Moderní bydlení za malé peníze

  • 21
Zatímco půd vhodných k rekonstrukci ubývá úměrně stoupajícímu zájmu hlavně mladých lidí, přibývá nejrůznějších nástaveb na starší domy. Ty úspěšně suplují půdní byty. Patří k nim i projekt, který byl nedávno realizován na jednom ze starších panelových domů nedaleko Brna.

Naši hostitelé se pro něj rozhodli velmi uvážlivě: byl dostatečně velký, s pěkným výhledem a nevadilo, že není v Brně, kde se s atraktivními byty za dostupné ceny prakticky nesetkáte.

Díky přivaděči je moravská metropole takříkajíc za humny. Až do centra města se dostanete během 15 minut. „A když jedeme dva v ´dieslu´, stojí nás doprava jako jízdenky na vlak,“ ekonomicky hodnotí dostupnost bydlení mužská část páru.
 
I na tomto příkladu vidíte, že mladý pár opravdu pečlivě počítal. Už proto se rozhodl pro spolupráci s architektem. „Přítel pomáhal rodičům s domem a poznal, že odborník vidí věci jinak a umí poradit. Navíc jsme si s architektem výborně porozuměli,“ vysvětluje Eva důvod, proč si ke zdánlivě hotovému projektu přizvali odbornou pomoc.

Ostatně ani volba developera nebyla náhodná: „Mají dobrou pověst, ví se, že odevzdávají dobrou práci. Na nástavby na panelových domech se v Komfortu specializují, takže dobře vědí, kde mívají kritická místa. Letošní specifickou zimu jsme přečkali bez problémů,“ vypočítá další důvody svého rozhodnutí o koupi tohoto bytu Jiří.

Každý metr dobrý
Původní projekt představoval dvoupodlažní mezonet s celkovou plochou 86 metrů čtverečních, rozdělený do několika místnůstek, s malou koupelnou a samostatným WC. Střešní okna (Velux) byla použita pouze v horním podlaží.

Jenže mladý pár chtěl něco jiného, zajímavějšího, zejména otevřenější dispozici, sloučení hygienického zázemí a toužil také po dalším WC a šatně v horním podlaží. Takové bylo zadání pro mladého architekta Eduarda Štěrbáka.

„Byla to dobrá spolupráce. Spousta mladých – a nejen jich - si přináší určité bloky z předchozích bytů. Pak záleží na tom, jak jsou otevření, jak trvají na svém. Tady šlo o vstřícný přístup, často stačilo jen naznačit a spoustu věcí si už dotáhli do konce sami,“ popisuje spolupráci s majiteli bytu architekt Štěrbák, „u těchto projektů není čas vodit zákazníka krůček po krůčku. Pro mě bylo příjemné, že Jiří dokázal najít řadu dodavatelů sám, navíc za příznivé ceny.“

Eduard Štěrbák naslouchal svým jen o pár let mladším klientům velmi pečlivě. Navrhl výrazně otevřenou dispozici a získal i prostor pro požadované zázemí v horním podlaží. Z původně úzké galerie se technicky poměrně snadno vynesla šatna a klozet.

Stačilo jen o něco prodloužit stropní trámy a přidat jeden kratší na upevnění. Do minikoupelny se vtěsnaly kromě WC mísy i umývátko a sprchový kout, takže z blízké ložnice stačí popojít pár kroků.

Šatna má díky střešnímu oknu denní osvětlení a bezproblémové odvětrání. Celková plocha bytu se zvětšila o pár kýžených metrů, do ceny se to však už nepromítlo!

 Šedá je dobrá
Při pohledu na většinu současných bytů, na nichž se „podepsala“ ruka architekta, musíte získat dojem, že pomyslnou zlatou olympijskou medaili by v barvách získala šedá. Proč, na to jsem se musela zeptat.

„Neutrální barevnost dovoluje každému zařídit si byt po svém. U podlahy se navíc řešila cena a vzhled. Marmoleum představuje v tomto případě velmi dobré řešení. Je vhodné do všech místností, jde o příjemný přírodní materiál, cenově vyšlo také se ctí. Dřevo by tady mohlo prostor rozbít, protože bývá členité,“ vysvětluje architekt Štěrbák.

Jeho volba se ukázala velmi prozíravá: Eva toužila po červené kuchyni - a ta se k šedé hodí skvěle stejně jako hliníkové rámečky nebo nerezové spotřebiče.

Hledej, porovnávej: ušetříš!
Jedničku dvakrát podtrženou si za finanční rešerše rozhodně zaslouží Jiří. „S návrhem kuchyni nám pomohli v jednom studiu, pak jsem zjišťoval ceny, za kolik by nám ji mohli někde vyrobit. Nejlevněji – asi za 125 tisíc – zněla nabídka jednoho malého studia.

