Donést zdánlivě opuštěné mládě divokých zvířat do útulku nebo do zoologické zahrady je horší než je nechat v přírodě. Může to ohrozit jeho život. Podobné případy se na severu Čech dál stávají. "Dostalo se k nám pět asi měsíc starých liščat. Bohužel, dvě nejslabší pošla, protože ještě nedokázala jíst normální stravu a nezvykla si na gumový dudlík," uvedla ošetřovatelka děčínské zoo Zuzana Slouková. Navíc v zajetí vychovaná zvěř se už nemůže vrátit do volné přírody. Ztrácí totiž přirozený strach z člověka, bez obav se k němu přiblíží a to je může stát život. Příběh děčínských liščat byl o to zajímavější, že je nálezce přinesl z lesa a protože je považoval za odložená štěňata psa, donesl je do psího útulku. Teprve veterinář zjistil, že jsou to lišky, a předal je zoologické zahradě. "My jsme si pak nechali jen samce na chov. Zbylé dvě lišky jsme odvezli do útulku Falco v Litoměřicích," doplnila Slouková. Podle ní každý rok zjara začnou lidé nosit kolouchy či srnečky, které chtějí zachránit. "Přitom třeba tyhle lišky měly plná břicha, takže se jim na první pohled nevedlo špatně," dodala. Vysvětlila, že samice odkládá svá mláďata, aby se sama napásla nebo sehnala potravu pro ně. Někdy i odvádí pozornost a od zranitelného potomka odchází a naláká případného vetřelce na vlastní kůži. "Až několik hodin mohou být mláďata o samotě, ale matka se pak vrací," potvrdil Jiří Šír z Děčínska, který se nyní stará o nalezené, nyní patnáct dní staré srnče. Každé dvě hodiny jej musí krmit lahví. Má pro něj připravenu ohradu. "Až tato zvířata dospějí, ztratí kontaktem s lidmi plachost a v přírodě už nemají šanci," řekl Šír. Slouková dodala, že v zajetí vychovaná zvěř nakonec putuje do obor nebo do dalších zoologických zahrad. Podle obou adoptivních rodičů je lepší na nalezence nesahat. Málokdy se totiž stane, že jej matka opustí a mládě by tak uhynulo.
22. května 2001
