Pro majitele semenářství Biskupská zahrádka Václava Šiškina neznamenají rostliny jen obživu. To pochopí každý, kdo spatří okolí jeho domu, kam se před lety odstěhoval z centra Prahy. Během dvaceti let zde vypěstoval z více než tisíce stromků bonsaje a po vzoru japonských mistrů vybudoval v okolí svého domu zahradu, o které vždycky snil.
Jak jste dospěl právě k pohádkové krajince?
Vždycky mě lákalo vtěsnat na malý kousek zahrady velký kus přírody. A když jsem v jedné slovenské vesnici našel hromadu krásného tufového kamene po právě zbouraném domku, věděl jsem, že ve spojení s bonsajemi to bude ono. A tak jsem neváhal a tenkrát dvě fůry koupil. Díky miniaturizaci stromků se dal takový sen uskutečnit a navíc se pomocí tohoto kamene podařilo vytvořit reliéf na zahradě, která byla původně rovná jak placka. V té době jsem pak začal sbírat určité rody, takže dnes mám pěknou sbírku různých druhů a kultivarů miniaturních borovic, kryptomérií, jinanů, tisovců, cedrů a dalších oblíbených rodů rostlin. Dnes se dá spousta zajímavostí koupit. Dříve to bylo nepředstavitelně těžší, protože v republice byla jediná specializovaná školka. Každý nový objev, který jsem piplal z mladých rostlinek a řízků, mi udělal ohromnou radost.
Takový typ zahrady se nedá pořídit ze dne na den. Jak dlouho to trvá, než se má člověk na co dívat?
O tenhle koutek se starám dvacet let, ale budování takové zahrady trvá mnohem déle. Musí být od začátku radostí. Dnes se dají koupit i velké, desítky let staré rostliny. Většina z nich, a to i stromků, se dá bez problémů přesazovat. Vyplatí se proto zahradu založit a měnit tak, aby byla hezká už od začátku. Kolikrát si asi sousedi říkali, co to zase ten blázen přesazuje... Je potřeba myslet na to, že zahrada není obraz, který koupíte a za dva roky znáte každý jeho detail. V zahradě sice máte originál, ale jste zodpovědný za jeho vývoj - jestli bude stále hezčí, nebo jestli z něj jednoho dne uděláte kýč.
Máte nějaké rostliny obzvlášť oblíbené?
Je to jako s dětmi. Mám je rád všechny, protože od začátku procházely "mýma rukama". Moc se mi líbí japonské javory, které mají jemně střihané listy připomínající sněhové vločky. Co rád nemám, jsou stromy se studeným šedomodrým zabarvením. Na své zahradě je s přimhouřeným okem toleruji pouze jednomu cedru. Dávám přednost různým kontrastům zelených barev příležitostně doplněných zlatými, bronzovými a červenými kultivary některých druhů.
Hned první letmý pohled na vaši zahradu nabízí otázku, jak se dá zvládnout, aby byla zahrada v tak vzorném pořádku?
Bez podpory ostatních členů rodiny by to asi možné nebylo. Hlavní dík patří mé ženě, která zahradě věnuje několik hodin denně. Na jaře, když je potřeba vyštipovat borovičkám přírůstky, nemine zahradnická brigáda ani obě dcery a syna. Pravidelnou údržbu potřebuje především trávník, který je nutné sekat minimálně jednou týdně. Vždycky si říkám, že je to lepší než luxování... A pak, když je člověk unavený, ten pohled do zahrady je lepší než televize.
Jak jste dospěl právě k pohádkové krajince?
Vždycky mě lákalo vtěsnat na malý kousek zahrady velký kus přírody. A když jsem v jedné slovenské vesnici našel hromadu krásného tufového kamene po právě zbouraném domku, věděl jsem, že ve spojení s bonsajemi to bude ono. A tak jsem neváhal a tenkrát dvě fůry koupil. Díky miniaturizaci stromků se dal takový sen uskutečnit a navíc se pomocí tohoto kamene podařilo vytvořit reliéf na zahradě, která byla původně rovná jak placka. V té době jsem pak začal sbírat určité rody, takže dnes mám pěknou sbírku různých druhů a kultivarů miniaturních borovic, kryptomérií, jinanů, tisovců, cedrů a dalších oblíbených rodů rostlin. Dnes se dá spousta zajímavostí koupit. Dříve to bylo nepředstavitelně těžší, protože v republice byla jediná specializovaná školka. Každý nový objev, který jsem piplal z mladých rostlinek a řízků, mi udělal ohromnou radost.
Takový typ zahrady se nedá pořídit ze dne na den. Jak dlouho to trvá, než se má člověk na co dívat?
O tenhle koutek se starám dvacet let, ale budování takové zahrady trvá mnohem déle. Musí být od začátku radostí. Dnes se dají koupit i velké, desítky let staré rostliny. Většina z nich, a to i stromků, se dá bez problémů přesazovat. Vyplatí se proto zahradu založit a měnit tak, aby byla hezká už od začátku. Kolikrát si asi sousedi říkali, co to zase ten blázen přesazuje... Je potřeba myslet na to, že zahrada není obraz, který koupíte a za dva roky znáte každý jeho detail. V zahradě sice máte originál, ale jste zodpovědný za jeho vývoj - jestli bude stále hezčí, nebo jestli z něj jednoho dne uděláte kýč.
Máte nějaké rostliny obzvlášť oblíbené?
Je to jako s dětmi. Mám je rád všechny, protože od začátku procházely "mýma rukama". Moc se mi líbí japonské javory, které mají jemně střihané listy připomínající sněhové vločky. Co rád nemám, jsou stromy se studeným šedomodrým zabarvením. Na své zahradě je s přimhouřeným okem toleruji pouze jednomu cedru. Dávám přednost různým kontrastům zelených barev příležitostně doplněných zlatými, bronzovými a červenými kultivary některých druhů.
Hned první letmý pohled na vaši zahradu nabízí otázku, jak se dá zvládnout, aby byla zahrada v tak vzorném pořádku?
Bez podpory ostatních členů rodiny by to asi možné nebylo. Hlavní dík patří mé ženě, která zahradě věnuje několik hodin denně. Na jaře, když je potřeba vyštipovat borovičkám přírůstky, nemine zahradnická brigáda ani obě dcery a syna. Pravidelnou údržbu potřebuje především trávník, který je nutné sekat minimálně jednou týdně. Vždycky si říkám, že je to lepší než luxování... A pak, když je člověk unavený, ten pohled do zahrady je lepší než televize.
