Před podobné dilema byla postavena mladá manželská dvojice, když hledala místo pro sídlo manželovy firmy. A objevila starý vybydlený dům na okraji města.
"Vypadalo to tu příšerně, v poslední fázi tu bydleli bezdomovci, kterým jsme tak vlastně vzali střechu nad hlavou," vypráví Jana.
"Na druhou stranu, ten dům měl obrovský potenciál do budoucna. Celá první dvě podlaží mohla posloužit pro firemní účely, druhé patro a podkroví se hodily pro bydlení. Vyřešili jsme tak nejen bydlení své, ale i starších rodičů, které tak máme nablízku a pod dohledem," doplňuje.
Ve dvou fázích
Na stavbu přísně dohlížel památkový ústav, takže nebylo možné jednoduše otlouci omítku a udělat novou, moderní fasádu.
Musely se rekonstruovat původní kazetové omítky tak, aby se dodržel vzhled podle dobových fotografií, na střechu bylo třeba použít krytinu typu bobrovka.
"S památkáři jsme bojovali i kvůli oknům v podkroví. Původně jsme chtěli méně, ale velkých střešních oken, nakonec kvůli členění střechy prosadili více malých," vysvětluje manžel Jan.
Původně se podkroví stavělo jen jako jeden velký prostor ideální pro bezdětnou dvojici. Z velké podlouhlé místnosti vybočoval jen prostor arkýře určený pro kuchyni.
"Tehdy nám nevadilo, že máme v místnosti na jednom konci kuchyni a na druhém postel. Hlavně že jsme měli společné pěkné bydlení. Když však přibyl do rodiny syn, bylo jasné, že takhle to dál nepůjde, a tak jsme začali uvažovat o přístavbě," vysvětluje Jana.
Konstrukce domu naštěstí umožnila prodloužit stávající dispozici zhruba o polovinu v celé šířce budovy. V původní části zůstala kuchyně a jídelna, do nové přibyl obývák.
V místě přístavby se podařilo vestavět i schody vedoucí o patro níž, kde své místo dostaly ložnice, dětský pokoj a koupelna. Schodiště je navíc propojené s bytem rodičů, což přispívá k rodinné komunikaci.
"Dětský pokoj zatím ale používáme spíš jako skladiště, syn je ještě malý, chodí teprve do školky, takže po soukromí netouží. Raději je s námi nahoře, ostatně sami vidíte, že si zabral skoro celou místnost pro sebe," směje se Jana, když s fotografem překračujeme hračky, autíčka, domečky a skládačky, které po něm na podlaze zbyly po ranním odjezdu do školky.
"Nejraději si hraje v prostoru kolem kuchyně, kde na sebe dobře vidíme, i když jsem právě připoutaná ke sporáku."
Vzhledem k tomu, že se krov celé střechy řešil nově, nebyl také problém sjednotit rozměry a tvar viditelných dřevěných konstrukcí.
"Ze staré střechy tu nezbylo nic, takže i konstrukce střešní nástavby byla shodná, musela dodržet stejnou nosnost i pro střechu nástavby, protože bylo třeba použít stejný druh tašek. Ono by ani nevypadalo pěkně, kdyby přistavěná místnost vypadala jinak," vysvětluje Jan.
Kde je ta skříň?
V podkroví se vždy narazí na problém s úložnými prostory. Klasické skříně nelze kvůli šikminám využít, nezbývá než zvolit drahou výrobu na míru.
Manželé ale v tomto ohledu měli štěstí. "Máme kamarády ve truhlářství Hoblík z Bohdašína, kteří se stali kompletním dodavatelem prakticky všeho, co tu máme ze dřeva. A neměli to jednoduché, protože vždycky museli přijet, pečlivě proměřit, vyrobit a na místě dolaďovat," popisuje Jan.
Výsledkem je ale nakonec maximální využití prostor pod šikminami tam, kde by podchodná výška podkroví stejně neumožňovala chůzi.
Paní domu si vymyslela kombinaci širokých výsuvů se zvláštními oboustrannými zásuvkami, které umožňují snadnou dostupnost jednotlivých polic.
Zásuvky navíc tvoří parapet, jehož čelní vertikální stranu tvoří soustava malých "šuplíčků", kam lze ukládat drobnosti.
