Do soutěže se přihlásilo 150 majitelů malých, větších i pořádně velkých kuchyní. Zadání, že nerozhoduje velikost ani cena vybavení, totiž nalákalo řadu čtenářů včetně zahraničních.
Do finále postoupilo deset kuchyňských interiérů s nejvyššími počty hlasů. Na první místo bylo potřeba 361 hlasů, na desáté postačilo pouze 127 hlasujících.
Z těchto deseti kuchyní vybírala již odborná porota – Ing. Helena Prokopová, architekt Petr Shromáždil a šéfkuchař Radek Šubrt - tři nejlepší. Za první místo u každého porotce mohl návrh získat devět bodů, za druhé šest a za třetí tři body. Na prvním místě skončila kuchyně č. 7 s 15 body, na druhém č. 16 s 12 body.
Na třetím místě se však objevily hned tři soutěžní kuchyně se shodným počtem 9 bodů (č. 3, 17 a 19). Za sponzora soutěže, který věnoval cenu pro třetí nejlepší kuchyni, firmu Electrolux, proto měla poslední slovo Barbora Šumanská. Zvolila kuchyni č. 3, u níž ocenila jednoduchý styl a dispoziční řešení. U čtenářů obsadila osmé místo.
Porota se neshodla
V hodnocení porotců byly velké rozdíly, u všech se objevila mezi prvními třemi pouze kuchyně mladé dvojice č. 7, která vznikla na staré půdě. Kladně u ní hodnotili dobré dispoziční řešení, možnost změnit barvu u skleněných obkladů i kombinaci barev a materiálů.
Majitelé si ji navrhli sami a nakonec přemluvili menší kuchyňské studio, aby jim nábytek na míru vyrobilo. U čtenářů obsadil návrh šesté místo.
Druhé místo patří podle poroty originální kuchyni č. 16 s jídelním stolem, kterému chybějí nohy. U čtenářů sice skončila až na devátém místě, ale odborníci u ní ocenili především to, že na velmi malém prostoru se podařilo umístit vše, co je k vaření potřeba.
Návrh architekta zpracovala malá truhlářská firma. Šéfkuchař Radek Šubrt byl u této kuchyně ostatními dvěma porotci přehlasován, u něho tato kuchyně zcela propadla.
Boj o třetí místo skončil nakonec ve prospěch malé panelákové kuchyně z Mostu č. 3, kde čtenářka nechala zlikvidovat starou plechovou a pořídila si novou v bílém provedení. S návrhem jí pomohli ve studiu Koryna nábytek.
Adepti na bronz byli tři. Vedle malé panelákové kuchyňky se na třetí post dostaly také dvě velké kuchyně – černobílá kuchyně s ostrůvkem a lavicí (č. 19) a útulná půdní kuchyně s číslem 17.
"Tady bych s chutí vařil," prohlásil s přesvědčením Radek Šubrt o půdní kuchyni. Jenže právě on odmítl hodnotit velké a malé kuchyně dohromady.
U "velkých" u něho jednoznačně zvítězila právě půdní kuchyně č. 17, mezi malými favorizoval bílou kuchyni z Mostu. A to přesto, že nemá rád bílý nábytek a tmavé pracovní plochy.
"I když je to malý prostor, mohl bych tu klidně vařit," hodnotil dispoziční řešení panelákové kuchyně šéfkuchař, který si na malý prostor zvykl na opravdu špičkovém pracovišti, a to u proslulého Daniela Bouluda v New Yorku v restauraci Daniel´s.
Jak volila odborná porota
Petr Shromáždil
1. kuchyně č. 16
2. kuchyně č. 12
3. kuchyně č. 7
U vybraných sestav se mi líbí nejen dispoziční řešení na daný prostor, ale také sladění nábytku s ostatním interiérem. Zvláště u sestavy 12 je opravdu vidět příjemné, moderní ladění materiálů kuchyně s interiérem i tapetou. Majitel měl k dispozici poměrně velký prostor, a tak umístění kuchyňských spotřebičů nebyl až takový problém jako u sestavy 16, kterou jsem dal na první místo.
Ke všem třem vybraným sestavám mám ovšem drobnou připomínku ohledně uspořádání jednotlivých pracovních center. Nejsou z hlediska ergonomie zcela ideální, ale ne vždy lze tato pravidla uplatnit. Neznám možnosti rozvodů a připojení vzduchotechniky, vody či elektro, což bývá hodně limitující.
V každém případě se mi sestava 16 líbila nejvíce. Kuchyně se musela řešit jako atyp, přesto je funkční, praktická a po stránce designu barevně a materiálově sladěná. Na tak malém prostoru jde o velmi povedené dílo.
U druhé sestavy (kuchyně č. 12) oceňuji progresivní přístup k řešení a uložení spotřebičů do stěny. Velmi praktické, na údržbu jednoduché, při práci dostupné. Přesto mám drobnou výtku k tvaru digestoře a umístění varné desky. Tu bych viděl více od okraje pracovní desky, aby při vaření bylo místo po obou stranách. Jinak materiálově a barevně perfektní.
