Návštěva v proměněném panelákovém bytě

Návštěva v proměněném panelákovém bytě - Návštěva v proměněném panelákovém bytě | foto: Jaroslav Kvíz (kviz@centrum.cz)

Návštěva panelákového bytu, kde je co závidět

  • 125
Pracovně vytížený mladý muž zdědil po rodičích byt v menším městě. Rozhodl se, že ukončí podnájemní bydlení v centru Prahy a nastěhuje se do panelového, asi osmdesátimetrového bytu. Tím však jeho příběh teprve začal. Protože pracuje jako vysoký manažer, nic se v prvních letech nezměnilo - starý byt používal spíš jako noclehárnu.

Ráno brzy vstával, aby se dostal na pracoviště ještě před ranní špičkou, večer se vracel v pozdních hodinách. Ze čtyřpokojového bytu používal jen dvě místnosti, jako by jen vyměnil jeden podnájem za druhý.

Byt zůstal neosobní, bez vlastního vkladu. Teprve časem jej začal zajímat. Souvisí to zřejmě s věkem – jak člověk zraje, názory se začínají vyhraňovat.

Jak na to?
„Vlastně chtěl původně jen pomoci s přípravou projektové dokumentace, vůbec ho nenapadlo, že může dostat komplexní radu nejen se stavební částí, ale i se zařízením,“ říká architektka Radka Faltusová.

Pro ni je každý klient, který se rozhodne pro radikální změnu panelového bydlení, doslova svátkem. Proto se mu vždycky snaží dokázat, že i v paneláku lze vytvořit útulné bydlení na úrovni 21. století.

„Zajímavé bylo, že úředníci na místním úřadě chtěli nakonec jen stavbu ohlásit, přestože se kompletně měnily dispozice. Například u jiné rekonstrukce paneláku v pražské Ruzyni bylo na daleko menší úpravy potřeba kompletní stavební povolení,“ kroutí hlavou architektka.

Jak došlo k tomu, že se stala kompletní průvodkyní přeměny bytu? „Seděli jsme nad plány,“ vysvětluje majitel bytu „a zaujaly mě architektonické studie, které visely po stěnách. A tak jsem se zeptal, zda umějí udělat kompletní návrh. Sám jsem v té době bojoval, že sice chci nějakou změnu, ale nevěděl pořádně jakou. Jen jsem chtěl, aby se čtyřpokojový byt plný malých místnůstek provzdušnil a nepůsobil stísněně,“ pokračuje.

Tím začala přeměna sériového bydlení v prostor, který by měl respektovat životní styl jeho obyvatel. Množné číslo je správně! Právě v době, kdy se začalo s pracemi, se singl domácnost změnila na domov pro mladou bezdětnou dvojici. Byt měl odpovídat životu lidí se spoustou pracovních povinností i s perspektivou možného rozrůstání o potomky.

Dlouhé hledání
Začali tím, že si společně sedli nad katalogy a hledali cestu. Architektka testovala zákazníkův vkus, zjišťovala, jaké má rád barvy, materiály, zda se mu líbí rustikál s dominujícím dřevem, nebo dává přednost jednoduchosti, sklu, kovu...

Společně zkoumali trh a cenové relace, aby si ujasnili, co a za kolik lze postavit. Společně také hledali stavební firmu, která se ujme rekonstrukce po technické stránce. Udělali malé výběrové řízení, v němž nakonec vyhrála firma, kterou doporučil majitelův příbuzný.

Prvním krokem bylo „vyčistit“ původní byt od zbytečných příček. To nebylo tak obtížné, protože se nemuselo zasahovat do nosných zdí, takže konstrukce neutrpěla a neohrozila se statika. Bylo třeba zlikvidovat i staré podlahové krytiny, stařičké PVC nemá v novém bytě co pohledávat. Nevyhovovala ani původní okna, byla nahrazena plastovými.

