Václavův dům byste v malé vsi na Domažlicku asi nečekali. Na rozdíl od hospodářských stavení a rodinných domků, které v obci převažují, připomíná spíše dětskou stavbu z kostek. Má rovnou střechu a jeho konstrukci tvoří kvádry, jeden dokonce vysunutý nad ostatní. S fasádou z cihel a dřeva a prosklenou stěnou však ve vesnici neruší.
„Nepřečnívá zástavbu. Dřevo už získalo svou patinu, cihly prorůstají mechem, a dům tak nekřičí. I to bylo součástí projektu,“ říká Václav, který s rodinou právě oslavil čtvrté výročí nastěhování do novostavby. Bydlení si nemohou vynachválit.
„Než jsme kopli do země, uplynuly více než dva roky přemýšlení a konzultací. A vyplatilo se, nemuseli jsme slevit ze svých přání,“ dodává Václav.
Velká okna orientovaná na jih vnášejí do domu potřebné světlo, ale bez zastínění by se majitelé neobešli, a to i kvůli soukromí v ložnici.
Design, nebo technologie? Obojí!
Za architektem Vítem Sladkým ze studia maviom přišli manželé původně jen pro konzultaci. V ruce drželi plán na katalogový dům se sedlovou střechou a na rtech měli otázku, jak s tímto domem skloubit systém úsporného vytápění a ekonomického provozu vůbec.
„Na to jsme řekli rovnou ne,“ vzpomíná na začátek spolupráce architekt Sladký, bratranec majitele. Budoucí energetické úspory totiž souvisí se samotným projektem a přání s původním návrhem skloubit nešla. Architekt proto hned vzal tužku do ruky a načrtl skicu nového domu.
Zrodila se otevřená fasáda orientovaná na jih, na sever byly vtlačeny technické prostory a místnosti, které není potřeba vytápět. Nechyběly velké prosklené plochy osazené venkovními žaluziemi, které ochrání proti sluneční výhni.
Co by jiné mohlo odradit, Václava a Hanu naopak motivovalo k dalším nápadům a invencím. Samotná stavba domu tak vychází z technologických potřeb bez kompromisů a dům má vše, co si manželé vysnili: systém cirkulace vzduchu s rekuperací tepla, podlahové topení, pohodlné a úsporné vytápění tepelným čerpadlem s plošným kolektorem.
Dřevo na terase a fasádě získává příjemnou patinu, výhled do zahrady a okolí se majitelům jen těžko omrzí.
Žaluzie jako základ domu
„Bez venkovních žaluzií by dům nefungoval,“ říká majitel domu Václav s tím, že během stavby, když žaluzie ještě nebyly nainstalované, naměřil uvnitř horních pokojů čtyřicetistupňovou výheň. Stínicí technika tak byla pro celý projekt orientovaný na jih klíčová.
„Venkovní žaluzie mají podstatný termoregulační efekt. To znamená, že lamely zachytí 90 procent světelných paprsků ještě před okenní tabulí a zabraňují takzvanému skleníkovému efektu. Ten způsobuje celkem rychlé a nepříjemné oteplení v místnosti, i když je venku příjemný chládek,“ doplňuje Václava David Žabčík, technický poradce společnosti Climax, na kterou se manželé obrátili o pomoc.
S ohledem na jižní orientaci se majitelé nakonec rozhodli pro typ Z-90, který má spodní hranu hliníkové lamely opatřenou plastovým těsněním. To zaručuje v kombinaci s tvarem lamel dokonalé „doklopení“, a tím i maximální stínění.
„V létě ráno zatáhneme žaluzie na celé jižní straně,“ popisují majitelé, jak funguje denní režim. Žaluzie nepustí teplo do pokojů a i večer je uvnitř příjemná stálá teplota.
