Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Velkolepý Obecní dům. Secesní perla Prahy má základy ze 14. století

  1:00aktualizováno  1:00
Výpravy z celého světa tu žasnou nad nádhernou výzdobou sálů i precizními detaily z počátku století. Pražané do Obecního domu občas zajdou na výstavu nebo koncert, málokdy ale tuší, že tady se psaly české dějiny.

Jeho výzdoba, rozlehlá oblá stavba i umístění na konci Příkopů naproti České národní bance svědčí o jeho významu. Základy pocházejí ze 14. století. Tehdy na okraji Prahy u východní brány nechal Václav IV. zbudovat své sídlo.

„Syn Karla IV. si toto místo vybral cíleně, aby měl přehled o dodávkách stříbra do Prahy z Kutné Hory, kde se razily pražské groše. Jako královský dvůr byla stavba využívána až do vlády Jiřího z Poděbrad, do poloviny 15. století, kdy husité vyhnali krále na Hradčany,“ vypráví průvodce Jiří Bukovský.

Nastoupivší Habsburkové o sídlo u hradeb neměli zájem, a tak ho získala významná česká osobnost a katolička Polyxena z Lobkovic, která ho vzápětí prodala Arnoštu Vojtěchovi Harrachovi, pražskému arcibiskupovi. „Ten tu zbudoval církevní muzeum a barokní kostel, na levé straně domu, paralelně s Celetnou ulicí,“ vypráví Jiří Bukovský.

Fotogalerie

Nezbylo z něj nic. Po přestavbě Klementina se archiv stěhoval tam a budovu získala vojenská kadetka, už od roku 1800 fungovala naproti (v dnešním Palladiu) vozatajská kasárna. „V roce 1901 se vojsko stěhovalo na Pohořelec a celá budova byla zbourána. Mobiliář kostela se přestěhoval do kostela sv. Bartoloměje na Pražském hradě,“ uzavírá ranou historii Jiří Bukovský. Do Obecního domu poprvé přišel v sedmi letech na výchovný koncert, absolvoval tu taneční a posledních 23 let tu provází.

Reprezentační český dům

O využití lukrativního pozemku v centru města měli pražští měšťané jasno. Požadovali zbudování českého společenského střediska. Magistrát proto vypsal veřejnou soutěž o architektonický návrh budovy honosné a reprezentativní, avšak ceny přiměřené a pokud možno nízké.

Zároveň musela být nová budova oporou Prašné brány, osaměle čnící na širokém prostranství budoucího náměstí Republiky. Porota ocenila tři návrhy - architektů Dryáka, Pospíšila a Balšánka, ale vítěze nevybrala ani v druhém kole.

Nakonec městská rada pověřila stavbou architekty Antonína Balšánka a Osvalda Polívku, který se odmítal soutěže zúčastnit. Na (příkladnou!) spolupráci obou dohlížela odborná devítičlenná komise a po různých průtazích byl 10. prosince 1904 schválen rozpočet tři miliony korun a v lednu 1905 se začalo stavět. Konečný účet nakonec přesáhl šest milionů korun, na začátku 20. století astronomická částka.

Hnacím motorem magistrátu a Měšťanské besedy však byla touha zastínit krásou českého reprezentativního sídla německé Casino ve Slovanském domě, a tak oslovovali nejlepší odborníky a vyhlášené umělce v Čechách (například Alfons Mucha, Max Švabinský, Jan Preisler nebo František Ženíšek) a na výdaje nehleděli.

Na schůze i na pivo

Obecní dům v sobě od počátku spojuje tři plány: veřejnou část s gastronomickými provozy, reprezentační sály pro kulturní a společenské účely a uzavřené místnosti pro politické schůzky.

Používán byl postupně od roku 1909, slavnostní otevření pro veřejnost se konalo 5. ledna 1912. Od počátku město různé části budovy pronajímalo, aby ji udrželo v zisku, což se podařilo i během první světové války.

Gastronomii měl na starosti prvotřídní restauratér Vašata. V přízemí otevřel kavárnu a Francouzskou restauraci, která zde funguje dodnes. Zatímco přes týden ji plní hlavně turisté, o víkendu sem zavítají i Pražané. Jednou měsíčně tu pořádají brunch, například 14. května to budou dobová jídla ke 300. výročí narození Marie Terezie.

Prezident byl v Obecním domě hostem primátora, proto má primátor významnější...

Prezident byl v Obecním domě hostem primátora, proto má primátor významnější výtah i umístění lóže ve Smetanově síni.

Vysoké stropy, velká okna a původní secesní výzdoba s živým klavírním doprovodem dotvářejí velice příjemnou atmosféru. Hned při vstupu vás zaujme velkolepý oblouk před vámi, tzv. alkovna, který prostor opticky rozšiřuje.

V kavárně si povšimněte nymfy a kašny od Josefa Pekárka v čelní stěně, velký prostor je tu naopak rozdělen galerií na intimnější zákoutí. Na pivo a tradiční českou kuchyni se chodilo do Plzeňské restaurace v suterénu, vedle které býval vpodvečer otevřený americký bar a vinárna.

V devadesátých letech se pivnice proměnila v klub Repre, kde se scházel pražský underground a kapely tu hrávaly do rána. Vstupní hala je rozdělena do dvou částí - z podloubí z ulice vstoupíte do kruhové haly s kavárnou po levé straně a restaurací po pravé, do Plzeňské restaurace hospodského střihu a baru s vinárnou se dostanete z foyeru po schodech dolů.

Zatímco vstupní hala a schodiště vzhůru jsou z bílého italského carrarského mramoru, schodiště do suterénu je obloženo plastickými obklady z české keramičky Rako.

