Kupodivu se našla alternativní, ekologicky šetrná a urbanisticky zajímavá řešení, a překvapivě díky iniciativě muzea MoMa. Mezi návrhy architektů nechybí nafukovací bariéry, městský záliv s rozsáhlými parky, elegantní mokřady s vysokými travami či ústřicová skaliska.
Podle expertů lze předpokládat zvýšení mořské hladiny obklopující město New York jako důsledek zvyšování teploty postupně od půl do tří metrů.
Newyorské muzeum MoMA spolu se svým experimentálním prostorem P.S.1 v Brooklynu proto pozvalo pět týmů místních architektů, inženýrů a krajinářů, aby navrhli novou vizi přístavního velkoměsta.
Pohled na výstavu "Stoupající proudy" v newyorském muzeu MoMA
Výsledné návrhy prezentuje obsažná výstava "Stoupající proudy: Projekty pro pobřeží New Yorku", která pojímá předzvěst katastrofy jako příležitost k přehodnocení úlohy architektury a urbanismu ve vztahu k životnímu prostředí.
Pět nejvíce ohrožených míst
Výchozím bodem pro práci týmů byla zpráva skupiny Latrobe z Princeton University, která identifikovala pět nejohroženějších oblastí přístavu New York a doporučila hledání inovativních urbanistických řešení směřujících k vytvoření adaptivní, "měkké" infrastruktury.
Mapa přístavní oblasti New York s rozdělením do zón, pro které vypracovali architekti návrhy
Architekti zpracovali problematiku ohrožení pro oblast dolního Manhattanu (zóna 0), státního parku Liberty State Park, ostrovů Ellis Island a Liberty Island se Sochou Svobody (zóna 1), Bayonne na pobřeží státu New Jersey, Staten Island a přílivovou úžinu Kill Van Kull (zóna 2), část Staten Island a Brooklynu (zóna 3), ostrov Governor’s Island a brooklynský Gowanus Canal (zóna 4).
Manhattan pod vodou
Pokud se naplní nejhorší předpovědi, jen v dolní části Manhattanu stoupne voda téměř o dva metry. Zaplaví přibližně dvacet procent této části ostrova.
Architekti z ARO (Architecture Research Office) a dlandstudia předložili řešení pro zónu 0 ve dvou vzájemně propojených rovinách: vytvořili nový typ okraje Manhattanu s pozvolným přechodem pevniny do vody a z městských ulic vykouzlili zelené stezky.
Okraj koncipují jako tříúrovňový systém, kde první dvě úrovně tvoří slanovodní a sladkovodní mokřady. Ty plní funkci přirozené nárazové zóny, která zároveň umožní slané vodě volně se vylévat na pevninu a dešťové vodě volně z pevniny odtékat.
Průřez ulicí Manhattanu navrženou jako zelená stezka
"Navrhli jsme také řadu lávek a chodníků protínajících takto vytvořený městský záliv v různých směrech a úrovních. Můžete si představit, jak při přílivu budou některé části lávek ve výši vodní hladiny, nebo zatopeny," řekl na tiskové konferenci k výstavě architekt Stephen Cassell z ARO.
Zelené stezky, které architekti navrhují místo stávajících ulic, jsou vysázeny na betonu litém ve formě podobající se propustnému sítu. V jednotlivých otvorech budou vysázeny rostliny odolné vůči znečištění a soli. Pod takovouto propustnou betonovou sítí pak architekti nově uspořádají kanalizační a kabelový systém.
Jeden ze čtyř pevninových výběžků pobřeží New Jersey
"Kdybyste dnes otevřeli prostor pod ulicí, našli byste spletitou síť potkaních doupat. Navrhujeme zorganizovat prostor pod ulicí tak, aby pod úrovní jednoho chodníku vznikl uzavřený prostor pro městskou infrastrukturu a pod chodníkem na druhé straně ulice pro optická vlákna a kabelový management," vysvětlila Susannah Drakeová z dlandstudia.
Návrh nového pobřeží New Jersey rozčleněného na "petriho" misky
Pro záchranu zóny 1 navrhlo studio LTL Architects rozšířit pobřežní pásmo. Architekti vymodelovali nové pobřeží do tvaru čtyř "prstů" vybíhajících do vody. Každý tento výběžek je rozčleněn na menší části připomínající petriho misky, které budou sloužit různým účelům počínaje zemědělstvím, přes rekreační využití, obchod, zemědělství a ekologický výzkum.
