Architekt navrhl hotel jako hrad, který se tyčí nad městem.

Architekt navrhl hotel jako hrad, který se tyčí nad městem.

Neuvěřitelný příběh hotelu, který postavili nad městem jako hrad

  • 58
Kdyby se tyčil nad Karlovými Vary hrad, stál by v místě, kde před sto lety postavili hotel Imperial. K unikátní stavbě vede i unikátní lanovka. Jako první se v roce 1912 postavila lanovka a silnice, teprve poté hotel.

Nápad postavit na Helenině výšině nad údolím říčky Teplé v Karlových Varech luxusní hotel pro mezinárodní společenskou smetánku se zrodil v hlavě místního bankéře a podnikatele Alfreda Schwalba.

Karlovy Vary patřily na přelomu 19. a 20. století mezi nejvyhledávanější světové lázně. Hosté z celého světa do města doslova proudili po desítkách tisíc ročně. Ubytovací kapacita proto rychle přestávala stačit poptávce.

Hotel Imperial - jako stavba se těžko zařazuje k nějakému stylu, proto se v dobových reklamních materiálech používal například výraz „velkohotel amerického typu“.

Místní podnikatel Alfred Schwalbe vystihl tento trend včas. Přišel s nápadem postavit v Karlových Varech moderní výškový hotel na světové úrovni, který by byl díky špičkovým službám a nabízenému luxusu schopen přilákat do města mezinárodní společenskou smetánku.

Ze způsobu výstavby hotelu Imperialu a zejména jeho "dopravní obslužnosti" by si mohli vzít příklad i dnešní podnikatelé.

Nejdříve přišly lanovky a silnice

Ve svých plánech byl Alfred Schwalbe limitován nedostatkem vhodných stavebních parcel v údolí říčky Teplé. Svou pozornost proto upřel k výšině nad městem. Byla poměrně těžko přístupná, nevedla sem žádná komunikace.

Schwalbemu však učaroval výhled do okolí. Bylo rozhodnuto. Sám neměl na tak náročný podnik dostatek kapitálu, proto hledal investora mezi bohatými lázeňskými hosty.

Přestože většina lidí včetně městské rady a konkurence považovala projekt za utopii, podařilo se Schwalbemu získat pro svůj plán lorda Westburyho, kterému se v mezinárodních podnikatelských kruzích přezdívalo "hotelový Richard".

Společně založili konsorcium, které rychle dalo dohromady dostatečné prostředky na stavbu hotelu. Alfred Schwalbe tak mohl v roce 1905 dokončit výkup potřebných pozemků a ještě v prosinci téhož roku zahájit stavební práce.

Letecký pohled na hotel Imperial a jeho okolí

Lanovka

Dolní stanice lanovky je na Divadelním náměstí, horní je situována těsně pod spodní hranicí parku hotelu Imperial. Její budova dodnes patří hotelu. Trasa lanovky je dlouhá 127 metrů a překonává výškový rozdíl 54 metrů, maximální sklon činí 495 ‰.

Stavbu řídil karlovarský inženýr Julius Kubíček. Na projektu se podílel také stavitel lanovky na Vesuv inženýr Emil Strup z Curychu. Ražbu tunelu řídili italští stavební specialisté se zkušenostmi z podobných staveb.

Nejdříve musel ovšem vybudovat spojení s budoucím staveništěm na vrchu, který se vypínal 90 metrů nad úrovní Vřídla. Schwalbe začal netradičně jako první stavět místo silnice pozemní lanovku, jež je v provozu dodnes.

Svými parametry představuje unikát. Celá její trasa musela být kvůli už existující zástavbě vedena v tunelu. Dodnes je považována za nejstrmější pozemní lanovku v ČR.

Díky mimořádně vysokému nasazení stavbařů byl pravidelný provoz lanovky slavnostně zahájen už 10. května 1907.Ve dne jezdily její vozy, které byly až do roku 1961 dřevěné a měly otevřené plošiny, s lidmi, v noci přivážely stavební materiál.  (Více o lanovce zde.)

K hotelu Imperial vedla ještě jedna lanovka ze Slovenské ulice, uvedená do provozu souběžně s jeho otevřením v roce 1912. Mezi hosty Imperialu sice byla méně oblíbená než její starší sestra, ale přesto se zapsala do dějin. Se svým maximálním sklonem 570 ‰ se stala nejstrmější pozemní lanovkou všech dob postavenou na našem území.

Původní podoba - kavárna hotelu Imperial

V roce 1959 však byla kvůli své pokročilé zchátralosti bez náhrady zrušena. Dnes je v její bývalé horní stanici sídlo generálního ředitelství společnosti Imperial Karlovy Vary. Její těleso nese potrubí, které zásobuje balneoprovoz hotelu Imperial karlovarskou termominerální vodou.

Slavné stavby

Hotel Imperial zahajuje cyklus článků o nejzajímavějších stavbách a jejich osudech postavených v České republice za posledních 100 let.

