Když si Pavla Procházková, která je nyní na mateřské dovolené, přestavovala koupelnu, šla si vybrat rohovou vanu do jednoho pražského hobby marketu. "Vybírala jsem samozřejmě podle velikosti, aby se mi do daného prostoru hodila, a také podle ceny. Nechtěla jsem platit nijak horentní sumu a cena kolem deseti tisíc i s předním panelem se mi zdála dobrá."
Poté, co jí řemeslníci vanu nainstalovali a ona se v ní poprvé vykoupala, zjistila, že část určená na opření zad není nakloněná, ale je do pravého úhlu. "Nemůžu si do ní vůbec lehnout. Sedím tam narovnaná jako pravítko," stěžuje si.
Protože si nemůže dát do koupelny kvůli prostorovému uspořádání závěs, chtěla přikoupit prosklenou zástěnu. Ale zjistila, že na tuto vanu ji nelze sehnat. "Neměla by se kam složit, protože u zdi, kde je vana ukotvená, je vyvýšenina na hlavu, která je tam úplně zbytečná. Jsem naštvaná, ale už s tím nelze nic udělat," lituje.
Za radu se neplatí
Aby se kupující vyhnul podobným problémům, měl by se o výběru vany poradit s odborníkem. Také by bylo dobré, pokud to prodávající umožní, lehnout si do vany již v prodejně, aby si zákazník vyzkoušel, zda mu skutečně vyhovuje. V mnoha případech to však není možné.
Je proto nutné se vyptávat na všechno, co ho v danou chvíli napadne - z jakého je materiálu, v jakých barvách se vyrábí, jaké jsou možnosti usazení do prostoru, zda se k dané vaně vyrábí přední panel, případně originální zástěna. Také se rozhodnout, zda si pořídí rohovou vanu (pro koupel většinou pojme mnohem víc vody než běžná vana), nebo klasickou.
Design jde stále kupředu
Vana by měla být nejen pohodlná, ale měla by ladit i s interiérem koupelny. "Existují dva styly koupelových van: německý s ostřejšími hranami, který je hodně strohý, a italský s oblými hranami a s více doplňky," říká Patrik Kreysa, marketingový ředitel společnosti Ravak, která se zabývá výrobou van, sprchových koutů a doplňků. "Italský styl byl vyhledávaný v devadesátých letech, teď spíše lidé inklinují k německému," dodává.
Rohová, nebo klasická
Také tvary van prošly mnohými změnami. Dnešní trh se doslova hemží různými variantami symetrických i asymetrických "rohovek" i klasických van s různými prohlubněmi a záhyby. "Do menších koupelen, jaké jsou třeba v panelových domech, se doporučuje klasická rovná vana a dnes i asymetrická rohovka s rozměry 150 x 70 cm, která je dimenzovaná hodně úhlopříčně," říká Kreysa.
"Do větších prostor se pak dají samozřejmě umístit větší vany - rohové 150 x 150 cm nebo i luxusnější, jako například Love Story, vana pro dva s rozměry 185 x 135 cm." Standardní vany se vyrábějí v rozměrech od 70 do 80 cm šířky a 150 až 180 cm délky. Do extrémně malé koupelny se dá umístit speciální vana Lilia s rozměry 120 x 70 cm.
Nejčastější je akrylát
Nejpoužívanějším materiálem je v současné době akrylát. Má nesporné výhody, neboť je teplý, příjemný na dotek, plně probarvitelný, dá se vyleštit a je odolný proti spoustě látek, jako jsou řasenky, laky na nehty, různé spreje atd. Také je velmi dobře tvarovatelný a méně klouže než vany z keramiky nebo litiny.
"Některé vany se vyrábějí i z plechu, ale protože je špatně tvarovatelný, nehodí se pro rohovky. Patří však k nejlevnějším materiálům," vysvětluje marketingový ředitel Ravaku. Ovšem pořídit si lze i vanu ze dřeva, která je v katalogu firmy Dolnic Interier. Její cena se však počítá na statisíce. K většině moderních van se dá pořídit i ozdobná prosklená zástěna.
NĚKOLIK MOŽNOSTÍ INSTALACE VANY
1. Vana se zasadí do prostoru, který odpovídá její velikosti. Jako přední stěna se zvolí panel ze stejného materiálu. Není nutné žádné velké zdění ani obklady navíc.
2. V prostoru se vyzdí lůžko souběžně s hranou vany nebo o něco větší a tam se vana položí. Po okraji vany se může vytvořit odkládací prostor. Přední část vany se pak obloží obkládačkami.
3. Koupací nádoba se uloží do polystyrenové podsady, kterou lze zakoupit společně. Jde o tuhý polystyren, který řemeslník položí na zem, vloží do něj vanu a oblepí obkladem. Doporučuje se použít originální formu, univerzální nemusí dobře těsnit. Je to velmi čistý a jednoduchý způsob. Nehledě na to, že polystyren je dobrý tepelný a zvukový izolant.