Třetí sestava je také na tak malém prostoru velmi dobře řešená (jen dřez měl být v místě varné plochy, ale zřejmě to nešlo realizovat technicky). Kombinace barev a materiálů se světelnými efekty velmi pěkná.
Petr Shromáždil* 1973 Od roku 2008 pracuje jako samostatný interiérový návrhář pod značkou Petr Shromáždil - interier design, zastupuje známou značku rakouských kuchyní DanKüchen. |
1. Kuchyně č.19
2. kuchyně č. 7
3. kuchyně č. 16
Celková pochvala: hodně kuchyní využívá současné technické možnosti snižující námahu, třeba plné výsuvy. Policový systém s dvířky je už dávno překonaný. U některých kuchyní se objevilo i velmi dobré řešení rohů a použití nových systémů.
Z pohledu ergonomie má bohužel většina kuchyní místo nožek plný sokl umístěný blízko k přední hraně skřínky. Chybí tak prostor pro podsunutí nohou pod skřínku s pracovní plochou či dřezem apod., takže je problém stát s vertikální osou páteře při vaření.
Hlavně u pracovních ostrůvků by přitom neměl být problém použít nožky – to ukázala např. kuchyně č. 4.
Řada kuchyní by také měla více dbát na doplnění centrálního svítidla o osvětlení pracovní plochy. Riziko úrazu (opaření, popálení) představují také varné desky blízko dřezu či na okraji ostrůvku, totéž platí o vyčnívajících úchytkách, o něž lze zachytit oděvem.
Nerespektuje se také často řazení pracovních zón pro praváky a leváky. U prvních má být řazení odkladní prostor - voda - pracovní plocha - varné centrum - odkladní plocha na i horké nádoby, u leváků opačně. Bílá paneláková kuchyně, která nakonec skončila třetí, má ideální řazení právě pro leváka.
Z hlediska ergonomie velmi kladně hodnotím kuchyni č.1, i když u veřejnosti málo bodovala. Ale je opravdu velice dobře řešená. Chválím!
Na prvním místě se u mě umístila kuchyně č. 19. Je to kuchyně pro leváka, se stylově čistým řešením a technicky dobře pojatým rohem.
Na druhém místě hodnotím kuchyni č.7 – je to mladistvé řešení s možností jednoduchých barevných změn v závislosti na ročním období, náladách atd., rozumně minimalistické řešení pro půdní prostor.
Třetí místo patří návrhu č.16 - velmi zajímavé originální řešení, které přesto nezaznamenává chyby nalezené u kuchyní velkých. Technicky správně využívá současné možnosti a přitom působí útulně. Je nenáročná na údržbu.
Ing.Helena Prokopová* 1943 Přednáší ergonomii na odborných školách, je členkou předsednictva České ergonomické společnosti a předsedkyní Sektorové rady nábytkářů. Působí také jako soudní znalec a cechmistr Cechu čalouníků a dekoratérů. |
Radek Šubrt
velké kuchyně malé kuchyně
1. kuchyně č. 17 1. kuchyně č. 3
2. kuchyně č. 8 2. kuchyně č. 7
Šéfkuchař Radek Šubrt z pětihvězdičkového hotelu Le Palais udílel pouze první a druhá místa, "vytvořil si" však dvě kategorie, velké a malé kuchyně. Jeho názor na kuchyně ovlivnila dlouholetá profesionální praxe.
S architekty a jejich požadavky na ergonomii však radek Šubrt občas nesouhlasí. Podle něho např. patří trouba pod varnou desku. Nemusí bílý nábytek, na kterém je vidět každý dotek ruky zašpiněné od masa či těsta, ale ani tmavé pracovní plochy.
V kuchyni má být podle něho všechno útulné, nikoli studeně minimalistické, nemá rád sklo mezi skříňkami ani prosklené spížní skřínky – to velmi důrazně vytkl např.kuchyni č 14. .- za sklem je vidět každý drobný nepořádek.
Základem dobré kuchyně je podle šéfkuchaře Šubrta vhodné umístění pracovní plochy, od toho se odvíjí příjemné a bezpečné vaření. Důrazně také doporučuje pamatovat na odkladní plochu po obou stranách varné desky. Shodl se tak s Petrem Shromáždilem u kuchyně č. 12, kde by posunul varnou desku alespoň 40 cm vlevo, vadila mu i nízko umístěná digestoř, na níž bude kuchař s největší pravděpodobností často narážet hlavou.
Šéfkuchař Radek Šubrt• 1971 Následoval hotel Don Giovanni v Praze a hotel Bad Blumau ve městě Bad Blumau v Rakousku a dále pražský hotel Radisson SAS, odkud na rok odešel do hotelu Des Balances v Luzernu ve Švýcarsku jako Chef de Partie. V roce 2002 dostal nabídku pracovat jako šéfkuchař v nově otevřeném pětihvězdičkovém hotelu Le Palais Prague, který se stal v lednu roku 2003 členem významného hotelového řetězce The Leading Hotels of the World. Získal tak I možnost absolvovat měsíční stáž v New Yorku u proslulého Daniela Bouluda v restauraci Daniel’s. |