Po dokončení první lanovky následovala výstavba příjezdové silnice z tepelského údolí k budoucímu hotelu Imperial. Cena komunikace dlouhé 1 300 metrů s výškovým převýšením 70 m, která zahrnovala také rozšíření mostu přes Teplou, přesáhla částku 500 000 rakousko-uherských korun.

Navzdory na tehdejší dobu astronomickým nákladům na její pořízení stavební konsorcium bezplatně předalo tuto silnici ihned po jejím dokončení do vlastnictví města.

Parkovací dům pod hotelem Imperial v Karlových Varech

Alfred Schwalbe by se asi v hrobě obrátil, kdyby viděl, co dovolili v roce 2009 postavit zastupitelé města před hotelem Imperial. Parkovací dům s nástavbou hyzdí panorama města.

Jak se staví hotel

Po vybudování přístupových komunikací se přistoupilo ke stavbě. V září 1908 přicestoval do Karlových Varů renomovaný francouzský architekt Ernest Hebrard (autor rekonstrukce Diokleciánova paláce ve Splitu nebo třeba architektonické koncepce obnovy městského centra v řeckém Thessaloniki po velkém požáru v roce 1917), aby si prostudoval podmínky přímo na místě.

Původní podoba - výhled do zahrady

Na jaře 1909 předložil zadavateli pečlivě zpracovanou studii hotelu včetně návrhu jeho vnitřního vybavení. Architekt dospěl k názoru, že pokud by Karlovy Vary měly hrad, stál by právě na tomto místě a podle toho koncipoval svůj návrh (včetně charakteristických věží).

Stavba je slohově těžko uchopitelná, proto se pro ni v dobových reklamních materiálech používaly různé opisy, například "velkohotel amerického typu" a podobně. Podle některých vykazuje budova secesní rysy.

S řadou secesních staveb (například s pražským komplexem Lucerna, který byl postaven v letech 1907-1921) má společné konstrukční řešení v podobě tehdy novátorské technologie železobetonového skeletu. V detailech fasády nebo na původních výtazích můžeme nalézt prvky stylu art deco. V interiéru se pro změnu vyskytují detaily ve stylu historismu (třeba na sloupech v prezidentském apartmá).

Hotel byl dokončen v roce 1912.

Rozpracování prováděcí dokumentace se ujala Vídeňská stavební společnost a známá nábytkářská firma Portois a Fix z Vídně. Vídeňská stavební společnost však nedokázala naplnit očekávání zadavatele, proto A. Schwalbe pověřil rozpracováním vize architekta Hebrarda až do detailních výrobních výkresů renomovanou architektonickou firmu Wayss und Freitag AG und der Meinong.

Od září 1910 už stavba běžela na plné obrátky. Kolaudace proběhla v květnu 1912. Hotel Imperial díky tomu patří mezi nejstarší železobetonové budovy na českém území.

Slavnostní zahájení hotelového provozu proběhlo 18. června 1912. Celkové náklady na jeho vybudování přesáhly neuvěřitelnou částku čtyři miliony rakousko-uherských korun. Pro ilustraci: dělník v plzeňské Škodovce měl necelých padesát haléřů za hodinu práce, což byla v té době velmi slušná mzda.

Původní podoba - kuchyně hotelu Imperial

Nehořlavé materiály byly už tehdy

Moderní zázemí hotelu Imperial nabízelo všechen myslitelný luxus pro 365 hostů a jejich služebnictvo (například 24 pokojů pro řidiče), kteří se do Karlových Varů sjížděli během sezony, jež trvala od června do září. Kromě dietních pokrmů po ně byly v několika hotelových jídelnách k mání také nejvybranější kulinářské lahůdky podle francouzské a vídeňské kuchyně, které doplňovala nabídka výrobků z vlastní cukrárny.

Příjemnou atmosféru navozovaly koncerty, orchestry bavily hosty několikrát denně. Pravidelně se zde také konaly bály, včetně oficiálních tanečních slavností pořádaných městem. V hotelu Imperial se konaly také akce mezinárodního významu, například mistrovství světa v šachu v roce 1923 nebo "Imperiálský" ples v červnu 1933, kterého se zúčastnilo přes dva tisíce příslušníků evropské společenské smetánky.

Při projektování hotelu Imperial byla věnována na svou dobu neobvykle vysoká pozornost protipožární ochraně. Na jeho stavbu byly hojně využity nehořlavé materiály, v každém patře byly nainstalovány hydranty a všichni zaměstnanci museli projít výcvikem v ovládání hasicích prostředků.

Hotel Imperial patří mezi nejstarší železobetonové budovy na českém území.

Stejný význam byl přikládán ochraně hostů před hlukem. Všechny dveře a okna měly protihlukový systém a personál nebyl přivoláván zvonkem, ale nehlučnou světelnou návěstí. Také vybavení kuchyně odpovídalo nejnáročnějším technickým a hygienickým předpisům své doby.