Stínicí technika v domě Václava a Hany nepozbývá významu ani v zimních měsících. Protože nejvíce tepla uniká přes prosklené plochy, využívají během chladných nocí venkovní žaluzie jako dodatečnou tepelnou izolaci. Vzduchový polštář, který se vytvoří mezi staženou žaluzií a oknem, funguje jako další izolační vrstva zabraňující úniku tepla z místnosti.
Beton stavaři vylili mezi dřevotřískové bednění, a tak je ve stropech beton i s obtisknutou strukturou původní desky.
Jak ušetřit energii?
Protože v obci není a zřejmě ani nebude plynová přípojka, měli majitelé na výběr omezené množství způsobů vytápění. Po týdnech propočtů dospěli k finálnímu řešení, a totiž tepelnému čerpadlu s plošným kolektorem.
Takový druh vytápění je ideální k vybudování právě při samotné stavbě domu, kdy je možno naplánovat potřebnou plochu pro osazení plošného kolektoru. A jak to funguje? V případě tepelného čerpadla typu země – voda se teplo získává ze země prostřednictvím nemrznoucí kapaliny. Ta proudí v trubkách zakopaných v zemi a „natahuje“ teplo z okolní zeminy. Ze 700metrové zahrady pokrývají kolektory 2/3 plochy.
Nemrznoucí směs ohřátá přírodním teplem se odvádí do výparníku a přes kompresor do kondenzátoru, kde se teplo předává do topné vody pro vytápění celého domu.
Až na dvě koupelny, kde teplo kvůli vlhkým ručníkům obstarávají elektrické žebříky, je dům vytápěn podlahovým topením, což je ideální způsob využití nízkoteplotního spádu tepelného čerpadla.
Kombinace velkoformátových obkladů 20 × 60 cm s dekorem dřeva a velké mozaiky 5 × 5 cm v bílé barvě je nadčasová.
Když se v domě nevětrá
Teplo také udržují takzvanou rekuperací, což je speciální ventilace vzduchu. Doslova to znamená zpětné získávání tepla. Čerstvý venkovní vzduch přichází do interiéru přes výměník, do kterého se z druhé strany domu vypouští teplý vzduch. Nový vzduch se odpadním vzduchem ohřeje a zároveň se neznečistí.
V domě je systém řízeného větrání s rekuperací tepla. Venkovní vzduch je nasáván komínkem v zahradě domu a prochází potrubím uloženým v hloubce dva metry. Tím dochází v létě k ochlazení nasátého teplého vzduchu a naopak v zimním období se nasátý studený vzduch oteplí. Především v létě je tento efekt velmi přínosný a pomáhá interiér domu takto pasivně ochlazovat.
„Museli jsme se naučit nevětrat. Byl to trochu oříšek, zvlášť pro ženu, “ směje se Václav a jedním dechem dodává, že není nic příjemnějšího než spát v dobře větrané ložnici se stálou teplotou.
Vzduch se v celém domě v běžném režimu vymění přibližně za dvě hodiny. V případě potřeby lze přepnout do nárazového větrání a vyvětrat podstatně rychleji. Tohoto režimu se využívá i k rychlému odvětrání páry z koupelen.
Detail stropu, schodiště a zábradlí
Beton: venku i uvnitř
Dům je však zajímavý i z konstrukčního hlediska. Hlavní slovo tam má monolitický beton. Je z něj konstrukce, ale i stropy. Beton se totiž zalíbil majiteli do té míry, že sám navrhl, aby zůstal v interiéru přiznaný.
„To jsme vůbec nečekali, tento prvek je velmi odvážný, měli jsme z toho nápadu velkou radost,“ říká architekt Sladký. Beton stavaři vylili mezi dřevotřískové bednění, a tak je ve stropech vily beton i s obtisknutou strukturou původní desky. Sám Václav pak 14 dní drátěnkou centimetr po centimetru očišťoval stropy. Beton se dále jen penetroval, takže stropy vyšly relativně levně.
