Necelý měsíc zbývá na převod družstevních bytů

- Zákon číslo 42 z roku 1994 dal členům bytových družstev, kteří jsou současně nájemci bytů a nebytových prostor, možnost, aby tito lidé požádali své družstvo o bezplatný převod vlastnictví k těmto prostorám. Ti tak museli učinit do 30. června 1995.

Převodem bytů do vlastnictví družstevníků se zabýval také o dva roky mladší zákon číslo 72. V něm je mimo jiné stanovena doba pro převedení bytu. Ta končila nejpozději 31. prosince 1995. Tři roky, které uplynou poslední prosincový den letošního roku, jsou totiž lhůtou, po jejímž skončení dojde k promlčení nároku žadatelů. „Praxe ukázala, že tato doba byla velice krátká a mnohá družstva ještě nestačila uspokojit nároky svých členů,“ říká Jiří Carda z advokátní kanceláře Reso, „a právě to je důvodem, proč mnozí žadatelé zamíří do podatelen soudů.“ Promlčením nárok na převod bytu sice zcela nezaniká. Družstva mohou, ale také nemusí převádět byty svým členy
i po 1. lednu 1999. Po uplynutí tříleté promlčecí lhůty je však splnění této povinnosti nevynutitelné. Včas podaná žaloba je zřejmě jediným řešením, jak svůj nárok na převod bytu do vlastnictví zachovat.
Pokud nechce člověk spoléhat pouze na dobrou vůli představitelů družstva, na kterých bude po uplynutí tříleté lhůty záležet, zda byt převedou či nikoli, měl by vymáhat splnění svého nároku včas podanou žalobou u soudu. Včas v tomto případě znamená nejpozději do 31. prosince letošního roku.
Mnohá družstva se snaží tuto situaci vyřešit tím, že svým členům a žadatelům předkládají k podpisu smlouvy o smlouvách budoucích. Těmi se zavazují k převodu bytu nejen v blízké, ale někdy bohužel i v dost vzdálené budoucnosti. Navíc ne každý majitel smlouvy o smlouvě budoucí má vyhráno. „O platnosti takových smluv je možné pochybovat. A to zejména tehdy, nedošlo-li zatím v domě k převodu žádného bytu,“ vysvětluje advokátka Věra Urbanová. „Byt, který má být podle podobné smlouvy o smlouvě budoucí převeden, není kvůli tomu samostatnou nemovitostí. A takový byt se nemůže stát předmětem převodu,“ dodává Věra Urbanová.
Za podání žaloby člověk zaplatí soudní poplatek ve výši jeden tisíc korun. Nutné je počítat i s odměnou advokátovi v případě, že se na něj nájemník se svým problémem obrátí. V porovnání se skutečnou hodnotou bytu, který tím člověk získá do vlastnictví, jde jen o zlomkový výdaj. Cena bytu je totiž mnohonásobně vyšší.
„V úvahu je pak třeba vzít i to, že předpoklad úspěchu družstevníků je v těchto soudních sporech téměř jistý. Většinou lze očekávat, že spor bude ukončen smírem, což znamená převodem bytu,“ uzavírá advokát Jiří Carda. Úspěch žalobce - tedy družstevníka - je pak spojen také s tím, že mu budou vráceny vynaložené soudní náklady.
Za podanou žalobou není nutné vidět spor mezi bytovým družstvem a jeho členem. Jde jen o úkon potřebný pro právní jistotu a zachování nároku na straně družstevníka. Ten může o účelu svého počínání vedení družstva informovat, aby nedošlo ke zbytečnému narušení vztahu mezi nimi.