"Každý člověk v této zemi může svobodně diskutovat o budoucnosti této země! Jídelny jsou místem, kde se vede nejvíce debat a trávíme v nich nejvíce času, proto si zaslouží být zařízeny elegantně a přepychově," prohlašuje hrdě již koncem 18. století anglický architekt Robert Adam.
Ačkoli právě v Anglii se začaly od poloviny osmnáctého století veliké, honosné a bohatě dekorované jídelny budovat, doby se mění a centrem rodinného života, tepajícím srdcem domů od velkých venkovských sídel až po apartmány ve velkoměstech se stává kuchyně. Velká, prostorná a světlá, často největší místnost v domě.
Důvodů pro tento posun je mnoho. Domy jsou kvůli nedostatku místa stále menší, velká sídla se rozparcelovávají na menší jednotky a samostatná jídelna se stává zbytečným přepychem. Většinou už nevaří služebnictvo, ale sami hostitelé, kteří si se svými hosty chtějí při sklence vína povídat. Samotný obřad vaření se stává společenskou událostí, na kterou jsme hrdí a nechceme ji odbýt kdesi v temném koutě. Kuchyně se tak nezadržitelně stává nejen praktickou, funkční záležitostí, ale i prostorem módním, kde se odrážejí všechny trendy moderního bydlení. A majitelé se s ní rádi chlubí.
A mají rozhodně čím. Moderní spotřebiče, osvětlení i materiály prošly v poslední době obrovskou proměnou. Po létech vlády nudných bílých krabic dorazily do kuchyní materiály obvyklé spíše v leteckém výzkumu. Broušené aluminium, kevlarová vlákna, světelné diody, počítače špehující, kolik vám v lednici zbývá mléka a které spustí poplach, když dochází hořčice, televizní obrazovky zabudované do dveří lednic umožní sledovat poslední vývoj nešťastné lásky seriálového hrdiny i při krájení cibule.
Pevná vazba na tradice
Jenomže v konzervativní Anglii až na pár výjimek stále převládá kuchyně klasická. Podlahy jsou často kamenné, ať už originální žulové či břidlicové, nebo jejich nové napodobeniny. Ve starých domech jsou často ještě cihlové - terakotová nepálená dlažba se napouští oleji a voskuje, stejně jako podlahy dřevěné, ať už dubové nebo z měkkého dřeva. Z novějších materiálů přichází ke slovu kromě moderních dlažeb například broušený a leštěný beton, často s přísadou mramorových úlomků. Pod podlahou se často skrývá podlahové vytápění.
Samotné uspořádání a rozvržení kuchyně vychází samozřejmě z potřeb a způsobu života jejích obyvatel. Není výjimkou, že návrhář na několik týdnů instaluje do domu kamery a počítač vyhodnotí pohyby obyvatel, jejich trasy, jídelní zvyky a podle nich pak uspořádání kuchyně navrhne. Většinou však stačí důkladná debata s klienty připomínající výslech o jejich způsobu života, kdy, co a jak často vaří, jak často hostí doma přátele.
Od přírody po modernu
Samotné kabinety mohou být vyrobeny z různých materiálů. Ty nejkvalitnější se stále vyrábějí ručně ze dřeva, v podstatě stejným způsobem jako již po staletí. Mění se jenom zavěšení zásuvek, které se lehce pohybují na kuličkových ložiscích, samy se dovírají a podobně. Dřevo se nejčastěji používá měkké nebo dubové, ale i exotičtější, například teakové. Povrchové úpravy se provádějí bud speciálními oleji nebo vosky, nejčastěji se však kuchyně ručně natírají. Kvalitní povrch vyžaduje 8 až 12 vrstev nátěru s přebrušováním mezi jednotlivými vrstvami.
Pracovní desky jsou bezesporu jednou z nejdůležitějších částí kuchyně. Musí být maximálně odolné, stylové a krásné. Mohou kuchyni dodat punc originality, nebo naopak dojem zcela zničit. Vedle klasických materiálů jako je masivní dřevo, teak, buk, ořech či kamenných (granit, mramor) se v poslední době objevilo mnoho kvalitních kompozitů, například Corian. Ty mají obrovskou výhodu v tom, že se odlévají do všech možných tvarů a jsou prakticky bez nastavování, přerušení a spojů.
