Mezi nejvýraznější rozměrové změny nábytku patří nová hloubka kuchyňských pracovních desek. Místo tradičních šedesáti centimetrů má hospodyně k dispozici osmdesát, ovšem s tím, že nově získaných dvacet centimetrů má své speciální úkoly. Kuchyňské skřínky mají totiž i nadále hloubku 60 centimetrů stejně tak jako pracovní deska, ale vše se »odstrkuje« od zdi tak, aby se mohly rozvody vody, odpad i elektřina snadno vést v zadním prostoru za skřínkami, aniž by bylo nutné provádět nějaké větší stavební zásahy. (To je velmi výhodné zejména v panelových domech.) Tuto technickou část pak v horní části pracovní desky překrývá zpravidla kovová rampa, která je členěná na různé části. Například pokud jde o prostor za dřezem, ten slouží jako malý odkapávač. Stékající voda z nádobí či příborů pak díky vhodně nakloněnému žlábku stéká přímo do odpadu. U volné pracovní plochy pak vyplňují nově získaných dvacet centimetrů třeba sklápěcí víka, pod nimiž se skrývají elektrické zásuvky pro drobné spotřebiče. Místo četných zásuvek na zdi, které se často ještě doplňují o nevzhledné »rozdvojky«, stačí v okamžiku, kdy budete potřebovat pustit šlehač nebo si rozpéci chleba v topinkovači, pouze zvednout víko, pod nímž se může skrývat libovolný počet zásuvek. Vhodnější - zejména u delší pracovní plochy - je ovšem pořídit si takových vík několik (viz obr. na str. IV). »Vedle elektrických zásuvek mohou být v rampě vyvedeny a tedy být pěkně po ruce - i uzávěry vody či plynu, « vysvětluje Andrea Dufková z firmy Amber Interier, »originální 'rampy' například od italských výrobců ovšem laciné nejsou, protože jde o poslední novinku. Při délce 180 centimetrů přijdou třeba i na 19 tisíc.« Pro šikovného kutila by ovšem nemusel být problém vyrobit takovou rampu i z »domácích« zdrojů za podstatně nižší cenu. Nové pojetí nabízí ovšem mnohem více prostoru včetně odkladního a lze jej vyřešit i pomocí tuzemské individuální výroby, která může být podstatně levnější. »Kdo často vaří nebo peče, moc dobře ví, že za 'nudl-vál'se mu už na desce s hloubkou 60 centimetrů nic nevejde, proto se mně nové pojetí velmi líbí,« říká architektka Zdenka Maňáková z firmy Maniac Interier, »už dříve jsem při navrhování individuálních kuchyní volila hloubku pracovní desky alespoň 65 centimetrů, ale toto řešení nabízí ještě další možnosti.« Zásuvky ukryté v rampě navíc chrání malé zvídavé děti před možným úrazem, protože tam prostě nedosáhnou. To je dost důležité, protože v kuchyni z praktického hlediska budete jen těžko používat klasické plastové bezpečnostní »záslepky«.
Když skřínky klesají
Tím, že se zvětšila hloubka pracovní plochy, a hospodyně byla »odstrčena« od zdi, je možné zavěsit horní skřínky mnohem níže, než bývá běžné u pracovní desky s hloubkou šedesát centimetrů. Přitom nehrozí, že by se kuchařka v zápalu vaření uhodila o roh skřínky apod. Naopak má mnohem větší přehled o všem, co je v jednotlivých policích uloženo, a to i tehdy, když nebude patřit ke členům basketbalového týmu. Snadnější je i úklid, protože designéři místo klasických vysokých horních skřínek používají výrazně nižší typy. Nádobí, které se dříve běžně ukládalo v horních skřínkách například talíře apod. - našlo své místo ve spodních skřínkách. Ty už totiž nemívají klasické police, v jejichž zadních částech hospodyně stejně jen marně pátraly po zapadlých pokličkách a »šikovně« schovaných malých pánvích či kastrůlcích. Místo nich se používají zásuvky s takzvanými plnými výsuvy, do nichž lze naskládat třeba až padesát kilogramů porcelánu, keramiky či kovového nádobí. Skřínky vypadají jako široké prádelníky. Aby bylo úložného místa co nejvíce, mívají také atypickou šíři 80, 90 nebo dokonce 120 centimetrů. Takto vybavené skřínky jsou samozřejmě dražší než klasické, zato se ovšem uspoří na horních skřínkách, protože jich budete potřebovat mnohem méně.
Když skřínky klesají
Tím, že se zvětšila hloubka pracovní plochy, a hospodyně byla »odstrčena« od zdi, je možné zavěsit horní skřínky mnohem níže, než bývá běžné u pracovní desky s hloubkou šedesát centimetrů. Přitom nehrozí, že by se kuchařka v zápalu vaření uhodila o roh skřínky apod. Naopak má mnohem větší přehled o všem, co je v jednotlivých policích uloženo, a to i tehdy, když nebude patřit ke členům basketbalového týmu. Snadnější je i úklid, protože designéři místo klasických vysokých horních skřínek používají výrazně nižší typy. Nádobí, které se dříve běžně ukládalo v horních skřínkách například talíře apod. - našlo své místo ve spodních skřínkách. Ty už totiž nemívají klasické police, v jejichž zadních částech hospodyně stejně jen marně pátraly po zapadlých pokličkách a »šikovně« schovaných malých pánvích či kastrůlcích. Místo nich se používají zásuvky s takzvanými plnými výsuvy, do nichž lze naskládat třeba až padesát kilogramů porcelánu, keramiky či kovového nádobí. Skřínky vypadají jako široké prádelníky. Aby bylo úložného místa co nejvíce, mívají také atypickou šíři 80, 90 nebo dokonce 120 centimetrů. Takto vybavené skřínky jsou samozřejmě dražší než klasické, zato se ovšem uspoří na horních skřínkách, protože jich budete potřebovat mnohem méně.
 Do zvýšené rampy za pracovní deskou lze umístit dózy na často používané potraviny, ale také servírovací prkénka nebo zásuvky pro elektrické spotřebiče. |
