rodinný dům v Liberci

Rodinný dům v Liberci, Horská, autor: Ing. arch. Petr Hrůša. Jeden ze dvou kvalitních současných domů v této části města jinak plné podnikatelského mišmaše neustále čelí posměškům a nepochopení okolních usedlíků. Někteří lidé si dokonce při průchodu kolem něj zakrývají oči.

Na úzkém pozemku vyrostl moderní dům

  • 55
Ne vždy se podaří sehnat parcelu, která splňuje všechny vaše požadavky. V tomto případě chtěli majitelé vytvořit na poměrně malém a úzkém pozemku příjemné bydlení se zázemím pro rodinu se dvěma dětmi, kde by byl dostatek soukromí a pohodlí před hlukem z blízké ulice. Za pomoci architekta se jim to podařilo.

Sny o bydlení na zahradě
Z prázdné zahrady uprostřed původní zástavby domků z poválečného období pod taktovkou architekta vznikl originální bungalov, který plně vyhovuje celé rodině.

Majitelé domu si  přáli zachovat co největší díl zahrady a zároveň nevytvářet velký objem patrové stavby. Dům měl být spíše přízemní, skrytý v budoucí zeleni.

Prvotním záměrem při koupi pozemku bylo bydlení na zahradě. Po mnohých úvahách se majitelé pozemku rozhodli oslovit architekta. Obrátili se na Michala Kunce, který právě v té době navrhoval řadové domy na sousedící parcele. 

Naskytla se tedy možnost vytvořit architekturu, která si nebude konkurovat navzájem, ale naopak se bude do určité míry ovlivňovat a pozitivně doplní celkový výraz místa.

Krása jednoduchých linií
Výsledkem byl jednoduchý a logický dům, který se co nejvíce otevírá do zahrady. Navíc je po celé délce průchozí, takže i opticky lze vidět od vstupních dveří zahradu na druhém konci domu. 

Stejně tak jsou všechny obytné místnosti otočeny do zahrady velkými francouzskými okny. Naopak na sever je směrováno zázemí domu – koupelna, sklad, šatna, zádveří, toaleta.

Vnitřní krása domu spočívá v jeho jednoduchém a jasně členěném půdorysu a v jeho dispozici. Je „poskládán“ jako jakési kostky nebo boxy, které jsou uloženy funkčně jedna za druhou na jedné optické a komunikační ose, a to s přihlédnutím k funkci, kterou plní.

Bydlení na jih
Obytné místnosti jsou na jižní prosluněné straně. Se zahradou je propojuje velká dřevěná paluba. Uprostřed nastavené optické osy je vestavěna kuchyň jako středobod veškerého dění rodiny. 

Otevírá se do obytného prostoru a má své vlastní okno mezi vrchními a spodními skříňkami, takže v tomto „srdci“ domu je další optický průhled celou stavbou.

Od vstupního zádveří, které tvoří přirozený „filtr“ mezi venkovním prostředím a soukromím domu, se jednotlivé místnosti řadí za sebou podle způsobu užívání. Od zádveří přes pracovnu a hlavní obytnou část s vestavěnou kuchyní až po naprosté soukromí rodiny. 

Zde se nacházejí dva pokoje dětí a ložnice rodičů s vestavnou šatnou. K tomuto celku náleží přirozeně i koupelna s toaletou a přímý výstup na zahradu. Podélná zahrada s užším čelem orientovaným do ulice byla díky architektovi maximálně využita. „Odpadla“ tak všechna hluchá a nevyužitelná místa.

Nekonečné možnosti prostoru
Aby nebyla z domu fádní nízká stavba, zvětšil architekt opticky a hmotově hlavní obytný prostor s kuchyní. Vznikla prosklená „kostka“ s velkými posuvnými okny obrácenými na jih.

Pro větší možnost oslunění slouží pás úzkých oken po obvodu této kostky. Do domu jde tak po celý den slunce a podle toho, jak se během dne otáčí vytváří v interiéru vzdušnou hru světla a stínů.

„Začínám vnitřními dispozicemi, skicuji si jednotlivé místnosti vedle sebe s jejich návaznostmi. Logicky skládám půdorys jako takové kostičky nebo řekněme boxy, které k sobě musí mít správný vztah," hovoří o procesu vzniku domu sám architekt.

"Celkově dům rád propojuji logicky i pocitově se zahradou, a to i využitím rastrů  materiálů. Dům se zahradou pak tvoří jakousi skládačku, mozaiku a v ideálním případě je to jeden organismus," dodává.

Stavělo se z Porothermu
Na stavbu domu byl použit systém Porotherm, s odvětrávanou fasádou z šedého Cembonitu v kontrastu s dřevěnými, sytě hnědými, rámy oken. V místě zvýšeného obývacího prostoru jsou do fasády vloženy nosníky z lepeného dřeva nesoucí střechu a pergolu nad terasou.

Pergolu uzavírá rám z přirozeně zrezivělé oceli. Pás terasy z tropického dřeva bankarai pak propojuje interiér se zahradou a zakomponovává v sobě venkovní bazén. Zahradu z větší části tvoří přírodní trávník.

Zatímco venkovní obklad v kombinaci s přírodním dřevem dům barevně usazuje do zeleně zahrady, vnitřní prostory jsou se zahradou vždy propojeny velkými plochami francouzských oken, která umožňují z každé místnosti přímý výstup do klidu zeleně.

Místnosti pak už nepotřebují díky velkému oknu žádný zvláštní design, jen plochy teplých barev a světlého nábytku.

Světlu čelem
Dům působí vzdušným dojmem nejen díky množství oken a stropních světlíků přivádějících světlo shora, ale také díky krásné teakové podlaze (průmyslová mozaika) vytvářející silný barevný dojem a kontrast k s světlému nábytku a lehce zabarveným stěnám.

Velká průchozí kuchyně dostala veselou žlutou barvu. Architekt původně navrhoval sytě oranžovou, ale majitelka chtěla od začátku svou oblíbenou jemně žlutou.

Kuchyň má vestavné spotřebiče i spížovou skříň. Mezi pracovní deskou a spodními skříňkami je umístěno podélné větrací okno sloužící k průhledu do menší části zahrady u severní strany domu, kam si majitelé zasadili svěže zelené bambusy.

Nezapomnělo se však ani na soukromí majitelů domu. Když je potřeba, lze obytnou místnost s kuchyní uzavřít posuvnými dveřmi.

Soukromé části domu vévodí koupelna, umístěná na severní straně domu, která má sprchový kout navržený jako válec vyložený barevnou keramickou mozaikou s čelní stranou uzavřenou skleněnou zástěnou.

Sprchový kout je zajímavý hlavně tím, že je mírně vysunut z koupelny do dlouhé chodby protínající dům a narušuje tak opticky její délku. Uvnitř má prosklenou kruhovou střechu – světlík pro lepší prosvětlení koupelny.

Rodina se s domem rychle sžila. Dává totiž jejím členům velkou míru svobody pohybu jak uvnitř domu, tak venku na zahradě. Počáteční investice do zahrady, rozvaha a dlouhý čas nad studií se tedy rozhodně vyplatily.