Do těchto zásuvek se nakonec vešlo veškeré drobné oblečení pro celou rodinu; objemnější šatstvo obsadilo vestavné skříně umístěné ve vstupu do bytu v prostoru předsíně a schodiště - i to nabízí skrýše.
Po vyklopení prvního schodu objeví návštěvník rafinovaně skrytý botník.
Zkrátka nepřišel ani syn. Ve své "hrací zóně" má vyvýšené pódium, pod nímž truhláři vymysleli zásuvku, do které není problém (když zazvoní nečekaná návštěva) bleskově uklidit všechny hračky, které dítě neomylně rozprostřelo po celé místnosti.
Truhláři dostali také další úkol: vymyslet kuchyni. Vzhledem k tomu, že je umístěna do zešikmeného výklenku, musela hospodyně oželet horní skříňky.
To není snadné, protože se tím významně omezuje schopnost absorbovat množství nádobí, které je pro domácí provoz zapotřebí.
Naštěstí tvar uzavřeného písmene U nabízí dostatečný prostor jen ve spodní části. "Napřed se mi to nezdálo, jen si uvědomte: potřebujete místo na myčku a dřez, to prostor zmenší. My jsme navíc museli využít část prostoru na chladničku a mrazák - to je dalších 120 centimetrů. Takže ačkoliv to na první pohled vypadá, že místa je přehršel, výrazná omezení to jsou," vysvětluje Jana.
Jenže nakonec to dopadlo jinak: po nastěhování zjistila, že stávající nádobí umístí do linky bez problémů, dokonce má i rezervy.
Protože Jana zvolila nerezové spotřebiče, opatřila část dvířek kovovou fólií tak, aby se podíl dřeva a kovu vyrovnal.
"Truhláři si dali dokonce práci i s tím, že struktura let dřeva na jednotlivých dvířkách navazuje, takovým detailem se dnes už zabývá málokdo," pochvaluje si.
Koupelna, anebo kino?
Když se dům stavěl, navrhl architekt umístit do všech koupelen (i k rodičům) velkou rohovou vanu s hydromasáží.
Během provozu se ale příliš neosvědčila. Její tvar příliš neusnadňoval vstup, navíc každá koupel znamenala plýtvání několika set litry vody.
Proto se během rekonstrukce majitelé domu rozhodli, že koupelnu "přebourají" a vanu vymění. Zvolili raději mírně zešikmený tvar, který neklade takové nároky na spotřebu vody, a hlavně ergonomicky vyhovuje "k poležení".
"Teď si tam užiju daleko víc, navíc jsem přemluvila manžela, aby mi do koupelny namontoval televizi. Malého dám spát a pak se uvelebím do vany, pustím si nějaký film a je mi po celodenním shonu dobře," shrnuje Jana.
Během rekonstrukce se podařilo vyřešit i umístění zrcadla v koupelně. Protože je tam také šikmina, nebylo možné použít klasické sklo, bylo třeba využít jen úzkého pásku zrcadla umístěného pod úrovní očí.
"Nebylo to nic světoborného. Prostě jsem vzal zrcadlo a sklápěl ho dozadu tak, abych dosáhl kompromisu mezi výškou postavy mojí a manželky. Výsledné polohy se pak drželi řemeslníci při konečném zabudování. A aby měla možnost zkontrolovat se celá, nechal jsem u umyvadla celou boční stěnu obložit zrcadly. Vlastně až dodatečně jsem zjistil, jak dobrý to byl tah. Koupelna totiž není nijak velká a toto obložení ji opticky podstatně zvětšuje," vypráví Jan.
V dolní koupelně, která přiléhá k ložnici rodičů a dětskému pokoji, už nebylo potřeba tolik kutilské kreativity.
Za dveřmi z pískovaného skla se skrývá "normální" koupelna, zajímavé je ale její prostorové řešení. Místo klasického obdélníkového spojeného prostoru ji majitelé nechali rozdělit částečnou přepážkou, z čelní strany se obyvatelé bytu v prvním kroku rychle dostanou k umyvadlům, v zadní skryté části se mimo klozetu nezapomnělo ani na bidet.
Více se dočtete v časopise Living 1/2008.
