výběr rostlin je zcela závislý na teplotě udržované v zimě, a tím i na peněžence majitele. Musíte se rozhodnout, zda dáte přednost "studené" či "teplé" zahradě. V té první nesmí teplota v zimě klesnout pod 5°C. To vyhovuje blahovičníku, citroníku, fíkovníku-smokvoni, granátovníku, kalistemoniu, kamélii, oleandru, olivovníku, vavřínu aj. V "teplé" zimní zahradě, kde se udržuje i v zimě teplota nad 10°C, se daří agáve americké, banánovníku, bugenvilei, datlovníku kanárskému, durmanu - "andělským trubkám", ibišku čínskému, liboře, lilku "hořcovému stromečku", mračňáku, strelicii aj.

Autorka je botanička