Na návštěvě v zajímavém půdním bytě

  • 20
Mladou architektku oslovil kamarád z projekční kanceláře, aby mu navrhla půdní byt. Ujala se toho pod heslem „Jako bych to dělala pro sebe“. Netušila, že uběhne pár let a heslo se stane skutečností. Dostala úkol vymyslet zařízení půdního bytu, protože se sériově vyráběným nábytkem by byla potíž.

To je specialita půd – do členitého prostoru nemůžete nakoupit skříně v první prodejně, na kterou narazíte. Předpokládá se, že si budete hýčkat truhláře, jehož zmámíte tak, až udělá, co vám na očích uvidí.

Půda, nebo plochá nástavba?
Architektka Hana Kasprzaková se rozhodla popřít obecný princip, který charakterizuje většinu půdních vestaveb. „Rustikál opravdu ne. Nic proti dřevu, ale mám ráda, když tento materiál použiji podle svých zákonů, to znamená tak, aby vyhovoval mým výtvarným záměrům,“ vysvětluje, proč nechala zakrýt dřevěné krovy bíle vymalovaným sádrokartonem.

„V tomto případě si opravdu bylo s čím hrát, protože kolegové z projekční kanceláře SPS s pomocí architekta Karla Mrázka pozměnili střešní partie domu a vznikl velmi členitý prostor plný neočekávaných zákoutí a technických fines,“ popisuje vznik návrhu.

Kdyby se počítalo jen s prostorem, který nabízela původní půda, nešlo by postavit tak velkoryse pojatý světlý a vzdušný prostor. Bylo potřeba směrem do dvora střechu zdvihnout a vestavět rozměrný arkýř, do kterého se osadila podél celé stěny francouzská okna.

To dodalo obytnému prostoru dosud chybějící světlo a vzdušnost a obyvatelé bytu nejsou omezováni podchodnou výškou.

Osvětlení hlavního obytného prostoru řešila architektka skrytou římsou na rozhraní šikmého a rovného stropu. Příčka oddělující vstupní obytný prostor od ložnic kopíruje střídavé osazení vestavných skříní... Jedna je v předsíni, na ni navazuje druhá větší otevíratelná z ložnice a tu střídá botník přístupný z předsíně.

Podobná „hluchá“ zákoutí se našla v prostoru za kuchyní. A tak za toaletou najdete minimístnůstku, kde své útočiště našel nejen kočičí záchod (kocour protestoval proti vpádu cizí osoby, proto trucoval mimo objektiv fotoaparátu), ale hlavně plynový kotel se zásobníkem značky Vaillant.

To je výhodné, protože technická místnost je umístěná přesně mezi kuchyní a koupelnou, takže teplá užitková voda nemusí při otevření baterie urazit dlouhou cestu k odběrnému místu.

Horizontální pokušení
Co každého na tomto bytě zaujme? Přestože vejdete do bíle vymalovaného prostoru nezaplněného nábytkem a tisíci doplňků, nemáte pocit chladného prázdna. Může za to střídání materiálů – teplý odstín dubu na podlaze se střídá s bílým sádrokartonem stěn, na něj navazuje systém horizontálních polic, říms, odkladních prostor, pracovních ploch.

„Všechno, co je v této místnosti, bylo vyrobeno buď z dubového masivu nebo z dýhované DTD desky a  bílého lamina. Jen nožky sedací soupravy z IKEA jsou březové, ale na ně taky dojde, časem je nechám vyměnit,“ plánuje Hana Kasprzaková. Sedačka s jídelními židlemi z Konsepti jsou jediné sériově vyráběné kusy.

Jednoduchý nábytek na míru vymyslela sama, ale hlavní zásluhu na dokonalém provedení přenechává truhláři Josefu Plecitému ze stejnojmenného truhlářství, se kterým už dlouho spolupracuje.

„Nikdy jsem se nesetkala s tak precizním přístupem k práci. Dlouholetá spolupráce a důvěra umožňuje předat klíče od bytu a spolehnout se na dokonalý výsledek včetně nakrmení kocoura. Na lakovanou dýhu si troufli dokonce i u servírovacího pultu oddělující pracovní desku kuchyňské linky od obytného prostoru.

V době, kdy jsme byt navštívili, se právě uklízelo po instalaci nejnovějšího přírůstku do domácnosti – posuvných skleněných dveří oddělujících předsíň od obýváku.

„Pachatelé“ jsou Petr a Pavel Růžičkovi z firmy Artefakt Kladno, která se zabývá zakázkovou výrobou. Pomocí speciální techniky si dokáže poradit se sklem, kamenem, barevnými kovy a dalšími ušlechtilými materiály.

