Obložit koupelnu si můžete sami, což předpokládá velkou zručnost, nebo můžete zadat práci stavební firmě. Kompromisem mezi tím je pozvat si řemeslníka-obkladače, ale kachličky si obstarat sami.
S výběrem by vám měli poradit v každém specializovaném obchodě či v koupelnovém studiu, kde je možné si obklady prohlédnout v ukázkových koupelnách. Pokud chcete ušetřit, můžete si je jen vybrat a koupi přenechat řemeslníkovi; pak zaplatíte nižší sazbu daně z přidané hodnoty.
Kachličky vybírejte podle velikosti obkládaného prostoru. „V současnosti jsou módní velké formáty obkladů i dlažeb, ale nehodí se všude,“ vysvětluje Marek Vráblík, šéfdesignér společnosti Lasselsberger, výrobce obkladů a dlažeb.
„Pokud máte malou koupelnu, volte raději menší formáty, optimální je rozměr 25 krát 33 centimetrů, doplněné mozaikou. Do větších místností si můžete dovolit formát 25 krát 45 centimetrů a na podlahy 40 krát 40 centimetrů i víc.“ Obklady s větším formátem mají tu výhodu, že se lépe udržují a je potřeba méně spár, v nichž hrozí vznik plísní.
Listely jsou oblíbené
Materiálu je nutné nakoupit dostatečné množství, nejlépe o deset až patnáct procent více, než bude pravděpodobně potřeba. Je dobré, aby vám pár obkladaček zbylo pro případ, že někdy v budoucnu budete muset nějakou vyměnit. Sady kachliček a dlaždic bývají doplněné dalšími prvky - sokly, schodovými lištami nebo třeba rozetami.
„Rozeta je centrální podlahový dekorační prvek, který bez jakéhokoliv dalšího řezání nahradí čtyři sousední prvky v obkladu či dlažbě,“ popisuje Marek Vráblík.
V koupelnách jsou základní obkladačky doplňovány hladkými nebo reliéfními listelami (dekorativní proužky s plastickým vzorem), mnohdy s nápaditým designem. „V rámci jedné série značky RAKO nabízíme třeba reliéfní listely v designu bambusových stonků,“ říká Markéta Staňková z prodejny MK - Centrum české keramiky.
„Mezi zákazníky jsou oblíbené motivy ptáčků nebo imitace povrchu kůry stromů.“ Ceny nových sérií tuzemských obkladů začínají zhruba na 300 korunách za metr čtvereční, listely a další dekorativní prvky se obvykle platí po kusech. Pokud chcete ušetřit, můžete koupit obklady druhé jakosti nebo využít nabídky podnikových prodejen či doprodeje loňských modelů.
Při nákupu keramiky si rovnou pořiďte i další potřebné prostředky pro obkládání - lepidla a tmely. S výběrem vám poradí každý specializovaný prodejce. Řemeslník je má obvykle v zásobě.
Řekněte svou představu
Dobrého obkladače poznáte v první řadě podle toho, že na vás hned nebude mít čas. Zní to sice zvláštně, ale je to logické - pokud je opravdu zkušený a umí svou práci, je o něj pochopitelně zájem a má jistě dopředu nasmlouvané zakázky.
Ještě než řemeslník začne pracovat, je dobré ho seznámit s představou o nové koupelně. Upozornit ho na místa, která by měla přitáhnout pozornost hned po vstupu do místnosti - může to být vana, zrcadlo, okno nebo třeba řada listel v keramickém obkladu.
Měl by si prohlédnout celou obkládanou plochu a hlavně zkontrolovat a případně upravit podklad, protože nelze lepit kachličky na nevyrovnanou plochu.
„Skutečný profesionál si nejdřív zmapuje prostor a důkladně si promyslí průběh spáry,“ říká Roman Pommer, předseda Cechu obkladačů. „Spára musí probíhat celou půdorysnou plochou z místnosti do místnosti, a pokud to dovolí stejný formát obkladu a dlažeb, měla by probíhat ze stěny do podlahy.“
V koutě musí být co nejmenší dořez, aby spáry probíhaly přes roh a u zárubní nevznikaly úzké pruhy obkladů nebo dlažeb.
Když řemeslník práci dokončí, je dobré ji zkontrolovat a případné reklamace uplatnit hned, ještě před zaplacením. Obkladači průměrně účtují za práci od 250 korun za metr čtvereční obložené plochy. Ceny se ovšem liší podle velikosti prostoru i podle regionu.
Pozor na rozdílné rozměry
Někdy se může stát, že do nedávno obložených stěn či podlahy koupelny je nutné zasáhnout, třeba vyměnit nefunkční elektroinstalaci. Pak nezbývá než kachličky odstranit a potom nalepit znovu. Zní to jednoduše, ale i takové výměny částí obkladu mají svá úskalí.
„Při odstranění několika dlaždic je poměrně velké umění neponičit ostatní, které zůstanou na ploše,“ říká Roman Pommer. Pokud jsou nové dlaždice z původního balení, a jsou tedy navlas stejné, aplikují se snadněji.
Jestliže se obklady dokupovaly, nebo se dokonce prázdné místo bude doplňovat nějakými dekoračními prvky, hrozí, že budou mít jinou tloušťku. „Pokud je materiál vyšší než ten původní, nejde jej použít,“ varuje Roman Pommer.
„Totéž platí i při vkládání nových dekoračních prvků. V opačném případě je nezbytné podklad dorovnat tak, aby kachličky byly v jedné rovině.“ Dalším nebezpečím při částečných úpravách jsou jiné rozměry původních a nových dlaždic - roli hrají i milimetry. Po vyspárování se totiž rozdílné velikosti ještě zvýrazní.