Hotelové interiéry byly opatřeny bohatou štukovou výzdobou. Hale, jídelně a některým dalším místnostem vévodily velké krby s umělecky kovaným mřížovím. Samozřejmostí bylo použití těch nejkvalitnějších materiálů. Na obklady bylo použito několika druhů mramoru. Nábytek byl mahagonový nebo dubový, potahy hedvábné a sametové.

Součástí areálu byla také zahrada o rozloze 50 000 metrů čtverečných s parkovou úpravou s okrasnými rostlinami i vzácnými dřevinami. Poblíž hotelové budovy nechyběly čtyři tenisové kurty, střežené dětské hřiště pro potomky hostů a garáže pro 50 automobilů.

Hotel vlastnil šest limuzín, autobus a dva nákladní vozy určené pro dopravu hostů a jejich zavazadel.

Jak se podepsaly války

Nadějný start hotelu Imperial narušila už po dvou letech první světová válka a pak hospodářská krize. Skutečný zlom však přinesla až druhá světová válka. Od roku 1940 hotel nesloužil lázeňským hostům, ale výhradně pro potřeby třetí říše.

Původní podoba - hotelový pokoj

Nejprve v něm byly v rámci programu Kinderlandverschickung ubytovány děti evakuované z Německa z měst ohrožených nálety. Správce hotelu požádal o jejich přemístění, protože dlouhodobý pobyt dětí se podepsal zejména na stavu interiérů a mobiliáře. Jeho návrhu bylo vyhověno, ale hotel byl změněn na Rezervní lazaret č. 5 Karlovy Vary (Reserve-Lazarett 5 Karlsbad) německé armády, kterým zůstal až do konce války, kdy byl zabaven podle Benešových dekretů jako nepřátelský majetek.

Zraněné německé vojáky nahradili sovětští. Nedlouho po válce totiž vláda věnovala hotel Imperial spolu s několika dalšími objekty Sovětskému svazu jako projev díků za osvobození Československa. Vedení hotelu převzala sovětská vojenská správa, od roku 1947 pak ministerstvo zdravotnictví SSSR. Sovětská strana se snažila během války zanedbanou budovu přebudovat na moderní sanatorium.

Restaurace Paříž

Restaurace Praha v hotelu Imperial

Podnikla kvůli tomu v 50. letech rozsáhlou rekonstrukci pod vedením sovětského inženýra Trochbratského, během níž byla provedena výměna rozvodů vody a elektroinstalace i oprava celého topného systému včetně instalace nové kotelny. Souběžně byla upravena část pokojů a vylepšeno jejich hygienické zázemí.

Hotel Imperial dnes

Novou kapitolu v historii hotelu Imperial otevřela v roce 1992 akciová společnost Imperial Karlovy Vary, která generální rekonstrukcí ukončenou v roce 2003 vrátila hotelu původní lesk a kvalitou poskytovaných lázeňských a hotelových služeb také jeho slávu.

Dnešní čtyřhvězdičkový hotel Imperial je několikanásobným držitelem prestižní mezinárodní ceny World Travel Awards pro nejlepší lázeňský hotel v České republice. V roce 2007 dostalo od základů novou tvář balneocentrum Imperial.

Nové je tady prakticky všechno: prostorové uspořádání, veškeré technické zázemí, balneologické přístrojové vybavení, vany i moderní nerezový rehabilitační bazén.

V roce 1957 předal Sovětský svaz hotel Imperial zpět do československých rukou (český personál pod sovětským vedením zde sloužil i dříve). Kromě sovětských hostů se zde začali od roku 1961 objevovat i lidé z dalších socialistických zemí a od roku 1963 dokonce také první hosté ze Západu. V té době se věřilo, že lázně mají poskytovat pacientům jakousi "generálku" jejich zdravotního stavu.

Bazén v hotelu Imperial
Bazén v hotelu Imperial

Bazén v hotelu Imperial

V Imperialu proto kromě lázeňských lékařů ordinoval také zubař, oční lékař, ORL specialista, dermatolog a gynekolog. Bylo zde rentgenové pracoviště, laboratoř, EKG i chirurgická ambulance. V souladu s tehdejší lékařskou doktrínou zdejší lékaři úspěšně vyléčili i několik akutních srdečních infarktů.

Další rekonstrukce hotelu Imperial přišla na přelomu 60. a 70. let. Nejzásadnější změnou se stala pozdější přístavba vlastního balneoprovozu s přívodem karlovarské termominerální vody, který byl otevřen v roce 1984. Bohužel od 60. let se prakticky neinvestovalo do obnovy ubytovací části hotelu, proto v roce 1985 byly vyčleněny peníze na opravu fasád, balkonů, elektroinstalace i koupelen.

Café Vienna

Detail obkladu - Café Vienna

Hudební sál

Zmodernizovány měly být také interiéry. Tento záměr se nepodařilo naplnit, protože do privatizace na začátku 90. let vstoupil areál hotelu Imperial se zanedbanými budovami a zastaralým nábytkem z dob poslední rekonstrukce v 60. letech.