Pompézní podívaná

Obecní dům zaručeně ohromí každého návštěvníka. V době svého vzniku to byl architektonický skvost s množstvím zdobných detailů i technických novinek. „Budova je dodnes chlazena původním unikátním systémem napojeným na dvě studně v suterénu, vytápěly ji radiátory, do kterých bylo rozváděno teplo z kotelny, budova byla jako jedna z prvních kompletně elektrifikovaná. Potrubní poštou byla spojená s hlavní poštou v Jindřišské ulici,“ popisuje Jiří Bukovský.

Ačkoliv někteří architekti a novináři tvůrcům vyčítali, že stavějí už v zastaralém stylu, podle secesního vídeňského architekta Otto Wagnera dům od svého otevření dýchal noblesou a elegancí.

Cukrárna. Zatímco pánové jednali o městských záležitostech, dámy si mohly zajít...

Cukrárna. Zatímco pánové jednali o městských záležitostech, dámy si mohly zajít na kávu a dortík a popovídat si v dámských saloncích. Soukromí zajišťovaly skleněné panely oddělující stoly, žárovky jsou původní a plně funkční.

„Mezi hlavní použité materiály v přízemí a sálech v patrech patří křišťálové sklo a mosaz. Mosaz se vyleští, křišťál září a dopadající světlo pompézní efekt ještě násobí,“ vysvětluje Jiří Bukovský. V horních sálech je doplňuje ještě sklo, vyřezávané dřevo a zlacené detaily včetně směrovek. Lidovější hostinec a vinárnu zdobí keramické dlaždice s motivy chmelových šišek, klasů ječmene a vinné révy v kombinaci s dřevěným ostěním.

Společenské třídy pomyslně odděluje roh za vrátnicí. Mramor u schodiště přechází v keramiku a z dlaždic jsou dokonce vytvořeny i věrné kopie obrazů na stěnách. Naopak do vyšších pater vedou mramorové schody a výtahy, vpravo primátorský a vlevo prezidentský.

„Prezident byl v Obecním domě hostem primátora, proto má primátor významnější výtah i umístění lóže ve Smetanově síni. Strop výtahu a ostění jsou intarzovány vzácným dřevem, protože výtahy dodávala smíchovská firma Ringhoffer, která vyráběla tramvaje a dovážela do nich exotické dřevo. Dřevěné dvoukřídlé dveře se otevírají souběžně, takže pohodlně nastoupí a vystoupí i větší množství lidí. Pro pohodlí návštěvníků je tu sklopná čalouněná pohovka,“ ukazuje Jiří Bukovský.

Z Repre je Obecní dům

Obecní dům chtěli komunisté jako nežádoucí symbol kapitalismu zbořit, ale naštěstí to bylo moc drahé. Tak ho alespoň přejmenovali z Reprezentačního na Obecní dům, ale lidé stejně ještě mnoho let říkali, že jdou do Repre.

Výtahovou šachtu zdobí v každém patře listy vavřínu s vějíři listů stromu ginkgo biloba (jinan dvoulaločný), podle básníka Goetha stromu přátelství, a doplňují je lístky lípy, národního stromu.

Na výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští umělci. Jednotlivé sály zdobí celonástěnné malby a vyřezávané dřevěné ostění. „V Primátorském sále je v dubovém obložení vgravírován stříbrný prach, čímž vynikne kresba dřeva. V Riegrově sále je prach zlatý a výzdoba laděna do zlatova,“ vypráví Jiří Bukovský.

Zrod českých dějin

Obecní dům nesloužil pouze reprezentačním a společenským účelům, ale i schůzím politiků, podle těch nejvýznamnějších byly dokonce jednotlivé sály pojmenovány. Ti měli k dispozici salonky v prvním patře.

V Českém pánském klubu zdobí zeď dvě pamětní desky: „Zde byla mezi VIII. a IX. hodinou večerní slavného dne našich dějin 28. října MCMXVIII podřízena bývalá c. a k. rakouská vojenská moc 8. armádního sboru Národnímu výboru.“

A s bustami mužů 28. října: „Zde v den triumfu 28. října 1918 ujal se (Národní výbor) vlády české země. Zde naplnilo se slovo Komenského: „Vláda věcí tvých se k tobě vrátí, lide český.“

Autoři:




Nejčtenější

Rastr policového systému probíhá celým bytem.
Ze dvou malých bytů vznikl velký obytný prostor s posuvnými stěnami

Udělat ze dvou menších bytů jeden větší. To bylo přání mladého páru, který měl k dispozici dva byty v horním ustoupeném patru pražského činžovního domu z 20....  celý článek

Třiatřicetiletý řemeslník pracoval na přeměně šest měsíců.
Starý box na přepravu koní přestavěl na bydlení se záchodem a sprchou

Dean Crago předělal třicet let používaný box na přepravu koní na plnohodnotné bydlení. Třiatřicetiletý řemeslník pracoval na přeměně šest měsíců. Nejvíc práce...  celý článek

Villa S’Estaca stojí na západním pobřeží v Puerto Valldemossa. Komplex tvoří...
Michael Douglas prodává své útočiště na Mallorce z 19. století

Villa S’Estaca stojí na západním pobřeží v Puerto Valldemossa. Komplex tvoří sedm nemovitostí s deseti ložnicemi a deseti koupelnami. „Jde o unikátní...  celý článek

Hodně denního světla bylo podmínkou při návrhu dvojpodlažního duplexu. Stejně...
Předělali stoletý dům v Praze. Obrazovou galerii mají i na schodišti

Paříž, Londýn, New York, Indie, Nový Zéland, Vietnam, to není žádná nabídka cestovní kanceláře, ale města a země patřící k životům Moniky a Michaela...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.