„Celý dům je jeho práce, já si totiž původně myslela, že se z kompletně zrekonstruovaného bytu v nedalekém Liberci nikdy stěhovat nebudu. Jenomže jsem viděla, že Tomáš potřebuje nějakou hračku, tak jsme se rozhodli pro stavbu domku,“ líčí s úsměvem Marcela Augustová.
Cihlový dům zapadající nenásilně do krajiny, dýchající čistou přírodou a zelení, především díky svému dřevěnému obkladu, rostl necelý rok a čtyřčlenná rodina se do něj nastěhovala před třemi lety.
I když se na první pohled zdá, že už není co dolaďovat, práce je na něm podle Augustové stále dost. Tím spíš, že se manželé ze všeho nejdřív rozhodli pustit do zvelebení zahrady.
„Říkali jsme si, že čím dřív to člověk udělá, tak tím dřív to bude vypadat jako zahrada a nebude to jen travnatá plocha s malými keříky a sazeničkami,“ vysvětluje moderátorka.
Garáž zapuštěná do země
Letos postavili bazén a různé terasy, napřesrok zbývá udělat střechu nad grilem a vydláždit příjezdovou cestu, která je zatím zpevněná jen provizorně.
Přestože je za domem garážové stání, ve kterém bylo počítáno s prostorem pro zahradní věci a náčiní, Marcela Augustová nevylučuje, že se její manžel bude chtít pustit do stavby něčeho, co by nebylo v zahradě moc vidět, pravděpodobně nějaké malé garáže zapuštěné do země.
„Je to ve fázi malování, zatím jsme ani nežádali o povolení. Úložných prostorů totiž není nikdy dost, a kdybychom začínali se stavbou teď, asi bychom jim dali v domě větší prostor. Nejsme totiž zrovna příznivci kůlen a podobných staveb,“ říká moderátorka.
Nákresů bylo mimochodem u Augustů před stavbou domu nespočet. Je to totiž velmi podstatný bod. „Manžel na to má cit a baví ho to. Hlavně měl za sebou stavbu čtyř domů, a tak měl bohaté zkušenosti. Hodně jsme to probírali, různě zkoušeli a kreslili, jak by to mělo vypadat, a pak jsme teprve učinili rozhodnutí.“
Na domě je podle Augustové potřeba věnovat všemu velkou pozornost. „Je to pracné, stojí to peníze navíc, ale vyplatí se to. Tomáš navíc věděl, co a jak promyslet. Jen se mě vždycky zeptal, jestli mi to vyhovuje, a já mu to pokaždé odsouhlasila.“
Na jednu věc ale přece jen přišla. „Obývací prostor v přízemí a prostor vedle něj měly být oddělené zdí. Když se to ale zdilo, tak se mi to zdálo takové uzavřené, tak jsem navrhla, abychom to otevřeli. Vznikl průhled na schodiště. Ale to bylo asi jediné, jinak jsem veškerou důvěru vložila na jeho bedra,“ říká moderátorka.
Dům je plný barev
Dům na pozemku, který čítá dohromady 5 000 metrů čtverečních, má asi 140 metrů čtverečních. V přízemí je vstupní hala, sociální zařízení, šatna, technická místnost, obývací prostor a kuchyň.
V patře se nachází galerie, ložnice spojená s pracovnou, která byla původně šatnou a momentálně se v pracovnu přetváří, a pokoje dvou synů Marcely Augustové.
„Do pokoje toho staršího, devatenáctiletého, se ještě občas dá vstoupit, ten mladší, patnáctiletý, si v tom svém ale žije takovým svým punkovým kytarovým životem,“ říká shovívavě jejich maminka.
Schodiště vedoucí do patra je lomené, vede středem prostoru a asi dvacet schodů je rozděleno mezipatrem. Ústí na galerii, kde je křeslo určené k odpočinku a velká kytka v květináči.
Barevnost interiéru vychází z obliby manželů v sytějších barvách i ze zkušeností z předchozího městského bytu a jeho vybavení.
Nábytek putoval do domu původní, osvědčené šedooranžové zdi se v domě zabarvily víc do červena, pokoje dvou synů září jasnou zelenou a žlutou barvou v kombinaci s bílou.
