Když v sedmdesátých letech sháněl dům, byla to docela zapeklitá situace. "Nové nebyly téměř žádné a ty staré vypadaly jako zakleté princezny. Ale při troše fantazie si člověk dovedl představit, že by se z nich dalo udělat celkem pěkné bydlení. Spousta baráků tak doslova povstala z popela jako bájný Fénix. Dlouho jsem jezdil a prohlížel, až se mi jednoho dne dostal do ruky inzerát na prodej domu v Mnichovicích. A když jsem jej uviděl, bylo rozhodnuto. Z původní nepříliš zajímavé krychle je dnes podle mě díky několika přístavbám příjemný, horizontálně ,bungalovsky´ členěný dům," přibližuje své peripetie s bydlením Martin Kratochvíl.
Všechno začalo v suterénu
Nejprve se bouralo. Po poradě s architektem vzaly za své všechny příčky v přízemí. Vznikl tak velký obytný prostor, kde je dost místa pro knihy, pohodlné sezení i kuchyňský kout. V létě stačí jen otevřít prosklené dveře a prostor je hned větší o místnost s bazénem a rozlehlou venkovní terasou, kde lze až do ranního kuropění posedět s přáteli.
"Nejdříve jsem upravil suterén, kde je umístěno studio, potom jsem postavil saunu a pokračoval dál, to víte, typicky mužské uvažování," vzpomíná Martin Kratochvíl.
Protože si rád všechno dělá sám, po práci ve studiu relaxoval tím, že přestavoval dům. Jeho kutilský um se nezastavil ani před nábytkem, který sice časem nechal předělat, ale je v podstatě věrnou replikou původních návrhů. Zajímavě řešené knihovny, kulatý jídelní stůl či prosklená posuvná stěna, pro kterou byly možná inspirací japonské interiéry, to vše se předělávalo jen kvůli tomu, že původní "samodoma" zpracování nebylo úplně perfektní a obyvatelé domu časem zatoužili i po dokonalosti v drobných detailech.
Bazén v citlivě umístěné přístavbě je vyhříván pomocí slunečních kolektorů. Díky dokola umístěným květinám částečně plní i funkci zimní zahrady. O něco později vznikla garáž a stříška pro stání několika automobilů, bez kterých by se rodina nedokázala obejít – nejen pro značnou pracovní vytíženost jejích členů, ale kvůli poloze domu, který je tak trochu na okraji obce a pěšky je to sem pěkný kus cesty.
Prohlédněte si fotogalerii
Beton a víno
"Miluji vůni tvrdnoucího cementu, někteří moji kamarádi stále bourají a přestavují a mně už se po tom začíná také stýskat. Letos bych se chtěl pustit do pořádného velkého vinného sklípku, ten současný má dost omezené prostorové možnosti," říká domácí pán a vzápětí se chlubí vinotékou, za kterou by se řada těch rádoby renomovaných nemusela stydět.
"Mám rád moravská vína, právě jsem přivezl novou várku, jak vidíte, mám už připravené lahve i puntovačku, jen se do toho pustit."
Obývací prostor zabírá celé přízemí. Citlivě zrestaurovaná parketová podlaha je ošetřena dobrým lakem (můžete se proto po ní procházet v botách bez obav, že vzbudíte nelibost zdejších obyvatel) a pokryta kvalitními orientálními koberci z Nepálu. Ty jsou velkou vášní pána domu.
Z každé cesty si nezapomene přivézt nějaký nový. K posezení láká pohodlná sedací souprava, na níž má tajně spadeno i šarpejka Fantina či příjemný dřevěný kulatý stůl doplněný několika thonetkami.
Je zde umístěn i nevelký, ale zcela funkční krb. I s jeho stavbou se Martin Kratochvíl popral sám. Z jedné strany lze prostor zvětšit otevřením prosklené stěny, vedoucí do menší zimní zahrady, z druhé potom sousedí s místností, kde je umístěn plavecký bazén. Stěny v přízemí dostaly letos teplý, olivově zelený nátěr a dobře se na nich vyjímají i citlivě rozmístěné obrazy, většinou milé dárky od přátel a příznivců.
Lustr nad jídelním stolem zase pochází z hrobky hraběte Bukwoye z Jižních Čech, odkud byl jako naprosto neopravitelný vyhozen a na jeho místo pořízena přesná kopie. "Strávil jsem nad tou troskou spoustu času, ale výsledek stojí za to. Každý si myslí, že je to kubistický kousek, ale ta věcička pochází ze 17. století. Původně se v ní svítilo svíčkami, vyměnit jsem musel i většinu skel," říká hrdě Martin Kratochvíl.
V jednom z okenních výklenků najdete kuchyň, vybavenou různými technickými vymoženostmi usnadňujícími život. Tmavé dřevo oživuje režná keramika, místo se našlo i pro několik květináčů s bylinkami. Nechybí pečicí trouba, sklokeramická varná deska a výkonný kávovar. Zejména ten si při častých návštěvách se spoustou hostů neodpočine ani chvíli.
Chvála dřeva
V celém interiéru převládají přírodní materiály – dřevo, ratan a dlažba. Vzájemně se doplňují a vytvářejí příjemný a pohodlný celek. Typické suvenýry z cest byste zde ale hledali marně.
"Kupuji jen to, co se do tohoto interiéru materiálově hodí," říká Martin Kratochvíl. Příjemnou tečkou a doplněním zařízení jsou všudypřítomné květiny, které prozrazují ženskou ruku.
V patře je umístěn dětský pokoj – opět ve dřevě – a pokoj paní domu v příjemných tlumených barvách.
Podkroví bylo citlivě přestavěno na pracovnu a kraluje zde zase dřevo. Dlažba na podlaze se snadno udržuje a je místy pokryta, jak jinak, oblíbenými nepálskými koberci. Původní profesi pána domu prozrazuje pod oknem umístěný klavír.
Pamatováno je i na nečekané návštěvy. Pokoj pro hosty je malý, ale útulný a účelně zařízený. "Když jsem dům kupoval, tak jeho osmdesátiletý majitel bydlel právě v tomhle jednom pokojíčku a zima zde byla jak na Sibiři," směje se domácí pán. Dnes je vše obloženo dřevem a dřívější mrazivé prostředí je už jen smutnou vzpomínkou.
K pohodlí obyvatel přispívá i několik koupelen. Strkání a ranní boj o zrcadlo, tolik známé z panelákových minibytů, zdejším obyvatelům opravdu nehrozí. Dům je zařízen tak, aby se v něm dobře žilo. Každý zde má své soukromí a přitom všichni mohou být spolu – podle momentální nálady.
Zařízení interiéru respektuje zájmy a potřeby obyvatel a je na první pohled patrné, že okázalost navenek se zde příliš nepěstuje. V orlím hnízdě nad Mnichovicemi žijí lidé, kteří mají rádi pohodlí a příjemné, zabydlené prostředí, vycházející vstříc jejich požadavkům a lásce k věcem dotýkaným. Celkový dojem umocňuje i velká zahrada. Vzrostlé stromy a jednoduchá, dobře udržovaná zatravněná plocha jsou zejména v letních měsících vyhledávanými místy odpočinku.
Living