Stále se objevují materiály nové, například leštěný a probarvený beton, opět odlitý přesně na míru, digitálně potištěný laminát nebo desky z recyklovaného skla, které lze velmi efektně zespoda nasvětlovat. Když je řeč o světle: LED diody umožnily kompletní změnu funkce osvětlení. Místo pár žárovek u stropu a zářivky nad dřezem se dnes osvětlují různé části kuchyně různou intenzitou, lze měnit barvu nasvícení a tím i atmosféru v celé místnosti.
Velkou změnou prošly také odsavače výparů, digestoře. Z hlučných nemotorných krabic se proměnily v elegantní, hliníkové nebo skleněné moderní doplňky kuchyňského designu, můžete ovšem mít i digestoř, která je naprosto k nerozeznání od křišťálového lustru.
Stále větší pozornost se věnuje i třídění kuchyňského odpadu. Přímo v pracovní desce bývá nenápadný poklop pro odpad zelený, zbytky potravin, tedy na kompost, jiná část je na papír a obaly, plast a podobně.
Samozřejmou součástí kuchyně je velký jídelní stůl. Od dubových starožitných sahá výběr až po moderní skleněné na duralových nohách. Stůl se stává středem domu, kde se celá rodina večer sejde a v klidu u jídla a vína probere, co se ten den stalo a naplánuje dny příští, kam v létě na dovolenou. Anglická večeře trvá hodiny a probere se u ní všechno. Zkuste popřát francouzskému, anglickému nebo italskému dítěti dobré chutnání a žádné povídání - bude si myslet, že jste z jiné planety. Zatímco v každém obchodu se starožitnostmi v Anglii či Francii je asi nejběžnější komoditou velké jídelní stoly různých stylů a z různých období, jsou velké staré stoly v Česku poměrně raritou.
Nedá se psát o anglické kuchyni a nezmínit AGA, obrovská litinová kamna, na kterých se vaří, ve kterých se peče a která zároveň ohřívají teplou vodu a roztápějí radiátory. Mohou být na pevná paliva, plyn nebo topný olej. Zvenku to nepoznáte. Jejich design se nezměnil už snad sto let a kromě toho, že jsou stále velice populární v Anglii, prosazují se stále častěji i v Americe.
Kuchyně by měla zůstat kromě samozřejmé funkce místa pro přípravu jídla místem komunikace, debaty. Koupit nový sporák nebo lednici není dnes žádný problém. Doufejme jen, že nebude problém najít si čas na příjemné posezení a popovídání s rodinou, přáteli, kamarády, nejlépe u dobrého jídla a skleničky, kde jinde než v kuchyni.
Ačkoli právě v Anglii se začaly od poloviny osmnáctého století veliké, honosné a bohatě dekorované jídelny budovat, doby se mění a centrem rodinného života, tepajícím srdcem domů od velkých venkovských sídel až po apartmány ve velkoměstech se stává kuchyně. Velká, prostorná a světlá, často největší místnost v domě.
Důvodů pro tento posun je mnoho. Domy jsou kvůli nedostatku místa stále menší, velká sídla se rozparcelovávají na menší jednotky a samostatná jídelna se stává zbytečným přepychem. Většinou už nevaří služebnictvo, ale sami hostitelé, kteří si se svými hosty chtějí při sklence vína povídat. Samotný obřad vaření se stává společenskou událostí, na kterou jsme hrdí a nechceme ji odbýt kdesi v temném koutě. Kuchyně se tak nezadržitelně stává nejen praktickou, funkční záležitostí, ale i prostorem módním, kde se odrážejí všechny trendy moderního bydlení. A majitelé se s ní rádi chlubí.
A mají rozhodně čím. Moderní spotřebiče, osvětlení i materiály prošly v poslední době obrovskou proměnou. Po létech vlády nudných bílých krabic dorazily do kuchyní materiály obvyklé spíše v leteckém výzkumu. Broušené aluminium, kevlarová vlákna, světelné diody, počítače špehující, kolik vám v lednici zbývá mléka a které spustí poplach, když dochází hořčice, televizní obrazovky zabudované do dveří lednic umožní sledovat poslední vývoj nešťastné lásky seriálového hrdiny i při krájení cibule.
Pevná vazba na tradice
Jenomže v konzervativní Anglii až na pár výjimek stále převládá kuchyně klasická. Podlahy jsou často kamenné, ať už originální žulové či břidlicové, nebo jejich nové napodobeniny. Ve starých domech jsou často ještě cihlové - terakotová nepálená dlažba se napouští oleji a voskuje, stejně jako podlahy dřevěné, ať už dubové nebo z měkkého dřeva. Z novějších materiálů přichází ke slovu kromě moderních dlažeb například broušený a leštěný beton, často s přísadou mramorových úlomků. Pod podlahou se často skrývá podlahové vytápění.