Padlo rozhodnutí, že se nechá zasklít lodžie. „Ne, že bychom si chtěli na balkoně budovat zimní zahradu nebo nějaký relaxační koutek, ale byt je ve vyšším patře, takže do obýváku vždycky doléhaly zvuky z okolního provozu. Zasklení působí jako tepelná i zvuková izolace. A protože je tu samá rovina, jezdíme ve volných chvílích na kole, takže jsme tak pro ně vytvořili jakousi garáž,“ popisuje motivy volby majitel.

Podlahy raději přilepit
Obytné místnosti nejsou přeplněné nábytkem. Jejich dominantu najdete přímo na podlaze. Jako krytina byla použita vrstvená dřevěná podlaha z teaku. Sama o sobě vytváří pocit tepla, výrazným vzorem si říká o to, že rozbít ji mnoha dalšími prvky by byl hřích.

„Přestože se v současné době podobné podlahy hodně pokládají jako plovoucí, osobně dávám přednost lepení, tedy pokládce do lepidla. Na plovoucí podlahy se stejně pokládají těžké předměty, takže proč nepostupovat stejně jako naši předkové, kteří parkety také lepili k podlaze,“ vysvětluje Radka Faltusová.

Podle ní je výhodné použít místo klasických masivních parket moderní vícevrstvé. Hodnoty vlhkosti v současných bytech totiž nepřejí masivním materiálům – ve většině bytů bývá hodně sucho a dřevo pak příliš pracuje – kroutí se a spáry mezi jednotlivými lamelami se zvětšují a podlahy vržou.

To by se ale nemělo stávat u vícevrstvých podlah, kde je svrchní vrstva podlepena napříč položenými „špalíčky“ dřeviny. Ty také „zachytí“ vlivy případné dilatace způsobené změnami teplot a vlhkosti, takže není problém pokládat i průběžné plochy, které navazují například mezi předsíní a obývákem bez přechodových lišt. Výsledek vypadá lépe.

„Největší pozornost jsme věnovali výběru podlahářské firmy, dřevěná podlaha stojí přes tisícikorunu na čtvereční metr a bylo by hloupé, kdyby se znehodnotila nekvalitní prací. Osvědčila se mi práce firmy Ateriér podlah, který už má za sebou bohaté zkušenosti a nabízí zajímavé materiály. V tomto bytě jsme opět řešili problém s rovnáním panelákových podlah. Ty často bývají tak křivé, že často nestačí podlahu jen vylít samonivelační stěrkou, ale největší hrby se musí zabrousit. Teprve po dokonalém srovnání je možné začít s lepením,“ popisuje postup prací architektka.

Vyšší střední třída
Audi 6, Citroen C6 nebo Peugeot 607 bývají v motoristické hantýrce označovány jako vyšší střední třída. Co vlastně reprezentují? Kvalitu, která sice nesahá do super luxusní třídy, jaké dávají přednost státníci a arabští šejkové, ale pro „normální smrtelníky“ představují s určitým úsilím dosažitelnou kvalitu.

Podobné třídy lze najít i u bydlení. Znamenají snahu vybírat vybavení, které je výrazně nad úrovni sektoru. Nejdůležitějším kritériem výběru proto nejsou finance, ale kvalita, funkčnost a trvanlivost. Třeba i za cenu, že si takovou věc člověk nepořídí hned, zato ví, že bude dlouho a věrně sloužit. Na této filozofii se shodl investor i tvůrce.

Když se vybírala kuchyň, bylo jasné, že (vzhledem k tomu, že je spojená s obývacím pokojem) bude denně na očích – nejen obyvatelům bytu, ale i návštěvám. Před „prudce designovými“ modely dostal přednost povrch z lamina, který je ve špičkovém provedení jen těžko rozeznatelný od dýhy a přitom přináší bonus v podobě jednodušší údržby.

Podobnou představu se nakonec podařilo splnit v kuchyňském studiu Cesare, které se specializuje na italské kuchyně.

V obývacím pokoji spojeném s kuchyní najdete jen minimum nábytku. Aby se nepřebíjel efekt teakové podlahy, zvolila architektka lakovanou úpravu – ideální řešení v okamžiku, kdy by jakýkoliv dřevěný design působil rušivě.