Jako z Itálie
Záliba v kombinaci bílé barvy s dubovou dýhou se nevyhnula ani kuchyni, i když tam se omezila pouze na horní barovou desku a odkládací římsu nad jídelním stolem. Hlavním materiálem tak zůstává bílá laminovaná deska s povrchem perlička (pouze přepážka za linkou je z lakované MDF desky), za kterou by se nemuselo stydět žádné kuchyňské studio s posledními výstřelky italských designérů.

Důsledně se tu ctí zásada uplatňovaná v současných kuchyních: žádný systém spodních a horních skříněk, na kterých se s oblibou usazuje prach. Takže (stejně jako v bytě nenajdete žádné klasické skříně) i tady musíte napřed pátrat, kde je potravinová skříň, kde lednička, kam se ukládají hrnce.

„Myslím si, že když má být kuchyně součástí obytného prostoru, má se taky tak tvářit. Proč se dívat na hromady nádobí, na množství přístrojů a spotřebičů? To jediné, co návštěvník vnímá, je pult oddělující pracovní desku s dřezem a sporákem. Jenže ten je zároveň napojený na jídelní stůl, takže to má svoji logiku,“ vysvětluje architektka.

Zrcadlové království
Stylu obývacího pokoje se nevymyká ani ložnice. Tytéž nosné sloupy zakryté sádrokartonem, tytéž police z dubové dýhy. Prakticky žádný nábytek, vše se skrylo ve skříních, které vznikly na místě bývalé nosné příčky. Po vstupu do místnosti bývá však místa neznalý člověk mírně zmaten – místnost vypadá podstatně větší, než tomu ve skutečnosti je.

Mohou za to zrcadla tvořící dveře zkosené vestavěné skříně, která přesně kopírují sklon střechy. Teprve když si překvapeně pohlédnete do tváře, uvědomíte si, že jste podlehli efektu zrcadlového bludiště.

Jediný kusem nábytku, který se vymyká celkovému stylu, představuje malovaná truhlice. „Pochází z konce 19. století a já stejně jako babička v ní ukládám sváteční ubrusy a prostírání a také vánoční ozdoby.“

Na vyhlídce
Sestava francouzských oken, která dodává bytu vzdušnost u půdních vestaveb naprosto neobvyklou, žádala i speciální řešení. Podél spodního okraje rámů se musely zabudovat do podlahy podlahové konvektory, které plochu skel v zimě „omývají“ teplým vzduchem a zabraňují pronikání chladu do místnosti.

Skla mají koeficient tepelné propustnosti k = 1,1. Když se byt stavěl, byla to nadprůměrná hodnota, dneska jde o standard, který odpovídá nárokům na kvalitu izolací.

Podél celého prosklení lze projít po úzké lávce z technického pozinkovaného roštu. Slabší povahy může mírně děsit pohled ze třetího podlaží na dvorek třípatrového činžáku. Proto se také v části rozšiřující se do malého balkonku rozhodla architektka položit rošt z tropického dřeva.

„Jednak se nemusím děsit hloubky, a taky se po něm lépe chodí mně i kocourovi a navíc umožňuje pohodlné postavení židle nebo stolku. Z psychologických důvodů nechala přes zábradlí balkonu natáhnout i síť. Skleněné zábradlí balkonu bez madla ve spojení s děrovanou podlahou podlahou působilo až příliš vzdušně.

Kocour občas nedokáže ovládnout lovecké pudy a kvůli sýkorce je schopen vyskočit až do sítě. Kdyby tam nebyla, těžko odhadovat, zda by věren přísloví o devíti životech přistál bez újmy o tři patra níž.

Dva v jednom
Prvky bílé se najdou i v koupelně. Přestože tu není příliš místa, do „nudlovitého“ prostoru se podařilo vměstnat dvě shora zabudovaná umyvadla, vanu i sprchový kout. Nenajdete tu žádné drahé značky – italské baterie Faris zdobí „bezejmenná“ umyvadla.

Ze spodní strany nejsou glazovaná, to ale nevadí, protože jsou vsazena do skříňky (z bílého lamina). Na stojany a držáky ručníků už místo nevybylo, do přesahu bočnic skříňky je vsazena nerezová tyč plnící funkci držáku, navíc sušit se může i na topném žebříku osazeném pod střešním oknem.

Více se dočtete v časopisu Living číslo 9/2006

Na návštěvě v zajímavém půdním bytě

Na návštěvě v zajímavém půdním bytě

Na návštěvě v zajímavém půdním bytě

Na návštěvě v zajímavém půdním bytě

Na návštěvě v zajímavém půdním bytě

Na návštěvě v zajímavém půdním bytě

Na návštěvě v zajímavém půdním bytě

Na návštěvě v zajímavém půdním bytě

Na návštěvě v zajímavém půdním bytě

Na návštěvě v zajímavém půdním bytě