Neměly by tady bejt tyhle bejkárny, říká první dáma české architektury

Alena Šrámková navrhla s Tomášem Koumarem a Lukášem Ehlem novou budovu ČVUT v Praze. Stavba za víc než miliardu korun je opravdu monumentální. Má ovšem i řadu kritiků.

Spory mezi sebou vedou i zástupci obou fakult, které zde sídlí, tedy budoucí architekti a studenti informačních technologií. Depresivní interiér jako v kanále, zvenčí další zaprděná česká stavba. I tak v diskusích hodnotí "ajťáci" budovu. Pohledový beton na ně působí nedodělaně, o přednáškových sálech, které trčí z fasády, mluví jako o barevných zanícených hemeroidech.

Budoucí architekti mají samozřejmě názor poněkud jiný. Názory zastánců i odpůrců stavby zaznívají  v dokumentu stejně výrazně jako názor samotných autorů či dalších pedagogů fakulty. I oni se však ve svých hodnoceních liší,  u některých však jejich reakce vypadají spíše jako závist. 

Přednáškové sály vystupují z fasády, jsou barevně oplechované, jako kdyby byly pokryté šupinami.

A proč je budova taková, jaká je? "Aby architekty učila pokoře. Jedině konfrontací s velkolepými proporcemi si dokážeme uvědomit sami sebe," říká Alena Šrámková.

Právě novou budovu ČVUT, ale i dům ČKD Na Můstku, který navrhovala koncem 70. let minulého století a následně vedla jeho rekonstrukci, představuje další díl z cyklu České televize ProStory (ČT2 v sobotu 17. září 22:10). Ten se věnuje kontroverzním stavbám postaveným v letech 1993 až 2011. Jednotlivé projekty uvádí do kontextu české architektury, především však dává prostor všem stranám a názorům. Svůj si pak může udělat divák sám.

Pohledový beton umocňuje i barevné efekty.

První dáma české architektury

Za Alenou Šrámkovou (*1929), kterou profesor Rostislav Švácha, historik a teoretik umění a architektury, označil nejednou za první dámu české architektury, stojí desítky významných staveb. Tu největší za 1,2 miliardy korun si "dopřála" v roce 2010.

Nebyla to ale její první velká zakázka, je autorkou a spoluautorkou celé řady dalších, třeba vestibulu Hlavního nádraží v Praze nebo budovy ČKD na Václavském náměstí (1983).

Fotografie budovy ČVUT

Autorem fotografií nové budovy ČVUT v tomto článku je Ivan Němec, jsou určeny do knihy Nová budova ČVUT.

Text: prof.Rostislav Švácha a Ing. arch. Adam Gebrian. Vydavatel: cfa design, vychází v prosinci 2011

Právě touto stavbou začíná celý dokument. Alena Šrámková ji navrhla se svým manželem, architektem Janem Šrámkem koncem 70. let dvacátého století, dokončena byla v roce 1983. Autorka ji zařazuje mezi "domy na neděli", tedy takové, které mají důležité místo v kontextu svého okolí i určení.

"Má před sebou celý Václavák, musí být proto pevný, aby to vydržel," popisuje architektka Šrámková.

Rekonstrukce a změna účelu stavby v roce 2005 jí rozhodně nevadila. "Je vidět, že domy mohou měnit své funkce," prohlašuje v dokumentu. Přestavbu si ohlídala, nemohla však ovlivnit změny, které následně spáchali uživatelé.

"Neměly by tady bejt tyhle bejkárny," hodnotí dnešní podobu některých úprav. "Najednou z toho dělají šaškárnu, ale takový je osud staveb. Je mi to líto. Myslím, že tohle tento barák znehodnocuje," říká při pohledu třeba na novou recepci.

Slavnostní otevření budovy

O projektu

Autorka projektu: Lucie Králová a odborní poradci Osamu Okamura, Rostislav Koryčánek, Adam Gebrian
Architekti: Martin Rajniš, Zdeněk Fránek, Emil Přikryl, Josef Pleskot, Ivan Kroupa, Alena Šrámková, Svatopluk Sládeček, Ladislav Lábus, Stanislav Fiala, ateliery Projektil, HŠH, A 69, D.R.N.H. nebo začínající Mjölk architekti
Dokumentaristé: J. Gogola ml., V. Janeček, V. Klusák, L. Králová, F. Remunda, R. Procházka, M. Řezníček, K. Žalud, L. Kokeš, V. Čakányová, B. Bláhovec, A. Olha, K.Zlatušková

Alena Šrámková si taková hodnocení může dovolit. Už desítky let představuje výraznou osobnost mezi českými architekty. Svou tvorbou, která nepodléhá střídání módních směrů, vychází z obecně platných zákonitostí architektury.

"Klade důraz na morální opodstatnění architektonické formy a preferuje proto u ní hodnoty přísnosti, nestylovosti a nečasovosti," zdůrazňuje Rostislav Švácha.

Ale především je architektka Šrámková svá, nemá potřebu se někomu zalíbit. Přímosti ji naučil i vrcholový sport (volejbal a lyžování), tvrdosti vůči sobě její zarputilost. Dokázala dělat jednu sezonu i nosiče v Tatrách. Takže ji jen tak někdo nebo něco nezastaví. Občas ovšem Aleně Šrámkové její přímost a odvaha říkat to, co si myslí, škodí. Připravily ji i o zakázky.

Když budovu loupe v kříži

Režisérem druhé dílu seriálu ProStory, který dostal název Baráky jsou vážná věc, je Radim Procházka. V dokumentu skvěle využívá hudbu Michala Rataje i kameru Martina Řezníčka a Aleše Průchy.

"Pohyb kamery proti statičnosti budovy by měl být základním formálním obrazovým východiskem filmu. Hudba Michala Rataje, v níž se snoubí ruchy a tóny, je zase základním zvukovým stavebním prvkem. Jako kdyby budova trochu 'funěla' a loupalo jí v kříži, žije si svým vlastním životem," popisuje režisér Procházka.

Otevřený prostor a dostatek světla dovoluje pracovat i na chodbách.

Pohledový beton oživují velké barevné plochy.

Prof. Ing. ak. arch. Alena Šrámková

* 20. června 1929
Vystudovala techniku v Bratislavě a AVU v Praze. Spolupracovala se svým manželem Ing. arch. Janem Šrámkem, ale také s architektem Ladislavem Lábusem. Pracovala i ve slavném ateliéru SIAL. V roce 1991 založila vlastní ateliér Šrámková architekti. Je profesorkou pražské AVU, působí zde i jako členka umělecké rady.

Zvítězila v řadě architektonických soutěží. V roce 1994 obdržela cenu Osobnost české architektury, v roce 2007 Poctu České komory architektů, v roce 2008 Medaili Za zásluhy, v roce 2010 cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury. Má za sebou řadu výstav doma i v zahraničí.