A tak volba nakonec padla na knihovnu vestavěnou do sádrokartonové niky, postaralo se o ni truhlářství JSJ Šesták z Předměřic nad Jizerou. Jiný nábytek v místnosti není, výjimku tvoří sedačka z IKEA a jednoduchý stolek pod televizi.

Ten ale není konečným řešením, rozmístění domácí elektroniky bude podléhat technologickému vývoji. Myslelo se na ni ale už předem – pod podlahou se mimo běžných elektrických instalací (nově se dělaly veškeré elektrické rozvody v celém bytě) vyfrézovaly drážky i na rozvody pro domácí kino.

Velkorysé ukládání
Když došlo k prvnímu ujasňování priorit, řešilo se, co s původními pokoji. Pro původně jednočlennou domácnost jich bylo zbytečně mnoho, takže se rozhodlo, že jeden z nich padne „za oběť“ velké šatně.

„Vlastně to odpovídalo představě, že nechceme skříně. Velké úložné prostory jsme mohli vybudovat třeba v ložnici v podobě vestavných skříní, ale budete přechovávat kolečkové brusle v ložnici?“ ptá se majitel.

„A tak jsme nakonec obětovali jeden pokoj a postavili tam šatnu, kam se vejde opravdu všechno,“ směje se. Dokonce i pračka, kterou nechtěli hyzdit koupelnu a do kuchyně se už nevešla.

Aby se předešlo případnému vzniku zvýšené vlhkosti od praní, přibyl do šatny i ventilátor k odvětrání. Ten by posloužil i v případě, kdyby se obyvatelé bytu rozhodli využít i připravených instalací a k pračce si pořídili i sušičku prádla.

Šatnu tvoří otevřený systém polic a šatních tyčí, jen některé „sekce“ sloužící pro ložní prádlo nebo utěrky jsou uzavřené. Šatnu od ložnice zatím odděluje závěs, majitelé bytu ale časem počítají s oddělením posuvnými dveřmi, podobnými, jaké najdete v celém bytě.

Co se nevejde do obýváku a šatny, má své místo v pracovně. Přestože jsou oba partneři v zaměstnání hodně vytíženi, nosí si práci i domů. A tak z jednoho pokoje vznikla pracovna, kde se našlo místo na dvě „pracovní stanice“, v praxi dva notebooky, i pro akvárium se želvami.

Pracovna je taky ideální místo pro uskladnění domácích dokumentů, které (pokud se jim nenajde stálé místo) se problematicky hledají v okamžiku, kdy jsou zapotřebí. Tedy rodné listy, záruční listy ke spotřebičům (na oddací list se teprve místo hledá) a další doklady.

Hranatá pohoda
Rekonstrukce bytu není levná, ale domácímu rozpočtu vždy nejvíce starostí nadělá koupelna. Ačkoliv mnoho rodin dá po vybourání jádra přednost (pokud to stavební úřad dovolí) spojení koupelny s toaletou – ve jménu otevření prostoru, zdejší obyvatelé raději zvolili variantu oddělenou. Díky radikální změně dispozic koupelna stejně nepůsobí stísněně.

„Mám na to recept,“ přiznává Radka Faltusová. „Do noty mi hraje současný trend dávající přednost hranatým umyvadlům. Ta díky tvaru nabídnou při menší hloubce stejný mycí prostor jako klasická, takže se ušetří místo,“ prozrazuje. Umyvadlo krášlí na míru vyráběná skříňka, opět dílo Stanislava Šestáka.

Na to, aby se do koupelny vešla vana i sprchový kout, však panelové dimenze nakonec nestačily, a tak ocelovou vanu Kaldewei doplnila sprchová zástěna od Ravaku opatřená protišpinivou úpravou.

Mgr. Radka Faltusová

Specializuje se na komplexní návrhy interiéru od fáze hrubé stavby až do konečného „dotažení“ interiéru. Společně se zákazníkem formuje a hledá konečné řešení jeho interiéru, stává se průvodcem realizace bydlení tak, aby se dosáhlo optimalizace designu a ceny za zařízení interiéru.
Kontakt: www.architekt-interier.cz

Více se dočtete v časopisu Living č. 11/2006