Prostějovský dům má doslova pohnutou historii. Začala se psát někdy v 19. století, první přestavba proběhla roku 1912, později ve 20. letech. Dělnická jednota dostavěla čtvrté patro a arkýře.
Jenže tehdejší stavitelé je neukotvili k budově, takže se domovní arkýř vlastní vahou začal naklánět do ulice. Spára se rozšiřovala a do domu, který byl posledních takřka dvacet let opuštěný, pršelo.
Když ho před dvěma lety kupoval současný majitel, netušil, co všechno ho čeká. "V podstatě zbylo jen obvodové zdivo," vzpomíná architekt Martin Fröml, který je autorem přestavby do současné podoby.
"Díky četným dostavbám byla přední střecha sedlová a na ni navazovala pultová. Ve spoji vzniklo koryto, které svádělo dešťovou vodu ze střech do domu, a to jeho zkázu urychlilo."
A protože je dům na hlavním náměstí, bdělo nad rekonstrukcí oko památkářů. Ale i přes všechny překážky a nevýhody památkově chráněné ruiny se nemožné stalo skutkem: rekonstrukce byla hotová za šest měsíců zásluhou kvalitní stavební firmy a spolehlivého stavbyvedoucího.
Volba patra
Majitel rekonstruoval dům se záměrem, že v jednom z bytů bude bydlet s rodinou. "Nejdřív jsme uvažovali o druhém patře, kde je byt o rozloze 160 m2 s vysokými stropy," říká manželka.
"Ale při pouhém pomyšlení ho uklízet se mi dělalo špatně. Proto jsme se rozhodli pro o něco menší půdní byt, kde jsme mohli určit jeho vnitřní dispozice, i když musíme šlapat víc schodů."
Při rozhodování, zda výtah ano či ne, rozhodl sportovní duch manželů. Místo do pohodlí investovali do zdraví - v přízemí zřídili saunu, která je k dispozici všem nájemníkům.
Jak rozdělit metry
Byt o rozloze 93 metrů čtverečních má tři ložnice, z toho dvě dětské a jednu rodičů. Největší je centrální obývací místnost s jídelním koutem a kuchyní.
Příslušenství tvoří koupelna s WC, samostatná technická místnost s kotlem a prádelna, samostatné WC a vstupní předsíň. Třešničkou na dortu je velká zimní zahrada oddělující obývací pokoj od víc než dvacetimetrové venkovní terasy.
Nad pokoji je útulná galerie s knihovnou vestavěnou do štítu. "Ještě čeká na dokončení," říká majitel. "Původně jsem počítal s pracovnou. Jenže praxe je jiná: buď doma nepracuju, nebo si sednu s notebookem do kuchyně. Takže by tu měla být jakási trucovna či zašívárna, kde si můžu číst nebo posedět s návštěvou, aniž někoho z rodiny budu rušit."
Manželka využití patérka vidí realističtěji: "Až děti povyrostou, určitě za nimi bude chodit spousta kamarádů a na galerii mohou pohodlně přespat."
Podlaha i pro sportovce
Někoho překvapí, že podlahy v místnostech jsou laminátové, jen v ložnici je celoplošný koberec. "Syn je sice ani ne tříletý, zato velmi živý. Nemá smysl na něj křičet a omezovat ho při hře jen proto, aby nepoškrábal parkety," vysvětlují rodiče.
Tříletý Tadeáš mezitím dokazuje, že mají pravdu - ani vteřinu neposedí. Tím je vysvětlena i volba dlažby v zimní zahradě, která musí vydržet juniorovo hokejové nadšení a nějakou tu ránu hokejkou.
Zatím zimní zahrada slouží jako herna, ale časem se zazelená teplomilnými rostlinami. Je orientovaná na západ, takže i jarní slunce ji vyhřeje víc než dostatečně.
"Zimní zahrada funguje jako rukávník," říká architekt. "V zimě nedovolí, aby terasa byt ochlazovala. V létě se v ní kumuluje teplo, které díky kvalitním dřevěným posuvným dveřím neprostoupí dál. Proti teplu či mrazu shora brání vysoká izolační vrstva polyuretanové pěny."
Bydlení v bílém
"Byt, kde jsme žili 14 let," vzpomíná manželka, "hýřil barvami. Když se blížilo stěhování sem, do nového, přímo jsem se těšila, že nechám vymalovat bíle nebo světle. Už vím, jak se barevné stěny rychle zprotiví."
Přesto nejsou interiéry nudné. Tento byt by mohl být ukázkou návratu tapet, protože v manželské ložnici i obývacím pokoji tvoří výrazný prvek.
V malém pokoji jsou to v téže béžové barevnosti dva různé, a přitom spolu ladící vzory. Jednu stěnu v obývacím pokoji pokrývá tapeta bordó vzoru na bílé půdě v retrostylu 70. let, který se právě znovu dostal do módy.
Vedle tak nápadné zdi se nejlépe vyjímá jednobarevný bílý nábytek - kožená sedačka italské provenience a nízká skříňka ve vysokém laku.
K dobrému dojmu, který byt na příchozí dělá, přispívá známý trik, že kvalitní detail ovlivní celkový dojem. V tomto případě dveře. "Jde o levné modely Sapeli asi po dvou tisících," říká pán domu, "zato kliky Twin z matného kovu stály skoro stejně. Ale výsledek za to rozhodně stojí."
Kuchyně podle inspirace
Vybavení kuchyně vyrobil na zakázku místním stolař. "V mnoha časopisech jsme se inspirovali, ale nakonec jsme si naši kuchyni navrhovali sami," chlubí se pyšný otec rodiny, "a vybrali nejjednodušší tvary."
Ostrůvek slouží k servírování a z druhé strany jako jídelní pult. Je všemi členy rodiny i hosty tak oblíbený, že většinou se stoluje právě u něho. Jediným přepychem kuchyně, která má standardně vybavené vnitřky korpusů, je kvalitní kování.
Třetí kuchyňský díl je tak nenápadný, že si ho všimnete až na upozornění hostitelů - je totiž zabudován do zdi. Za bílými laminovanými dvířky je nejen spíž, ale i skrýš na mikrovlnnou troubu a drobné kuchyňské spotřebiče.
Vše na šesti metrech
Aby v koupelně nebyla po ránu tlačenice, jsou v ní dvě umyvadla, vana a sprchový kout. S takto zařízenou koupelnou čtyřčlenná rodina vystačí - dokud na dveře nezaklepe paní Puberta a ratolesti tu nebudou trávit většinu dne.
Funkční zajímavost reprezentuje stropní okno ústící na horní galerii. Jím dopadá do koupelny denní světlo, takže svítit se v ní musí až večer.
V sousedství koupelny je rozměrově miniaturní, zato užitečná komora, kde je pračka, kontejnery na prádlo, prací a čisticí prostředky. "Vejde se sem vysavač a všechno potřebné na úklid," libuje si paní domu. "Díky tomu v koupelně ani na záchodě nezakopáváme o kyblík a košťata."
Více se dočtete v časopise Living 4/2008.