Na konstrukci jsou postavené dva pláště z cihel, oddělené izolační minerální vlnou a mezerou vzduchu. V létě ohřátý vnější plášť z lícového zdiva neohřívá vnitřní stěnu domu a naopak v zimě je díky izolaci a vzduchové mezeře vnitřní stěna podstatně déle teplá.
K zajištění příjemného klimatu v domě přispívají i sádrové omítky, které pohlcují a uvolňují vlhkost. Aby tato schopnost nebyla narušena, jsou povrchově upraveny prodyšnou silikátovou barvou.
IKEA i mistrovská práce
Interiér domu je přizpůsoben přáním čtyřčlenné rodiny s malými školáky. V patře jsou z obytných místností pouze dětské pokoje, v přízemí je obývací pokoj, jídelna, kuchyně, ale také ložnice rodičů, čemuž se přátelé a známí dost divili.
Sám majitel si však ložnici v přízemí nemůže vynachválit. Po zkušenostech s životem v domě ve svahu, kde podle svých slov musel „stále do schodů“, v novém domově šlapat nechtěl. A tak do jeho domu vede jen jeden schod z ulice.
Subtilní dřevěné Schodiště navrhl bratr majitele, schodnice kryje stejné dřevo jako podlahu.
Václav je původním povoláním strojař - konstruktér, jeho bratr zase truhlář. Při stavbě a zařizování domu se proto řemeslně spojili. Václav navrhoval skleněné dveře a různé jiné konstrukční detaily interiéru i exteriéru, bratr zase dominantní dřevěné schodiště, vybavení šatny, vestavné skříně a jídelní stůl z masivního dřeva s motivem šachovnice. Společnými silami potom vznikl návrh kuchyně. Poté, co se několikrát zcela zásadně předělával.
Kuchyňská linka je zabudovaná v nice a navíc zapuštěná 15 centimetrů do zdi tak, aby působila subtilněji. Pro dosažení čistých hladkých linií nemají zásuvky ani skříňky ve střední části linky madla, otevírá je servopohon.
Ze stejných designových důvodů byly pečlivě vybírány i vestavné spotřebiče. Devadesát procent vybavení v domě, které není vestavěno nastálo, je nábytek z IKEA: komplet celé dětské pokoje, sedačka v obýváku, police.
Vestavěné úložné prostory v domě byly řešeny již od samého začátku v projektu. Proto nejsou potřeba jiné šatní skříně, které by ubíraly prostor v místnostech. V ložnici a v obou pokojích dětí jsou pouze subtilní komody.
Kuchyňská linka je zabudovaná v nice a navíc zapuštěná 15 centimetrů do zdi tak, aby působila subtilněji.
Vše je v komunikaci
Jak prosadit netradiční koncept ve vsi, kde by mohl převážit tradicionalismus? „Vše je v komunikaci. Před stavbou jsem došel na zastupitelstvo, ukázal plány a náš projekt všem vysvětlil,“ říká místní rodák Václav. Domu se totiž mohli podle jeho slov sousedé poděsit zvláště během stavby.
Aby konstrukce udržela vysunutou kostku, musela se vylít betonem a Václav přiznává, že v této fázi stavby by si mohli sousedé myslet, že buduje ve vesnici nějakou železobetonovou obludu. I když před stavbou žili v bytovce v Domažlicích, do vsi, kde má kořeny, se rád vrátil s celou rodinou.
Dřevěnou podlahu chrání před kolečky pracovní židle v pokoji školáka plastová podložka.
Technické informaceAutor projektu: Ing. Martina Sladká a Ing. Vít Sladký ze studia maviom architekti Návrh zahrady: Ing. Klára Vogeltanzová, Zahradnictví Vodolenka, Domažlice Zastavěná plocha RD: 123 m2 Rekuperační jednotka: Paul od Alphaplan-PS s.r.o. |
Garáž je řešená jako samostatná stavba.
Pohled na „kvádry“ domu z ulice
