V uplynulém desetiletí se výstavba rodinných domů soustředila do skupin a útvarů, kterým se začalo říkat "satelitní městečka". Nevím, kdo je autorem tohoto označení, je však pravda, že je naprosto klamné, neboť vznikající zástavby nepřinášejí potřebné městotvorné funkce. Postrádají obchodní vybavení, o vzdělávání a kultuře nebo sportu nemluvě. Ba co víc, nemají ani předpoklady pro zcela základní sociální kontakty, které jsou pro životaschopnost jakékoliv komunity nepostradatelné.
Chybějí místa k setkávání
Charakteristickými rysy jsou malé stavební pozemky s velkou zastavěnou plochou, neúměrně nakupené objemy staveb s minimálními vzájemnými odstupy, úzké ulice obvykle lemované neprůhledným oplocením, které by mělo uživatelům domů zajistit soukromí ztracené špatnou koncepcí zástavby.
Sousedské vztahy neumožňují plotové bariéry, chybí jakýkoliv náznak veřejného prostranství - místa k setkávání. O hřišti nebo plácku si děti mohou nechat jenom zdát. Struktura zástavby připomíná panelák s dlouhou chodbou, na níž jsou dveře do anonymních bytů. Obyvatelé panelového domu se však mohou setkat alespoň na chodbě nebo ve výtahu. V "satelitním městečku" jsou tyto kontakty nahrazeny vyhýbáním automobilů v úzkých ulicích.
Zdravé, levné a kulturní bydlení
Lákalo by vás jít do "satelitního městečka" v neděli odpoledne na procházku? Ale proč jsou cílem procházek vilové čtvrti, které byly postaveny mezi dvěma světovými válkami? Kromě dobrých příkladů standardní bytové architektury vnímáme ještě něco navíc. Základní rozdíl je v koncepci zástavby, která byla založena na myšlence "zdravého, levného a kulturního bydlení". v podílu veřejných prostranství.
Úzké ulice dnešních "městeček" představují přibližně 10 procent z celkové plochy území. Za první republiky to bylo ulice a náměstí zabíraly minimálně 25 procent. Ulice byly různě široké podle důležitosti, některé byly zvýrazněny alejemi. Křižovatky byly často zdůrazněny rozšířením prostoru, který umocňovaly i pootočené hmoty nárožních domů. V těžišti vilové čtvrti vzniklo náměstí s parkem nebo tenisovými kurty. Prostorová hierarchie usnadňuje orientaci obyvatelům i návštěvníkům dodnes.
Podle velikosti vilové čtvrti bylo náměstí vybaveno kavárnou nebo hospodou, obchodem, případně poštou, kampeličkou a policejní stanicí, někdy i knihovnou, výjimečně biografem. Bylo skutečným centrem místního společenského života. Oplocení domů bývalo zásadně "průhledné", obvykle z dřevěných latí nebo drátěného pletiva, takže předzahrádky přirozeně rozšiřovaly uliční profil a majitelé domů se rádi chlubili svým zahradnickým umem.
Nechybí tu cosi?
Dnes v podstatě neexistuje v tomto smyslu nabídka. Není to však mimo jiné i proto, že chybí dostatečně důrazná poptávka? Majitelé pozemků nebo realitní kanceláře si přece nebudou lámat hlavu s kvalitou veřejného prostoru, když vědí, že to, co nabízejí, se tak jako tak prodá. Teprve po prvních letech života v takovém prostředí si někteří začnou uvědomovat, že tu cosi chybí.
Proto každý, kdo chce investovat do stavby rodinného domu, by se měl zamyslet nad tím, v jakém prostředí chce žít. Když už to nejde jinak, tak i prostřednictvím měst a obcí má občan právo vyžadovat zpracování regulačního plánu, který vymezuje veřejný a soukromý prostor a určuje základní pravidla pro stavební podnikání. Může se tak předejít různým "Šmoulovům", které budou po generace hyzdit jinak kvalitní sídelní struktury.
Michal Bartošek
Chybějí místa k setkávání
Charakteristickými rysy jsou malé stavební pozemky s velkou zastavěnou plochou, neúměrně nakupené objemy staveb s minimálními vzájemnými odstupy, úzké ulice obvykle lemované neprůhledným oplocením, které by mělo uživatelům domů zajistit soukromí ztracené špatnou koncepcí zástavby.
Sousedské vztahy neumožňují plotové bariéry, chybí jakýkoliv náznak veřejného prostranství - místa k setkávání. O hřišti nebo plácku si děti mohou nechat jenom zdát. Struktura zástavby připomíná panelák s dlouhou chodbou, na níž jsou dveře do anonymních bytů. Obyvatelé panelového domu se však mohou setkat alespoň na chodbě nebo ve výtahu. V "satelitním městečku" jsou tyto kontakty nahrazeny vyhýbáním automobilů v úzkých ulicích.
Zdravé, levné a kulturní bydlení
Lákalo by vás jít do "satelitního městečka" v neděli odpoledne na procházku? Ale proč jsou cílem procházek vilové čtvrti, které byly postaveny mezi dvěma světovými válkami? Kromě dobrých příkladů standardní bytové architektury vnímáme ještě něco navíc. Základní rozdíl je v koncepci zástavby, která byla založena na myšlence "zdravého, levného a kulturního bydlení". v podílu veřejných prostranství.
Úzké ulice dnešních "městeček" představují přibližně 10 procent z celkové plochy území. Za první republiky to bylo ulice a náměstí zabíraly minimálně 25 procent. Ulice byly různě široké podle důležitosti, některé byly zvýrazněny alejemi. Křižovatky byly často zdůrazněny rozšířením prostoru, který umocňovaly i pootočené hmoty nárožních domů. V těžišti vilové čtvrti vzniklo náměstí s parkem nebo tenisovými kurty. Prostorová hierarchie usnadňuje orientaci obyvatelům i návštěvníkům dodnes.
Podle velikosti vilové čtvrti bylo náměstí vybaveno kavárnou nebo hospodou, obchodem, případně poštou, kampeličkou a policejní stanicí, někdy i knihovnou, výjimečně biografem. Bylo skutečným centrem místního společenského života. Oplocení domů bývalo zásadně "průhledné", obvykle z dřevěných latí nebo drátěného pletiva, takže předzahrádky přirozeně rozšiřovaly uliční profil a majitelé domů se rádi chlubili svým zahradnickým umem.
Nechybí tu cosi?
Dnes v podstatě neexistuje v tomto smyslu nabídka. Není to však mimo jiné i proto, že chybí dostatečně důrazná poptávka? Majitelé pozemků nebo realitní kanceláře si přece nebudou lámat hlavu s kvalitou veřejného prostoru, když vědí, že to, co nabízejí, se tak jako tak prodá. Teprve po prvních letech života v takovém prostředí si někteří začnou uvědomovat, že tu cosi chybí.
Proto každý, kdo chce investovat do stavby rodinného domu, by se měl zamyslet nad tím, v jakém prostředí chce žít. Když už to nejde jinak, tak i prostřednictvím měst a obcí má občan právo vyžadovat zpracování regulačního plánu, který vymezuje veřejný a soukromý prostor a určuje základní pravidla pro stavební podnikání. Může se tak předejít různým "Šmoulovům", které budou po generace hyzdit jinak kvalitní sídelní struktury.
Michal Bartošek
|
O architektovi |
 Vilové čtvrti postavené ve 30. letech mají jasnou tvář i řád a nechybí jim dostatek veřejných prostranství. U dnešních satelitních městeček je to naopak. |
