Architekt Petr Hájek a jeho manželka koupili půdní prostor na pražské Letné v roce 2004, chtěli se odstěhovat z pronájmu do něčeho svého. "Tenkrát jsme půdu sehnali za výhodnou cenu, dnes by stála třikrát tolik," počítá architekt.
"Byla v katastrofálním technickém stavu, spoustu let do ní zatékalo. Majitelé bytů v domě neměli dost peněz na opravu, a tak půdu prodávali v podstatě jako stavební pozemek."
A stejně k ní také architekt přistupoval - místo aby do ní vložil klasickou půdní vestavbu, jak se to tak běžně dělává, postavil na ní prakticky nový rodinný dům. "Střecha měla směrem do dvora nízký sklon, plocha pod ní se dala těžko využít.
Stěny v koupelně jsou vymalovány omyvatelnou barvou ve žlutém odstínu. Vana je z moderního materiálu Corian
A tak jsme do původního krovu vložili několik různě velkých kontejnerů. Jsou v nich obytné místnosti, sociální a technické zázemí. Zbylou část bývalého podkroví jsme využili pro ložnice a šatny," popisuje architekt. Seskládání kontejnerů trvalo dva roky, tedy zhruba stejně dlouhou dobu, jako by se stavěl nový rodinný dům.
Obytné boxy mají dřevěnou konstrukci, zvenku jsou obložené titanzinkovým plechem a zevnitř sádrokartonem. Původní části krovů nechal architekt bez jakýchkoli povrchových úprav, nové prvky jsou natřené barvou - koupelna a toaleta žlutou, dětský pokoj a ložnice modrou, hlavní obytný prostor šedou, šatna tmavě červenou.
Na pražském činžáku newyorský loft
Nad několika patry klasických cihlových bytů s čitelnou dispozicí tak vzniklo moderní bydlení ne nepodobné loftům v americkém New Yorku. Ze zádveří se vstupuje do hlavního obytného prostoru s vysokým stropem, v němž se nachází kuchyně, jídelna a obývací část.
Části bytu se dají zakrýt skládacími deskami, a tak lze oddělit třeba jídelnu od zbytku obytného prostoru
První z trojice dveří vedou do koupelny, druhé na oddělenou toaletu, třetí do dětského pokoje - všechny tyto místnosti jsou zabudované do původního podkroví. Schodiště do patra je z jednoho kusu plechu a stoupá se jím na galerii s pracovnou a knihovnou.
Pokračovat je možné do ložnice se šatnou nebo na menší terasu s výhledem do dvora tvořeného okolními činžovními domy. Na další terasu, umístěnou ještě výš, až na obytném boxu, se vstupuje po požárním žebříku. Je z ní výhled na všechny strany, člověk obhlédne doslova celou Prahu.
V části podlahy terasy nad jídelnou je prosklený průhled. "Ve tmě svítí, dá se napustit vodou, takže tady v létě chladíme nápoje," usmívá se architekt Petr Hájek. Další dva stropní průhledy jsou v obývacím prostoru a v pracovně. Přivádějí do interiéru denní světlo a v noci je jimi vidět na hvězdy.
Vedle jídelny je vstup do dětského pokoje. Stěny místnosti jsou zvenku i zevnitř natřené jasně modrou barvou
"Požehnání" od památkářů až za rok
Je jasné, že kdo chce stavět obytné kontejnery na více než sto let starém činžáku v památkové zóně, musí se připravit na boj s památkáři. "Chtěl jsem nejprve celou střechu sundat, ale to samozřejmě neprošlo. Nakonec jsem razantní zásah částečně prosadil, ovšem pod podmínkou, že se nezmění původní figura domu. Takže ze dvora je i přes vsazené kontejnery jasně patrné, jak bytový dům vypadal předtím. A z ulice nejsou obytné boxy vidět vůbec," popisuje Petr Hájek.
Na souhlas památkářů se čekalo celý rok, během té doby se zatím vyřídila všechna ostatní povolení. "Nenarazili jsme naštěstí ani na protesty sousedů, ne všem se však kontejnerové byty líbí," doplňuje architekt.
Ze zádveří se vstupuje do hlavního obytného prostoru s vysokým stropem, v němž se nachází kuchyně, jídelna a obývací část
Vykliďte ulici, přijede jeřáb
Projekt "domu na domě" vznikal přibližně rok, architekt jej však vylepšoval ještě v průběhu stavby. "Staví se nejméně na 50 let, takže pokud je změna ku prospěchu, určitě se vyplatí," dodává. Na žádné technické komplikace při montáži obytných boxů stavební firma nenarazila, vše rostlo tak, jak to bylo nakresleno v projektu.
Tedy až do chvíle, kdy bylo třeba vložit obrovská okna (původně měla být ještě větší - přes celou stěnu kontejneru). "Aby mohl přijet jeřáb, bylo nutné vyklidit celou ulici. Stálo to pomalu tolik co ta okna," vzpomíná Petr Hájek. "Také bylo třeba někde složit materiál, což v malé letenské uličce obložené parkujícími auty nebylo jednoduché."
Projekt "domu na domě" vznikal přibližně rok, architekt jej však vylepšoval ještě v průběhu stavby
Náklady na provoz minimální
Obrovskými okny orientovanými na jih a na západ se do bytu dostává nejvíce tepla. Jsou na nich žaluzie fungující na čidlo, které se v létě samy zatáhnou, když do nich praží slunce, v zimě se naopak vytáhnou, jakmile začne svítat. Klimatizace v bytě není.
Když už sluneční paprsky nestíhají byt vytápět, je možné přitopit plynovým kotlem. Tím se rovněž ohřívá voda. "Náklady na energie jsou tady velice nízké, mezi 12 až 15 tisíci korun ročně," říká majitel bytu. "Když to srovnám s naším venkovským domem, který jsme zdědili, ten má menší objem než tento byt a platíme v něm přes 40 tisíc korun ročně."
Původní stav bytového domu
Současná podoba s nástavbou
O bytěLokalita: Letná, Praha 7 
Obytné kontejnery nechal architekt vestavět do původní střechy bytového domu |