Poté, co jí řemeslníci vanu nainstalovali a ona se v ní poprvé vykoupala, zjistila, že část určená na opření zad není nakloněná, ale je do pravého úhlu. "Nemůžu si do ní vůbec lehnout. Sedím tam narovnaná jako pravítko," stěžuje si.
Protože si nemůže dát do koupelny kvůli prostorovému uspořádání závěs, chtěla přikoupit prosklenou zástěnu. Ale zjistila, že na tuto vanu ji nelze sehnat. "Neměla by se kam složit, protože u zdi, kde je vana ukotvená, je vyvýšenina na hlavu, která je tam úplně zbytečná. Jsem naštvaná, ale už s tím nelze nic udělat," lituje.
Za radu se neplatí
Aby se kupující vyhnul podobným problémům, měl by se o výběru vany poradit s odborníkem. Také by bylo dobré, pokud to prodávající umožní, lehnout si do vany již v prodejně, aby si zákazník vyzkoušel, zda mu skutečně vyhovuje. V mnoha případech to však není možné.
Je proto nutné se vyptávat na všechno, co ho v danou chvíli napadne - z jakého je materiálu, v jakých barvách se vyrábí, jaké jsou možnosti usazení do prostoru, zda se k dané vaně vyrábí přední panel, případně originální zástěna. Také se rozhodnout, zda si pořídí rohovou vanu (pro koupel většinou pojme mnohem víc vody než běžná vana), nebo klasickou.
Design jde stále kupředu
Vana by měla být nejen pohodlná, ale měla by ladit i s interiérem koupelny. "Existují dva styly koupelových van: německý s ostřejšími hranami, který je hodně strohý, a italský s oblými hranami a s více doplňky," říká Patrik Kreysa, marketingový ředitel společnosti Ravak, která se zabývá výrobou van, sprchových koutů a doplňků. "Italský styl byl vyhledávaný v devadesátých letech, teď spíše lidé inklinují k německému," dodává.
Rohová, nebo klasická
Také tvary van prošly mnohými změnami. Dnešní trh se doslova hemží různými variantami symetrických i asymetrických "rohovek" i klasických van s různými prohlubněmi a záhyby. "Do menších koupelen, jaké jsou třeba v panelových domech, se doporučuje klasická rovná vana a dnes i asymetrická rohovka s rozměry 150 x 70 cm, která je dimenzovaná hodně úhlopříčně," říká Kreysa.
"Do větších prostor se pak dají samozřejmě umístit větší vany - rohové 150 x 150 cm nebo i luxusnější, jako například Love Story, vana pro dva s rozměry 185 x 135 cm." Standardní vany se vyrábějí v rozměrech od 70 do 80 cm šířky a 150 až 180 cm délky. Do extrémně malé koupelny se dá umístit speciální vana Lilia s rozměry 120 x 70 cm.
Nejčastější je akrylát
Nejpoužívanějším materiálem je v současné době akrylát. Má nesporné výhody, neboť je teplý, příjemný na dotek, plně probarvitelný, dá se vyleštit a je odolný proti spoustě látek, jako jsou řasenky, laky na nehty, různé spreje atd. Také je velmi dobře tvarovatelný a méně klouže než vany z keramiky nebo litiny.
"Některé vany se vyrábějí i z plechu, ale protože je špatně tvarovatelný, nehodí se pro rohovky. Patří však k nejlevnějším materiálům," vysvětluje marketingový ředitel Ravaku. Ovšem pořídit si lze i vanu ze dřeva, která je v katalogu firmy Dolnic Interier. Její cena se však počítá na statisíce. K většině moderních van se dá pořídit i ozdobná prosklená zástěna.
|
CENOVÉ ROZPĚTÍ |
NĚKOLIK MOŽNOSTÍ INSTALACE VANY
1. Vana se zasadí do prostoru, který odpovídá její velikosti. Jako přední stěna se zvolí panel ze stejného materiálu. Není nutné žádné velké zdění ani obklady navíc.
2. V prostoru se vyzdí lůžko souběžně s hranou vany nebo o něco větší a tam se vana položí. Po okraji vany se může vytvořit odkládací prostor. Přední část vany se pak obloží obkládačkami.
3. Koupací nádoba se uloží do polystyrenové podsady, kterou lze zakoupit společně. Jde o tuhý polystyren, který řemeslník položí na zem, vloží do něj vanu a oblepí obkladem. Doporučuje se použít originální formu, univerzální nemusí dobře těsnit. Je to velmi čistý a jednoduchý způsob. Nehledě na to, že polystyren je dobrý tepelný a zvukový izolant.
 Vana Lovestory je zasypaná červenými růžemi v expozici příbramské firmy Ravak |
