O novinky není nouze
„K nejprodávanějším patří ocelová desková otopná tělesa,“ říká topenářský projektant Kamil Zelenka. Hodí se jako univerzální tělesa pro teplovodní soustavy. Na rozdíl od klasických litinových radiátorů potřebují k provozu až o trojnásobek méně topné vody, díky čemuž se snadněji rozehřívají.
Tam, kde je potřeba menší výkon, instalují se jednoduché typy, pro vyšší výkon mohou být dvojité až trojité.
„Snadnější bývá instalace v nové stavbě, neboť připojování na staré rozvody o větším průměru bývá problematické,“ upozorňuje ředitel servisu plynových kotlů Protherm Adolf Fišer. Desková otopná tělesa dnešní trh nabízí v různém provedení, například do bytu se hodí těleso s hladkou čelní stěnou.
K funkčním novinkám patří těleso s dosud netradičním spodním a středním připojením, které je tak v interiéru méně vidět. Tato radikální změna koncepce nejen usnadňuje montáž, ale vede k stejnoměrnému prohřátí desky a zvýšení tepelného výkonu. Cena základního typu vysokého 60 centimetrů a dlouhého 120 centimetrů je 2400 korun.
Chytré konvektory
Mezi moderní otopná tělesa s malým vodním objemem, dobrou regulací a schopností rychle hřát patří také konvektory. Od běžných radiátorů se však liší. Základem je lamelový výměník tepla, umístěný buď v krytu, nebo ve žlabu.
Teplo je do prostoru předáváno prouděním (konvencí) nebo ventilátorem. Podlahové konvektory jsou vybaveny nášlapnou mřížkou. Výhodné a estetické uplatnění nacházejí konvektory především u velkých oken, prosklených dveří nebo zimních zahrad. Konvektor dlouhý dva metry a vysoký 14 centimetrů s ventilem a vrchní mřížkou stojí necelých 11 tisíc korun.
Trubková otopná tělesa jsou vhodná do koupelen, chodeb, toalet či kuchyňských koutů. Upoutají na pohled, jsou k dostání v mnoha velikostech, tvarech a barvách. Podle Jiřího Tejrala z firmy Amtex se dělají na míru, například se zabudovaným zrcadlem. Lze je postavit i do prostoru, třeba jako dekorativní dělicí stěnu.
Do malé koupelny přesto stačí. Většinou se ale doporučuje jen pro doplňkové vytápění, například ve spojení s podlahovým topením. Někteří výrobci nabízejí rovněž kombinovaná tělesa (teplá voda a elektřina), která lze kdykoliv využít bez závislosti na provozu otopné soustavy. Cena se podle velikosti pohybuje od 4000 do 6000 korun.
Nové nároky
Klasické radiátory i desková tělesa představují tepelné bodové zdroje, které zvyšují proudění vzduchu, prašnost a vysušují vzduch. Proto se stále více prosazují velkoplošné systémy vytápění, ať už v podlaze nebo ve stěně. „V podstatě jde o uložení topných trubek na stěně místnosti pod velmi tenkou vrstvu omítky,“ vysvětluje projektant Kamil Zelenka.
Při mokrém způsobu montáže se na stěnu přišroubují lišty, do nichž se dají plastové trubky, a celá stěna se omítne. Cena za materiál a montáž na metr čtvereční se pohybuje na stejné úrovni jako u podlahového topení, tedy od 700 do 1100 korun.
Radiátor s větráním
Stává se, že do nových domů s dokonalou tepelnou ochranou a těsnícími okny nedostatečně proudí čerstvý vzduch. Řešením je propojení radiátoru se systémem řízeného větrání místností. Podle Jiřího Roha z firmy Dia Norm je základem zařízení speciální filtrační rám, který se montuje na stěnu s vyvrtaným přívodním větracím otvorem.
Jak vybírat otopná tělesa |
1. Volte podle funkce i vzhledu |