Monografie, která nedávno vyšla, tak ukázala poprvé Josefa Gočára (1880 – 1945) jako velmi citlivého designéra. Daniele Karasové, autorce části věnované právě nábytkové a interiérové tvorbě, se podařilo shromáždit neuvěřitelný přehled prací, z nichž mnohé nebyly často ještě ani zveřejněny. Některé z nich najdete ve fotogalerii.
Pohovka pro historika umění V.V. Štecha, 1914
Psací stůl, 1913
Josef Gočár totiž raději navrhoval než publikoval. A také učil. "Byl to podle pamětníků opravdový gentleman a také pedagog. Mnozí absolventi šestiletých oborů na vysokých školách ještě absolvovali dvouleté studium u Gočára, takovou měl skvělou pověst jako pedagog. Téměř všichni pozdější významní architekti studovali právě u něho," připomněl při křtu knihy historik architektury Zdeněk Lukeš, jeden z jejích autorů.
Kulečníkový pánský pokoj, 1908
Je trochu paradoxní, že za unikátní ucelenou monografii, která je vlastně první věnovaná tomuto nejvýznamnějšímu českému architektovi 20. století, vděčí veřejnost podnikateli ve stavebnictví, který se narodil řeckým rodičům v Čechách a obdivuje českou architekturu. Knihu inicioval a také financoval. O popularitu však nestojí.
Génius s přehledem
Architekt Otakar Novotný kdysi prohlásil: "Gočár má od Pána Boha takové nadání,že si to ani neuvědomuje". Oba byli žáky jiného slavného architekta, a to Jana Kotěry. Právě u něho dokončil Gočár studia v roce 1905 na VŠUP a pak pracoval v jeho ateliéru.
Vybavení salónu bratří Grégrů, 1909 - 1911
Často jezdil do zahraničí a dokázal přijímat nové směry a myšlenkové proudy, s nimiž se zde setkával. Výrazně ho ovlivnila i práce na různých výstavách v zahraničích. Od Jana Kotěry převzal i komplexní pojetí stavby, tedy včetně vnitřního vybavení a všech detailů.
Josef Gočár dokázal vytvořit ojedinělé návrhy v řadě stylů, tak, jak se vyvíjely jeho představy a zkušenosti, od secese, moderny, kubismu, národního dekorativismu, tzv.holandského racionalismu (Holandsko navštívil a znal se s mnohými holandskými architekty), ale také moderního klasicismu a samozřejmě v konstruktivismu a především funkcionalismu.
Libodřice
Důraz na detail
Gočárova komplexnost vyniká u jeho významných staveb, kam patří samozřejmě kubistický dům U Černé Matky Boží v Praze. Odborníci vysoce hodnotí i takové detaily, jako například věšáky, které navrhl pro kavárnu Grand Café Orient v prvním patře této ikony kubismu.
Kavárna v domě U Černé Matky Boží
"A tak právě práce v kovu dokumentují nejzazší mez dosažené agresivity i extravagance kubistické formy. Jsou to drobná mistrovská díla dnes zařaditelná do sféry volné plastiky, která neměla v tehdejší evropské tvorbě v kovu konkurenci. Jako nejfantastičtější jeví se ten nejprostší, Gočárův věšák, výrazovou potencí srovnatelný s Brancusiho plastikami, například s Kohoutem o deset let pozdějším. Teprve, podíváme-li se na věc z tohoto hlediska, uvědomíme si, kolik sil českého kubismu zůstalo nevyužito, ať již pro nepřízeň poměrů nebo pro jistou lokální izolaci, v níž se jeho historie odehrávala," prohlásil historik Miroslav Lamač (citace z knihy Josef Gočár).
Kubistické věšáky v kavárně v domě U Černé Matky Boží, 1911 - 1912
Kubistický lustr 1910
Mnohé z dalších významných interiérových prací Josefa Gočára se nedochovaly, jiné zůstaly zdokumentovány pouze na fotografiích. Proto je tak cenná práce historiků, kteří několik let pečlivě vyhledávali všechny potřebné podklady.
Je totiž možné, že se ještě mohou objevit některé kusy nábytku či doplňky, které zmizely zejména z rodinných vil nebo je majitelé ve finanční nouzi prodali. Tak se například dostaly v 50.letech minulého století některé kusy zásluhou prozíravých kurátorek umění do sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
Legiobanka, 1921 - 1923
Josef GočárVydalo: nakladatelství Titanic v roce 2010 |
Redakce iDNES.cz děkuje vydavatelství Titanic za možnost zveřejnění fotografií z monografie Josef Gočár.
Vstupní hala Wenkeova obchodního domu v Jaroměři, 1910 - 1911
Pětiramenný lustr z leštěné mosazi pro herce Otto Bolešku, 1913