Pohled na nádrže na olej na pobřeží Bayonne před úžinou Kill Van Kull
Návrh nového pobřeží Bayonne s využitím nádrží k výrobě bionafty
Vodní město
Problematika průmyslového rázu přistála na bedrech týmu vedeného studiem Matthew Baird Architects. Zónu 2 totiž lemují nevábné doky, přístavní mola, skladiště z doby druhé světové války a šest set kontaminovaných nádrží na olej.
Předkládaný návrh využívá zastaralou průmyslovou zónu k recyklaci vyřazeného skla a k výrobě bionafty s použitím stávajících nádrží na olej. Z recyklovaného skla budou zhotoveny různobarevné velké konektory, které na dně přístavu vytvoří zajímavý druh skalisek.
Skleněné modely konektorů sloužících na dně přístavu k vytváření umělých skalisek
S nápady nešetřili ani architekti ze studia nArchitects. V zóně 3, ve které se počítá s velkým nárůstem obyvatelstva, navrhli úplně nové město "Aquaeous City".
Město se rozkládá z velké části na přístavních molech, která jednak umožňují dokování trajektů jako hlavního dopravního prostředku, jednak na nich architekti umístili nový druh bytových domů. Aby mohli lidé žít přímo na vodě, bytové domy jsou postaveny na vysokých pilířích a všechny inženýrské sítě jsou umístěny v horní části domů.
Nové vodní město Aquaecous City na pobřeží Staten Island a Brooklynu
Pátý tým, studio SCAPE/Landscape Architecture, se soustředil na oblast kolem ostrova Governor’s Island a znečištěného kanálu Gowanus Canal v Brooklynu (zóna 4).
Zatímco dnes si lze při návštěvě této oblasti jen stěží představit, že cokoliv živého by v této vodě mohlo i jen přežívat, před 150 lety zde existoval ústřicový ráj.
S příchodem průmyslu a lodní dopravy došlo k vyrovnání dna přístavu a k výstavbě betonových zdí. Mořský habitat tak neměl kde bydlet a vše postupně umřelo. Studio SCAPE navrhlo obnovu přirozeného prostředí přístavu jako zbraň proti živlům. Krajináři chtějí využít ústřice jako materiál k vytvoření přirozených skalisek.
Vizualizace života na povrchu ústřicového skaliska
Na dně přístavu navrhují postavit pole sloupů, které na dvou úrovních spojuje konstrukce ze zvláštního, roztřepeného lana. Připomíná velkou rybářskou síť. Její povrch umožní ústřicím růst, čistit vodu a množit se.
Tak časem "vyrostou" ústřicová skaliska, která se stanou přirozenou překážkou bouřkovým vlnám.
Detail modelu lanového systému pro vytvoření ústřicového skaliska
Šance pro architekturu
Odvážný projekt MoMy představuje klimatické změny ne jako problém, kterému je nutno čelit, ale jako příležitost, kterou je nutno využít k přehodnocení úlohy architektury a urbanismu ve vztahu k životnímu prostředí.
Klimatické změny netrápí jen New York; řešení hledá Londýn, Amsterdam, Benátky či Hong Kong. Kurátor výstavy "Stoupající proudy" Barry Bergdoll poznamenal, že "projekt MoMy je opravdu glokální, tedy koncipován pro místní podmínky s možností globálního využití".
Možná je na čase podívat se na tato alternativní řešení a místo budování ocelových vrat se zamyslet nad propojením města a vody - nad vytvořením zdravé závislosti lidí na vodě a vody na lidech.
O autorce článkuKaterina Kyselica vystudovala design interiéru na Virginia Commonwealth University School of the Arts v USA. Pět let pracovala jako projektová designérka ve Virginii a Washingtonu D.C. na navrzích interiérů letišť, nemocničních zařízení a na renovacich kancelaří právních firem a neziskových organizací. Žije v New Yorku, kde se kromě konzultační činnosti v oblasti interiérové architektury věnuje psaní o designu a umění. Je vedoucí projektu dob2010, který prezentuje středoevropský design newyorské veřejnosti. |
