Když poprvé vstoupila do svého budoucího bytu, nevěřila. Sem že se má všechno vejít?
„Bylo mi hned jasné, že tu budu v jedné dvacetimetrové místnosti mít kuchyň, obývací pokoj, pracovnu i ložnici,“ vzpomíná Martina Blatná, která bydlí v garsonce v panelovém domě v Praze.
Dříve žila ve větším, ale nájemním bytě, kde byl jeden pokoj „odkládací“, a s prostorem si tedy nemusela dělat starosti.
Protože neměla konkrétní představu o tom, jak prostor uspořádat, a chtěla využít každý metr čtvereční, obrátila se na architekta.
„Dlouho jsme dávali dohromady návrhy. Nejtěžší bylo sladit materiály, barvy a design. Přála jsem si moderní interiér, ale nikoli studený,“ říká.
„Problematické bylo především začlenit do jednoho prostoru to, co obvykle bývají čtyři místnosti,“ doplňuje architekt Martin Čermák ze sdružení Closer. „Nakonec jsme museli kvůli jídelně zmenšit obývák.“
Všechno pryč a udělat znovu
Byt byl původně zařízený typicky „panelákově“ - na podlahách v malé chodbičce, koupelně s toaletou a v obývací místnosti byla světlá podlaha z PVC, nechyběla klasická nízká kuchyňská linka, na niž se při vaření vejít bylo umění.
„PVC nahradila dlažba a laminátová plovoucí podlaha s protihlukovou úpravou. Je položená tak, aby vzhled prken podlouhlou místnost opticky rozšiřoval,“ vysvětluje mladá žena. Podobně fungují i dva barevné odstíny na stěnách - střídá se světlá a tmavší moka. Aby se hlavní prostor lépe propojil s chodbičkou, musely zmizet klasické dveře.
Veškerý nábytek vyrobil truhlář na míru. „Je z lamina - dřevotřísky s vrchní vrstvou umakartu v matné moka barvě a lesklé bílé,“ popisuje Zbyněk Chmúra, který nábytek v bytě vytvářel. „Věci na míru umožnily dokonaleji využít veškerý prostor a zabránily vzniku hluchých míst,“ dodává truhlář s tím, že zakázková výroba je o něco dražší než sériová.
„Lamino stojí méně než dýha a déle vydrží,“ vysvětluje architekt Martin Čermák, proč zvolil právě tento materiál.
V garsonce jsou na zakázku dokonce i dva moderní lustry, mají dlouhou „nohu“, aby osvětlovaly co největší prostor. Kvůli nábytku na míru, novým spotřebičům a elektronice stála rekonstrukce celkem 250 tisíc korun.
Skříně až ke stropu
Po levé straně obývací místnosti je jednoduchá bílá kuchyňská linka, která plynule přechází v další úložné prostory - šatní skříně a dále v policovou stěnu a pracovní kout. „Prostor vypadá jednotně, protože jsou všechny skříňky stejné a nepozná se, že vedle chladničky je šatní skříň,“ popisuje Martin Čermák.
„Z původní kuchyňské linky jsme použili jádro, vyměnili dvířka a pracovní desku, aby materiál ladil s ostatním nábytkem.“
Skříňky zaplňují celou stěnu od podlahy ke stropu a využívají každý centimetr. Aby se však dosáhlo i do těch nejvyšších, kde se skladují převážně sezonní věci, musí se použít schůdky. Nad policemi u stropu jsou zabudovaná bodová světla se stmívacím efektem, takže večer vypadá stěna vyšší, než ve skutečnosti je.
Podél pravé strany pokoje je jídelní stůl, stojan s policemi na květiny, jenž opticky dělí místnost, a rozkládací pohovka, která v noci slouží jako postel. „Jídelní stůl má jen dvě nohy, na druhé straně je připevněný ke zdi,“ popisuje truhlář Zbyněk Chmúra.
„Je pro čtyři lidi, ale dá se u stěny vysunout a do mezery se vkládá skrytá část, která jej prodlouží tak, že u něj může pohodlně sedět šest lidí.“ Martina Blatná v bytě zatím bydlí sama, ale při zařizování počítala i s návštěvami či případným spolubydlícím. Zatím se chodí domů spíše „jen vyspat“, neboť pracuje jako obchodní manažerka v centru Prahy.
Pod oknem je od jedné stěny ke druhé nízká podlouhlá skříňka s policemi, které v budoucnu zakryjí neprůhledná matná posuvná skla ve vínovém a moka odstínu. Slouží jako další úložný prostor a zároveň zakrývá radiátor, který sice nad ni trochu vyčnívá, ale to vyřešila na míru vyrobená schránka s průduchy.
V obývací místnosti zatím chybí konferenční stolek. Měl by být nízký, aby jej bylo možné pokaždé, když se večer rozkládá pohovka, odsunout pod pracovní stůl. Také by sem měl přibýt malý taburet na sezení s dalším, i když nevelkým úložným místem.
Všechno ihned uklízet
„Zastavět pokoj nábytkem by bylo snadné, ale kam s ním, když si potřebujete třeba jen na chvíli udělat prostor?“ uvažuje mladá žena. „Musím všechno hned uklízet, nádobí i oblečení, jinak bych se tu vůbec nehnula. Ale už jsem si zvykla.“ Všechny skříně v bytě mají vnitřní program, který pomáhá udržovat pořádek - různé pořadače, výsuvné koše a police.
Prostor šetří i tak, že místo pracovní židle používá jídelní, aby ji bylo kdykoli možné přistavit k dalším u jídelnímu stolu. Nebo odpadkový koš, který by jinde překážel, zabudovala do kuchyňské linky.
Jediné okno v bytě - celkem velké - není zakryté závěsy ani žaluziemi, aby se prostor zbytečně opticky nezmenšoval. V budoucnu na něm bude jen malá záclonka. Na stěnách zatím nejsou obrazy, protože si je Martina Blatná bude malovat sama. Zatím jí na to nezbývá čas.
Vestavěná skříň v malé chodbičce je od podlahy ke stropu. Horní skříňky, šatní tyč uprostřed i botník dole jsou zakryty posuvnými dveřmi. Jedna jejich část je bílá, na druhé je zrcadlo, které dělá iluzi, jako by chodba byla větší.
Koupelna s toaletou a sprchovým koutem je malá jako v každém paneláku. Musí v ní být pračka plněná shora, protože jiná by se sem nevešla. K věšení prádla je praktický rozkládací sušák, který se do koupelny vejde akorát.
Ke garsonce patří ještě komora na chodbě před bytem. Není velká, přesto se do ní dají uložit lyže nebo třeba kolo.
