Jak soutěžící týden co týden vypadávají z populárního pořadu, ztrácejí postupně své nájemníky i hotelové pokoje.
Regulérně v hotelu bydlí už jen poslední dva finalisté – David Spilka a Zbyněk Drda. Domácí pohodlí jim to ale jen těžko nahradí.
Spilka: V hotelu mi chybí kytky
Také pro Davida Spilku, dvacetiletého studenta z vesničky nedaleko Olomouce, je důležitá postel. A pořádně velká, protože se hodně rozvaluje. Daleko podstatnější součástí vybavení jeho pokoje je však hudební aparatura. "Bez věže se neobejdu. Potřebuju mít něco, z čeho hraje moje oblíbená muzika. Pak u ní vydržím ležet třeba pět hodin a poslouchat," říká Spilka.
Zdá se však, že mladý rocker typický nošením šátků, je citlivý a romantický. Má totiž rád květiny, které mu v hotelovém pokoji chybí. Zato doma, v rodinném domku jeho babičky, kam se s rodiči před jedenácti lety přestěhoval z paneláku, jich má dostatek. I když nemá vůbec moderní a krásný pokoj typický pro mladého rockera, je mu v něm dobře.
"Je v něm starodávný nábytek, ale mě se to líbí, vyhovuje mi to. Připomíná mi to doby, kdy jsem byl dítě a chodil jsem k babičce na návštěvu. No a teď u ní s rodiči bydlím," říká finalista.
Hotelový pokoj rozhodně neobývá poprvé, může proto srovnávat. "Existují i horší pokoje. Tenhle je celkem dobrý, protože ho tady pravidelně uklízejí. Já jsem totiž na úklid hrozně líný. Samozřejmě když už je nepořádek neúnosný, tak s tím něco udělám. Každý den bych ale rozhodně neuklízel. Jediný problém je, že když mi uklidí, tak potom všechno půl hodiny hledám. Potřebuju vědět přesně, kde co mám, což v tom svém bordýlku vím."
Vyhovuje mu i vybavení pokoje - lednička, televize, víc nepotřebuje. S televizí má ovšem problém - je záhadně nastavená na buzení a zapíná se, kdy se jí zachce. "Začne hrát třeba ve dvě nebo ve tři ráno a já celý nervózní vstanu a hledám ovladač. Ještě jsem neměl čas na to, abych to někomu říkal. Přijdu na pokoj, lehnu a spím," říká Spilka.
Do paneláku už nikdy
Bydlení v paneláku už si David Spilka vyzkoušel, vyrůstal v něm do osmi let. S rodinným domkem na vsi se nedá srovnávat. Zvlášť, když má rád přírodu, které je tu kolem dostatek.
"Kousek máme Poděbrady a to je chráněná krajinná oblast, za domem nám teče řeka. Panelák je pro mě králíkárna, kde jsou všichni nasáčkovaní vedle sebe a slyší od sousedů každé slovo. Je to takový hotel, jen s tím rozdílem, že tam mají pronajaté byty," tvrdí.
David už teď ví, že bude mít po skončení soutěže pronájem v Praze. To kvůli své největší lásce - zpívání. "Mám kolem sebe tým lidí, kteří mi ve splnění mého snu už dávno pomáhají. Jeden z nich má realitku v Praze, takže to nebude problém. Domů budu ale jezdit co nejčastěji."
Talismany vozí s sebou
Domov, rodinu a kamarády mu připomíná pár věcí, které vozí všude s sebou. V hotelu má většinu dárků od fanoušků a hlavně fanynek. Zrovna před pár dny dostal poštou šátek s lebkami od dívky, která ovšem nenapsala ani adresu, ani telefon, aby jí mohl poděkovat. Ovšem takový kožený náramek s lebkou, nebo zapalovač, ve kterém už dávno není plyn, jsou věci od jeho dobrých přátel.
A šátky? Ty jsou nedílnou součástí jeho šatníku a David ani neví, kolik jich vlastně celkem má. Na několika z nich jsou také motivy s lebkou, což vyvolává dojem, že je Spilka nějaký sběratel lebek. Je to však jinak.
"Lebky většinou od někoho dostanu, ani nevím, proč mi je mí příznivci posílají, ale nevadí mi to, líbí se mi. Nejsem ale žádný malý kluk, abych potřeboval bezpodmínečně všechno s lebkou, normálně nosím spíš sportovní šátky s docela jinými motivy,“ směje se.
„Doma je doma,“ říká Zbyněk Drda
Pro Zbyňka Drdu, devatenáctiletého studenta z vesničky u Karlových Varů, je hotelový pokoj v posledních a nejdůležitějších dnech boje o post superstar bohužel spíš pokojem nemocničním - všude má plno léků, kloktadel, sirupů a vitamínů. Od poloviny minulého týdne ho totiž trápí chřipka, která mu způsobila i problémy s hlasivkami.
Ještě že tu má varnou konvici na čaj a k dispozici je hotelová služba. Doma by ho rozhodně mnohem lépe opečovávala jeho maminka.
"Jsem docela rád, že mě to chytlo tady, přidělával bych mamce jen další starosti. Dostal jsem silná antibiotika, takže mi zabraly, teď už mám jen rýmu a bolí mě v krku. Mluvit můžu, to je hlavní. Sice se mi s tím nezpívá moc dobře, ale na druhou stranu zažiju soutěž z jiného pohledu. Je to zase úplně jiný stres, jiné starosti, docela se na to těším," říká optimisticky Drda.
S bráchou se na úklidu dohodne
Atmosféru domova mu v hotelovém pokoji připomíná malý umělý vánoční stromek a domácí perníky, všechno od maminky Drdové. Sám si do hotelu přivezl několik talismanů od rodičů a kamarádů, které nosí v batohu všude s sebou a fotky rodičů, bratra a jejich kocoura, který nemá jméno.
„Říkáme mu odjakživa Čičíku a to snad ani není jméno,“ směje se Drda. V hotelu už se za těch několik týdnů zabydlel, ale zdejší luxus, který se mu samozřejmě líbí, dnes už příliš nevnímá. „Domácí prostředí je domácí prostředí, to jsem zjistil už dávno,“ říká.
Svůj pokoj sdílí v rodinném domku se svým o rok starším bratrem a vůbec mu to nevadí. Jsou už natolik rozumní, že si vycházejí ve všem vstříc. „Vždycky se dohodneme, kdo bude zrovna uklízet a vyjdeme si vstříc i v soužití. Když jeden potřebuje klid, druhý se podle toho chová,“ vypráví Drda.
Postel pro něj na rozdíl od Leony Černé a Davida Spilky zase tak důležitá není. Mnohem důležitější jsou kytary a klávesy, na které hraje. Na stěnách nevisí fotky jeho idolů, dominují mu různé plakáty a medaile ze školních závodů v běhu nebo plavání. Důležitá je pro něj i nástěnka, na které je všechno podstatné – poznámky, fotky, vzkazy.
„Je to taková blbost pro všechno, ale pro mě docela důležitá,“ říká.
Důležité je pro něj i rodinné zázemí, které by za nic nevyměnil. O svém budoucím bydlení zatím přesnou představu nemá, ale rodinný dům někde v klidném prostředí, v němž je zvyklý od mala bydlet, bude zřejmě preferovat.
