Ve sto čtyřiceti metrovém bytě má své zázemí, které umocňuje rodina - manželka Kateřina a tříměsíční dcera Marie.
Osud půdy v domě, který zrestituoval jeho otce, byl prý pohnutý. "Vždycky se do její rekonstrukce někdo vrhnul, přivezl nějaký sádrokarton, nebo začal dělat koupelnu a zase od toho utekl. Nakonec to před čtyřmi lety zbylo na nás. Chtěli jsme do bytu investovat tak, abychom do něj už nemuseli nějakým výrazným způsobem v budoucnu zasahovat,“ říká Matásek.
Při rekonstrukci vycházeli z dispozic, které půda má. Jediné, co jim chybělo, byl pohled na nějaký horizont.
"To je bohužel nedostatek půdních bytů v Čechách, protože je tady diktát památkářů a ten to zakazuje. Ačkoli jsme měli jiné plány - chtěli jsme arkýř nebo něco podobného - které jsme památkářům předložili, odešli jsme s nepořízenou. Spadáme do první památkové zóny, kde smějí být jen střešní okna. Jediné svislé okno je vchod na terasu, kterou jsme zbudovali úplně novou, všechno ostatní jsou pohledy do nebe, které jsou sice fajn, ale není to moc k žití," líčí Matásek.
Na interiéru dnešní podoby bytu, který čítá obývací pokoj s kuchyňským koutem, dva pokoje a pracovnu, která je zároveň i halou a z níž se vchází do koupelny, se s manželkou shodli. Samozřejmostí byly vestavěné skříně, toužili po netypickém schodišti, které je jejich dílem.
Problémem byl prý kamarád - architekt, který byl na jejich vkus až příliš moderní. "Vycházeli jsme z nějakých daností půdy - trámů a tak podobně, s tím souhlasil, ale v momentě, kdy jsme si vybrali nějaký hezký design dlaždiček nebo obkladu, křičel na nás: Přece nechcete žít v pizzerii?
Nevím, co tím myslel, ale oponovali jsme mu tím, že nechceme bydlet v showroomu nějaké nábytkářské firmy. Častovali jsme se takhle ale jen na přátelské bázi, dopadlo to vždycky nakonec dobře a nějak jsme se dohodli," vzpomíná Matásek.
Oblíbené místo? Postel a kuchyň
Nejoblíbenějším místem Davida Matáska v bytě je postel a kuchyň. Od kuchyňského stolu je totiž přes terasu pěkný výhled na žižkovské střechy a herec ho má moc rád. Při hezkém počasí tam navíc díky situování místnosti na východní stranu krásně svítí sluníčko.
Nad jídelním stolem visí grafiky Kláry Stodolové, které oba manžele naprosto učarovaly na jedné z výstav, které často navštěvují. "Některé obrazy člověk vidí, ale pro některé se rozhodne a to jsou právě ty její," říká Matásek.
V bytě mají ale spoustu obrazů a obrázků po otci Kateřiny Matáskové, malíři Josefu Menšovi a Matáskově prastrýci, regionálním malíři Benešovska Ladislavu Šímovi.
Pracovnu mají manželé napůl. Kromě jiného je v ní v koutě opřené violoncello, na které se začala Kateřina před rokem učit. "Někdo má kroužek sudoku nebo šachy, moje žena má hru na violoncello, začala se učit hrát hned na začátku těhotenství," prozrazuje herec.
Stěny pracovny jsou záměrně vyšperkovány samými kýči. "Jsou to různé obrázky z antikvariátů nebo starožitnictví, krajinky a tak, to nemyslíme vážně, to je jen k dokreslení zákoutí."
Na dřevěných trámech visí různé drobnosti, většinou dárky, třeba divadelní masky ze Šanghaje. A kdo z manželů je větší detailista? „To je život,“ tvrdí Matásek. Občas to vytřídíme, některé sušené kytky prostě odejdou, tak vyletí ven a zase je nahradíme něčím jiným. Nesbíráme kýče záměrně a ani se nesnažíme věci hromadit.“
Co herec z praktického hlediska nejvíc oceňuje, je kumbál, kde je místo pro pračku, koště a různé mycí prostředky, ale hlavně pro druhou toaletu. „Vřele doporučuju každému,“ říká Matásek, který je spokojený i s prostorem pro kola, skútr nebo lyže, který má rodina na dvorku u domu.
Času na to, aby si mohl domácí pohodu užívat tak, jak by chtěl, by David Matásek potřeboval daleko víc, než momentálně má. Nejvíc mu ho zabírá seriál Letiště.
"To je průběžně celoroční náplň, kvůli němu nestíhám, práce je hodně. Přijde mi to jako nekonečný seriál, i když nekonečný není, je omezený asi osmdesáti šesti díly," směje se herec.
Aby toho nebylo málo, pustil se do přestavby domku v severních Čechách. "To je věc, která mě těší, i když na dálku, dojíždím tam jenom jako stavební dozor. Tohle bydlení by si mělo zachovat ráz víkendového domku. Není to chalupa, je to docela malý, takový skandinávský venkovský domek ze šedesátých let. Je to překrásné místo, úplně mimo civilizaci, tak se tam na léto moc těšíme. To bude první a zřejmě také jediný odpočinek, který mě v novém roce čeká.“
