Můj vkus? Jednoduše nevkus

Fotograf JAN SAUDEK je znám nejen svými fotografiemi, ale i svou náklonností k ženám. Praze vlastní několik bytů, které využívá i jako ateliéry. Stále zatažené závěsy, neustálé přítmí doplněné jen několika rozsvícenými lampičkami, tmavě vymalované stěny - to je jeden z jeho bytů na pražském Žižkově.

Sám říká, že je obrazem naprostého nevkusu.

I když je mu v něm dobře, využívá ho spíše na práci než na bydlení.

Jan Saudek pracoval dlouhá léta v ateliéru na Žižkově. Pak ho musel opustit a rozhodoval se, co dál.

"V té době jsem si začal kupovat po Praze byty do soukromého vlastnictví, abych je nemusel už nikdy opustit. Tenhle je jeden ze tří," říká slavný fotograf, který se však v současné době více věnuje malování obrazů.

"Na fotografii jsem zanevřel. Přestal jsem v ni věřit," vysvětluje. Když tento byt koupil, nebylo v něm téměř nic. Jeho tehdejší přítelkyně a syn mu nabídli, že ho kompletně zrestaurují.

"V podlaze nechali udělat topení, do rohu krb, zařídili ho starožitným nábytkem a vybavili romantickými dekoracemi. Udělali to, jak se domnívali, podle mého vkusu.

A myslím, že se trefili. Já jsem přišel až k hotové věci a nechal to tak, jak to bylo," říká Jan Saudek.

Odsud se navrací do nedalekého paneláku, který upravoval architekt a kde je nejšťastnější. Zde také tráví nejvíce času.

Byt plný kýče
"Lidé se v tomto bytě cítí dobře, neb jsou osvobozeni od všednosti"

Temné prostory

V bytě, do kterého nás Jan Saudek pozval, pobývá tak třikrát do týdne. Tvoří ho malá kuchyňka v chodbě, sklad vína, fotokomora, místnost, která slouží jako kancelář i archiv fotografií, koupelna a hlavní pokoj, jenž vznikl spojením dvou původních místností.

STAŘIČKÁ TECHNIKA
Tímto starým fotoaparátem vznikají Saudkovy slavné fotografie

"V tomhle bytě se podle mě nedá normálně žít. Není tady žehlicí prkno, kredenc, jídelní stůl ani pračka. Proto se tady návštěvám asi tak líbí - nepřipomíná jim to jejich domácnost. Všechno je tady temné, takže každý vypadá lépe než ve skutečnosti," vysvětluje Jan Saudek.

A právě to je záměr. Vyvolat v bytě atmosféru, v níž by se lidé cítili dobře a uvolněně.

Především ženy, které jsou Saudkovou celoživotní múzou. Bez nich by prý nemohl žít ani den.

"Ženy jsou úžasné bytosti. Mám je rád, slouží mi jako inspirace a netajím se tím, že mi často dělají společnost i v mých bytech," říká.

Převládá červená a žlutá

Hned za dveřmi hlavního pokoje je prostorné lůžko obklopené závěsy. Namísto stroze vyrovnaných pokrývek je stále rozestlané, se spoustou barevných přehozů a polštářků. Barev je v tomhle pokoji opravdu dostatek. Převládá červená a zlatožlutá. "Jsou to barvy života. Já osobně mám raději modrou, ale kdybych v téhle barvě vybavil celý byt, působil by příliš studeně. A to nechci," vysvětluje fotograf.

Naproti stolu je stará kožená sedačka s konferenčním stolkem. Nalevo od ní stojí bytelná prosklená skříň s umyvadlem uprostřed. "Tu mi sem nechal dát syn, protože zná mou úchylku na vodu.

Musím ji mít v každé místnosti, jinak se necítím dobře. Tohle umyvadlo jsem ale ještě nikdy nepoužil," přiznává se. Druhou část pokoje Jan Saudek využívá pro fotografování.

V rohu se tyčí krb, kde často zatápí. Všude se válí spousta rekvizit. Zeď je namalovaná okrově hnědou barvou, před ní visí ze stropu profesionální světla. Obě okna v pokoji jsou nastálo zatemnělá. "Tenhle byt funguje jako vylhaný svět, po kterém zřejmě podvědomě touží mnozí z nás. Je to svět, ve kterém není realita, jako je utírání prachu nebo přezouvání.

Lidé se tu cítí dobře, neb jsou osvobozeni od všednosti. Nic nesvádí k neustálému uklízení tak jako světlé čisté koberce v bytech slušných lidí. Na těch mých perských s jemnými orientálními vzory nějaké to smítko není vidět," říká s úsměvem.

Zastánce nevkusu a kýče

Jan Saudek používá ke své práci starý fotoaparát. Jeho fotokomora by nestačila ani nejskromnějšímu amatérovi. "Ale já se chci tímhle způsobem realizovat. Chci dát svými fotografiemi určité poselství, ne se blýskat nejdražší technikou, i když ji samozřejmě vlastním."

Všechny své byty má vybavené v podobném stylu jako tento. Na stěnách i na zemi jsou staré perské koberce, v prostoru starší nábytek a spousta doplňků. "Ve sterilním prostředí moderních interiérů se necítím dobře. Jsem zastáncem nevkusu a kýče," říká Saudek.

Domy na venkově

Jan Saudek je ryze městský člověk, který by Prahu neopustil. Přesto si před deseti lety postavil dům na venkově. "Udělal jsem to, protože jsem věřil, že v něm budu moci normálně žít. Ale nejde to. Dovedu tam přespat, ale vracet se tam pravidelně nedokážu," tvrdí.

Přesto staví druhý dům v Prokopském údolí v Praze 5. Jde spíše o rozumné uložení peněz. A taky prý trochu z dlouhé chvíle, aby se něco dělo. Jan Saudek přiznává, že posledních deset let si může v podstatě dělat, co chce. "Myslím si, že mám všechny důvody k tomu být šťasten. Ale samozřejmě nejsem," říká s nadsázkou. "Přesto žiji nádherný a záviděníhodný život."

Koupelna Jana Saudka.

Koupelna Jana Saudka.

MÁM RÁD KÝČ Jan Saudek hovoří o svém bytě jako o největším kýči plném nesmyslných dekorací

VLASTNÍ OBRAZY Stěnu pokoje zdobí umělcův vlastní obraz s názvem Incest

MALUJE VÍCE, NEŽ FOTÍ Vlastnoručně malované obrazy má známý fotograf pověšené po celém bytě - i v chodbě.

JEDNODUCHÁ KUCHYNĚ Jan Saudek si na vaření nepotrpí. Jeho kuchyně je zařízená obyčejně a jednoduše.

ROZESTLANÉ LŮŽKO Roh pokoje zabírá velké lůžko, věčně rozestlané a s mnoha barevnými přehozy a polštářky. Plyšového tygra dostal darem od přítelkyně.

TEMNÉ ZDI ATELIÉRU Část hlavního pokoje, která slouží i jako ateliér, je vymalovaná okrově hnědou barvou. Kolem krbu, ve kterém Saudek především kvůli atmosféře často zatápí, je rozprostřena řada rekvizit.