Milénium na schodech

Jdeme do nového, ať už je to rok nebo tisíciletí, s radostí, ale i s trochou stesku. Staré dobré časy! Bydlelo se nám dobře, nebo jsme na to špatné zapomněli? Zkusme se podívat na těch posledních tisíc let třeba očima jistého pana Broučka, známého ze svých výletů do dávného patnáctého století, ale i na Měsíc. Tento pan Brouček, výkvět fantazie Svatopluka Čecha, potřebuje ovšem k takovému hodnocení ještě paní Broučkovou. Protože bydlení, to je hodně ženská záležitost. Co by tak říkali, kdyby opravdu existovali...

Tisíc let bydlení nás zve k přemýšlení. Co se na domech nejvíc změnilo? Po menším statistickém průzkumu jsme dostali jednoznačnou odpověď: SCHODY! Zkusili jste už jít po těch středověkých schodech s podpatky? "Jasně, že se ty dámy musely nechat nosit," praví s porozuměním paní Broučková, "natož v těch krinolínách. Ty mohly nechat navěky nahoře ve věži, jak o tom referují četné románky," podotýká pan Brouček. A to nemluvíme o VÝTAHU, jehož předchůdce z Francie z r. 1867 potřeboval vylepšení z Anglie i Německa - Otis, Siemens - jména, která jsou nám stále dobře známá. Co se tedy změnilo zásadního na bydlení za toto tisíciletí? Zaručeně máme lepší TOPENÍ. Ty krásné středověké krby, u nichž se sedělo, se líbí hlavně při letních turistických návštěvách historických památek. I Angličani uznávají, že jejich systém topit v krbu a pálit obličej nevylučuje revma zad... Už proto, že je v jejich kamenných domech většinou vlhko. KOUPELNA, sanitární zařízení, to jasně začátek tisíciletí znalo. Ztratila se radost starých Římanů z koupelí v horkých, pak vlažných a nakonec studených lázních, které nám ilustrují vykopávky. V sídle francouzských králů ve Versailles jsou turistickou atrakcí malá umývadla, v nichž se tyto slavné osobnosti myly, pokud vůbec. Zato teď nás čekají koupelny s vanami s (skoro) mořskými vlnami pro rodinná setkání. Koupelna se zvětšuje tak, aby zde bylo místo na rotoped či přímo minitělocvičnu, ale třeba i televizi a křesílka, v nichž spočine ráda i intimní návštěva. Tak to aspoň slibují na Cerasie, boloňském veletrhu keramik a koupelen. Ale pozor, záchodové zařízení už znali v dávných stoletích. Podívejte se na hrad Lipnici nad Sázavou. Ta věc je taková šachta až z výše věže. POSTELE byly kdysi kratší, to zjistíte na návštěvách zámků. Opravdu jsme všichni natolik vyrostli? Byly tvrdé i moc měkké, z travin i z peří. Nakonec přiznejme si, že se naše matrace také pohybují mezi těmito dvěma extrémy, tvrdým a měkkým. A ŽIDLE: od první stoličky, asi z pařezu, až po trůn. Židle jsou velká kapitola, i když si to spousta lidí neuvědomuje. Třeba jednou zajet na světový unikát, veletrh židlí v severoitalském městě Udine, v jehož okolí se vyrábí asi půlka židlí celé Evropy, aby se člověk probudil. Jak mohou být ty židle různé a krásné a nejen čtyřnohé. STOLY měli rádi dlouhé a úzké a natož SKŘÍNĚ, obrovské! Nebylo to stavěné pro paneláky, s těmi naši předkově nepočítali. "Ale hlavně," říhá paní Broučková. "napřed ženské měly těžké žehlení, pak jim to ulehčili, a teď už se skoro ani nežehlí. S praním je to shora stejné: napřed to bylo těžší, pak lehčí, a teď... abychom všechno skoro hned vyhodili! lnu, bylo to Iehčí, když to bylo těžší." Pan Brouček tvrdí: "Bylo to jednodušší když toho bulo málo, a co bylo, nás těšilo. To platí pro celé tisíciletí. Dnes si navíc musíme vybírat ze spousty věcí a to je problém." Inu, musíme být rozumní. Co kdyby přišel pan Brouček doopravdy?!

Autorka je spolupracovnicí redakce