Červená linka a modrá lednice
Kuchyň se podřizovala nápadné modré lednici. Augustovi objevili do červena laděnou kuchyňskou linku s tmavomodrým pozadím, kterou nechali udělat na míru.
Lednice do prostoru očividně zapadá a obyvatele domu svou výraznou barvou neruší. Barvy jsou mimochodem ve všech místnostech do detailů promyšlené stejně jako vhodně volené barevné doplňky.
Lesklého materiálu linky i lednice se hospodyňka nebála. „Ptala jsem se hned na začátku, jestli to není rizikový moment, ale byla jsem ujištěna, že údržba je jednoduchá. Musím souhlasit, stačí to otřít hadrem, když už se to lidově řečeno zapatlá, a je to vyřízené.“
Velká koupelna v patře domu s vanou i sprchovým koutem vyniká šedobílou mozaikou. Sprchový kout využívá rodina častěji než vanu, ale když už si koupel dopřejí, užívají si i soukromí a klidu díky jejímu umístění v jakémsi zátiší místnosti.
Přírodní park modernu nesnese
Snahu postavit dům tak, aby byl co nejúspornější, zajistil porotherm SI obalený orsilem, pokrytý fólií a latěmi. Teprve navrch toho všeho se „oblékl“ plášť - dřevěný modřínový obklad.
Původní myšlenka ale byla jiná - obložit celý dům cetris deskami, které byly nakonec použity jen do výklenků dveří vedoucích na terasu.
Neprošlo to vzhledem k umístění stavby v přírodním parku. Přísné regule vzácného místa zabránily také stavbě pultové střechy. Konečná podoba domu byla hledáním kompromisu.
„Sami jsme seznali, že stavět na tomhle místě něco, co by působilo moc moderně a městsky, by působilo jako pěst na oko. Vzdali jsme se tedy střechy a akceptovali sedlovou střechu se čtyřicetistupňovým sklonem, ale velká okna se nám naštěstí prosadit podařilo.“
A bylo složité získat takovýto pozemek? „Musím říct, že naštěstí bylo. Bylo to ale poslední místo, které jsme tu našli, a kde se dalo bez problémů stavět.“
V padesátých letech zde totiž stálo veliké stavení, kde byla hospoda, tančírna a vedle ještě obrovská stodola. Kdyby tomu tak ale nebylo, obnášelo by to změny územních plánů a podobné záležitosti.
S velkými okny je Marcela Augustová spokojená. Za slunného dne je dům příjemně vyhřátý, a to i v tuhé zimě. Okna mají i další specifičnost, kterou majitelé domu volili záměrně - nejsou vyklápěcí.
Dům je proto vybaven rekuperací, tedy systémem, který je ideálním řešením větrání a udržení energie pro dům.
Stejně si libuje i nad vytápěnou podlahou. Nechybí v celém přízemí a v koupelně v patře domu. Ve většině místností je dřevěná, jen v kuchyni je dlažba a v pokojích synů jsou na podlaze OSB desky, tedy dřevotříska.
Vánoce v hasičárně
Sousedské soužití není v tomto koutu světa podobné rušnému venkovskému životu. Své sousedy ale Augustovi samozřejmě znají. Lépe ale možná ty z přilehlého městečka, kam si občas zajdou na oběd.
A druží se například o Vánocích, kdy je ve zdejší hasičárně setkání všech místních. „Každý si tady žije po svém, ale navzájem o sobě víme a zdravíme se už na dálku, zkrátka spolu tady tak klidně žijeme,“ vypráví Augustová.
A ještě jedna rada na závěr: „Lidé občas podcení skutečnost, že v momentě, kdy si vyhlídnou nějaký pozemek, rychle ho koupí a moc nezkoumají, jestli není podmáčený, a nezjišťují, kde tam teče nějaká voda, nebo jak tam fouká, a pak s tím mají zbytečné starosti jako vybudovat drenáže, nebo přemýšlet nad tím, jak vítr odclonit. I když se staví malý dům, jde o spoustu peněz a těžko se na tom pak dá něco měnit.“
Líbí se vám dům Marcely Augustové?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 1:00 pondělí 17. prosince 2007. Anketa je uzavřena.