Samotné uspořádání a rozvržení kuchyně vychází samozřejmě z potřeb a způsobu života jejích obyvatel. Není výjimkou, že návrhář na několik týdnů instaluje do domu kamery a počítač vyhodnotí pohyby obyvatel, jejich trasy, jídelní zvyky a podle nich pak uspořádání kuchyně navrhne. Většinou však stačí důkladná debata s klienty připomínající výslech o jejich způsobu života, kdy, co a jak často vaří, jak často hostí doma přátele.
Od přírody po modernu
Samotné kabinety mohou být vyrobeny z různých materiálů. Ty nejkvalitnější se stále vyrábějí ručně ze dřeva, v podstatě stejným způsobem jako již po staletí. Mění se jenom zavěšení zásuvek, které se lehce pohybují na kuličkových ložiscích, samy se dovírají a podobně. Dřevo se nejčastěji používá měkké nebo dubové, ale i exotičtější, například teakové. Povrchové úpravy se provádějí bud speciálními oleji nebo vosky, nejčastěji se však kuchyně ručně natírají. Kvalitní povrch vyžaduje 8 až 12 vrstev nátěru s přebrušováním mezi jednotlivými vrstvami.
Pracovní desky jsou bezesporu jednou z nejdůležitějších částí kuchyně. Musí být maximálně odolné, stylové a krásné. Mohou kuchyni dodat punc originality, nebo naopak dojem zcela zničit. Vedle klasických materiálů jako je masivní dřevo, teak, buk, ořech či kamenných (granit, mramor) se v poslední době objevilo mnoho kvalitních kompozitů, například Corian. Ty mají obrovskou výhodu v tom, že se odlévají do všech možných tvarů a jsou prakticky bez nastavování, přerušení a spojů.
Stále se objevují materiály nové, například leštěný a probarvený beton, opět odlitý přesně na míru, digitálně potištěný laminát nebo desky z recyklovaného skla, které lze velmi efektně zespoda nasvětlovat. Když je řeč o světle: LED diody umožnily kompletní změnu funkce osvětlení. Místo pár žárovek u stropu a zářivky nad dřezem se dnes osvětlují různé části kuchyně různou intenzitou, lze měnit barvu nasvícení a tím i atmosféru v celé místnosti.
Velkou změnou prošly také odsavače výparů, digestoře. Z hlučných nemotorných krabic se proměnily v elegantní, hliníkové nebo skleněné moderní doplňky kuchyňského designu, můžete ovšem mít i digestoř, která je naprosto k nerozeznání od křišťálového lustru.
Stále větší pozornost se věnuje i třídění kuchyňského odpadu. Přímo v pracovní desce bývá nenápadný poklop pro odpad zelený, zbytky potravin, tedy na kompost, jiná část je na papír a obaly, plast a podobně.
Samozřejmou součástí kuchyně je velký jídelní stůl. Od dubových starožitných sahá výběr až po moderní skleněné na duralových nohách. Stůl se stává středem domu, kde se celá rodina večer sejde a v klidu u jídla a vína probere, co se ten den stalo a naplánuje dny příští, kam v létě na dovolenou. Anglická večeře trvá hodiny a probere se u ní všechno. Zkuste popřát francouzskému, anglickému nebo italskému dítěti dobré chutnání a žádné povídání - bude si myslet, že jste z jiné planety. Zatímco v každém obchodu se starožitnostmi v Anglii či Francii je asi nejběžnější komoditou velké jídelní stoly různých stylů a z různých období, jsou velké staré stoly v Česku poměrně raritou.
Nedá se psát o anglické kuchyni a nezmínit AGA, obrovská litinová kamna, na kterých se vaří, ve kterých se peče a která zároveň ohřívají teplou vodu a roztápějí radiátory. Mohou být na pevná paliva, plyn nebo topný olej. Zvenku to nepoznáte. Jejich design se nezměnil už snad sto let a kromě toho, že jsou stále velice populární v Anglii, prosazují se stále častěji i v Americe.
Kuchyně by měla zůstat kromě samozřejmé funkce místa pro přípravu jídla místem komunikace, debaty. Koupit nový sporák nebo lednici není dnes žádný problém. Doufejme jen, že nebude problém najít si čas na příjemné posezení a popovídání s rodinou, přáteli, kamarády, nejlépe u dobrého jídla a skleničky, kde jinde než v kuchyni.
