Nejdříve se budova oficiálně jmenovala podle svého umístění London Bridge Tower, tedy věž u mostu London Bridge. Brzy se mu začalo říkat Shard of Glass (Skleněný střep) a nakonec jen Shard.
Navrhl jej italský architekt Renzo Piano, který je známý například jako spoluautor pařížského Centre Pompidou. V případě Shardu se nechal inspirovat popisem Londýna 18. století od italského malíře Canaletta. Podle něj byla metropole plochým městem, z něhož vystupovaly špičky kostelních věží.
V Londýně se staví mrakodrap Shard. Zatím je vidět 244 metrů těžkopádné betonové konstrukce.
V tomto případě bude ale stavba kostelní věž poněkud převyšovat. Bude mít 72 obývaných poschodí a dalších 15 pater bude tvořit skleněná nástavba. Dole má podle Piana mrakodrap "splývat s městem" a na vrcholu "se prakticky rozplyne".
Londýn byl donedávna z architektonického hlediska poměrně konzervativním městem a neměl mnoho výškových budov. Není tedy divu, že i Shard byl terčem kritiky.
Princ Charles, který se snaží do architektury aktivně zasahovat, prohlásil, že "Londýn se zřejmě mění v absurdní piknikový stůl". "Už tu máme obří okurku, teď to vypadá, že budeme mít ohromnou slánku," poznamenal o novém mrakodrapu následník trůnu. Narážel současně na další známou výškovou stavbu, jíž se přezdívá Gerkhin, tedy okurka.
Duchovním otcem celého projektu je obchodník Irvine Sellar, který si vybral rušnou dopravní křižovatku u London Bridge. Jde o netypickou lokalitu, protože většina výškových budov, které se v Londýně od 80. let stavějí, je buď přes řeku v City, nebo v novém finančním středisku na místě bývalých doků na Canary Wharf. Navíc okolí London Bridge nepatří k nejkrásnějším oblastem hlavního města.
Projekt však měl nadšenou podporu minulého londýnské starosty, labouristy Kena Livingstona. Také jeho nástupce, konzervativec Boris Johnson označil mrakodrap za "jasný příklad důvěry v ekonomiku hlavního města".
Mrakodrap Shard navrhl italský architekt Renzo Piano, který je známý například jako spoluautor pařížského Centre Pompidou.
Přesto měl celý projekt namále po finanční krizi v roce 2008, která výrazně zasáhla právě nové stavby.
Shard ale zachránilo konsorcium investorů z Kataru, kteří koupili 80 procent podílu. Podle britského tisku má cena za stavbu dosáhnout 425 milionů liber (skoro 12 miliard korun).
Začalo se stavět na místě nevzhledných kancelářských budov ze 70. let. Na konci roku 2010 se dostavělo betonové jádro budovy, jejíž šikmé stěny pokryje 56 tisíc metrů čtverečních speciálních skleněných panelů. Tato fáze má být dokončena v květnu 2012 a do konce příštího roku se mají stěhovat první nájemníci.
V prvních 28 patrech mají být kanceláře pro celkem 7 tisíc lidí, následují dvě patra restaurací, ve 34. až 52. patře bude hotel Shangri-La, v dalších 12 patrech nejvýše položené byty v Británii a v patrech 68 až 72 budou vyhlídkové prostory pro veřejnost.
Londýn byl donedávna z architektonického hlediska poměrně konzervativním městem a neměl mnoho výškových budov. Není tedy divu, že i Shard byl terčem kritiky.
I když zatím jediným jistým kupcem prostoru v Shardu je hongkongská hotelová skupina Shangri-La, majitelé stavby předpokládají, že kanceláře budou vynášet 36 milionů liber (miliardu korun) za rok a byty se budou prodávat zhruba kolem deseti milionů liber (277 milionů korun).
Podle předpisů britské organizace pro bezpečnost leteckého provozu nesmí v Londýně vyrůst stavba větší než 310 metrů, a tak bude Shard až 45. nejvyšší budovou na světě. Bude však nejvyšší budovou v Evropské unii.
V Evropě by ji měla po svém dokončení příští rok překonat Mercury City Tower v Moskvě s 365 metry a v Evropské unii budova Hermitage Plaza v pařížské čtvrti La Défense, která by v roce 2016 měla být vysoká 323 metrů.