Velcí výrobci chtěli až kolem 200 tisíc, a ještě někde lkali, že lak by byl problém… Tak jsem šel za truhláři Klvaňou a Menčíkem, kteří podnikají jako fyzické osoby. Ti řekli, lak žádný problém – a všechno udělali za 75 tisíc korun.
 
Nedalo nám, abychom se nepodívali dovnitř: nechybělo kvalitní kování, plnovýsuvy, v rohové skříňce otočný karusel. Stejné ruce se „podepsaly“ i pod závěsnými skříňkami v koupelně (mají klopny neboli se otevírají nahoru) a deskou, do níž byla zapuštěna umyvadla. Cena? Deset tisíc.

Eva je moc spokojená: „Dříve jsem na poličkách v koupelně mohla utírat prach stále, teď mám uklizeno. Navíc když se dvířka otevřou nahoru, mohou tak zůstat a nikdo se neuhodí do hlavy.“

Cenově úspěšný byl Jirka i u schodiště, které pořídil za polovinu cenu, jež požadovala specializovaná firma. Bočnice vyrobili v Zámečnictví Kyněra, stupnice opět šikovní truhláři. Místo zábradlí vymyslel architekt Štěrbák ocelová lanka. Slouží jako struny harfy, ale protože hmotnost schodiště nenesou, občas zazlobí. Místo „brnkajícího“ efektu se lehce protáhnou.

A co ostatní zařízení? Stará dobrá IKEA. Stolu se sice občas chvějí nohy jako maturantovi před komisí, ale... „Hledali jsme velký rozkládací stůl, jenže nenašli takový, jaký by se nám líbil. A stůl za patnáct set, proč ne? Časem si třeba pořídíme jiný,“ mávla smířlivě rukou Eva.
 
„Také by se nám více líbil a kvůli prostoru hlavně hodil plazmový televizor, ale klidně počkáme, ceny jdou dolů, za rok bude stát možná polovic,“ říká Jiří. Peněz si umí vážit, což poznal i Eduard Štěrbák: „Oceňuji ji, že nepodlehli tlaku kuchyňských studií, na druhé straně to dokáže jen málokdo. Sehnat kvalitního výrobce chce spoustu času i kontaktů.“

Jenže Jiří nešetří za každou cenu, už na stavbě u domu rodičů se poučil, jak velkou roli hrají detaily: „Podlaha nás sice přišla na 92 tisíc za 88 metrů čtverečních, ale cena za metr byla pod tisícovkou. Rozdíl mají na svědomí nerezové hrany zakončovacích lišt, která jsou praktické a navíc dobře vypadají.“
 
Porovnání ceny, vzhledu a funkčnosti přivedlo Jiřího i do prodejny SIKO, kde pořídil jak sanitární keramiku, tak baterie a skleněné obklady. Mozaika přišla asi na 600 korun za metr čtvereční - vyrobili ji totiž v Malajsii.

Polopříčka mezi vanou a deskou s umyvadly v projektu architekta Štěrbáka nebyla (a nepotěšila ho), tu „zavinili“ iniciativní řemeslníci, ale nakonec v koupelně zůstala. „Při sprchování nahrazuje zástěnu, mozaika se udržuje snadněji než sklo,“ zvažuje budoucnost příčky Eva.

Hlavně nespěchat!
Horní podlaží je zabydlené minimálně. Postel, komoda (IKEA) stejně jako policový systém, rozkládací futon pro návštěvy v pracovně i její vybavení. Časem přibudou skříně do ložnice, přední část pokoje se zdánlivě marnotratně pyšní prázdnotou.

„Policové regály z IKEA spočítal architekt tak, že nebylo nutné cokoli vyrábět na míru, levněji by snad ani nešly vyrobit,“ pochvaluje si Jiří spolupráci a odborníkem, který respektoval potřeby svého zákazníka i jeho finanční rozpočet.

Eva s Jiřím zatím jen testují, co jim vyhovuje, co vlastně skutečně v bytě potřebují. Za pár let to bude asi dětský pokoj, pracovna se může přestěhovat před ložnici... Kdoví. Není kam spěchat. Dobrý základ má tato dvojice vybudovaný, teď už může jen vylepšovat.

Ing. Arch. Eduard Štěrbák
*1975
Absolvent Fakulty architektury VUT v Brně, autorizovaný architekt České komory architektů. Od roku 1997 se v renomované brněnské architektonické kanceláři DRNH podílí na rozsáhlejších projektech. Týmovou práci v kanceláři doplňuje vlastní tvorbou na zakázkách menšího rozsahu, obvykle v oblasti bydlení a životního stylu.
sterbak@drnh.cz

Více se dočtete v časopise Living č. 4/2006

Návštěva v netradičním panelákovém bytě

Návštěva v netradičním panelákovém bytě

Návštěva v netradičním panelákovém bytě

Návštěva v netradičním panelákovém bytě

Návštěva v netradičním panelákovém bytě

Návštěva v netradičním panelákovém bytě

Návštěva v netradičním panelákovém bytě