Manželé přežili první zimu. V Bílých Karpatech našli nový domov

Žít na česko-slovenském pomezí už zase stojí za to. S celými rodinami se sem stěhují lidé, kteří chtějí žít v souladu s přírodou. Do zapadlých vísek v Bílých Karpatech přicházejí z měst mladé rodiny. V opuštěných staveních začínají hospodařit a díky nim na venkově přibývá lidí

Bydlet s rodinou v chalupě uprostřed přírody, hospodařit na svém, chovat domácí zvířectvo. Moci se spolehnout sám na sebe, případně na přátele ve staveních rozesetých po okolních stráních.

Sen šestatřicetiletého Pavla Střelce se splnil beze zbytku. Loni se usídlil v místě zvaném Hutě v katastru obce Žítková na Uherskohradišťsku. S manželkou Norou a čtveřicí dětí Jozífkem, Honzou, Štěpánem a Majou. A v pořadí pátým potomkem na cestě.

Pavel pracoval na rodinné farmě v Ruprechtově na Drahanské vrchovině, vystudoval střední zemědělskou školu. Osamostatnil se, farmářské štěstí zkoušel několik let na Valašsku. Na Kopanice se loni přestěhoval díky kamarádům.

Nejstarší z dětí manželů Střelcových půjde do školy, nejmladší potomek je teprve na cestě

"Tenhle kraj se mi vždycky líbil. Kamarádi mi navíc přesně popsali, jak se jim daří. Takže jsem věděl, do čeho jdu. Nelituji," ubezpečuje farmář. Koupil chalupu s hektarem půdy, další čtyři plánuje přikoupit. Chová šestnáctihlavé stádo ovcí.

Zdatnými pomocníky jsou v Pavlově hospodářství Ula a Orbit, hřebec a kobyla fjordského koně. "Jsou to skvělí tahouni, hrozně houževnatí," říká uznale Pavel Střelec. A při vyjížďce pro seno do sousedství k Michalčíkovým Ula s Orbitem svou pověst beze zbytku potvrzují.

Do kopce s povozem za zády se pustí klusem, až je musí vozka krotit. Obří hromadu sena utáhnout jako hračku. Není divu, že je Pavel Střelec využívá třeba na projížďky v kočáru pro klienty nového hotelu v Žítkové.

Osada Hutě u vesničky Žítková leží uprostřed kopců na česko-slovenském pomezí

"V hlavě nosím i vyjížďky na koni zdejší krajinou. Když už se pořád hovoří o agroturistice, proč to nezkusit?" míní farmář. A šestiletý Štěpán Střelec, který od září zamíří na základní školu ve Starém Hrozenkově, nadšeně přikyvuje. "S ženou nás těší, že děcka vyrůstají uprostřed přírody. Vedeme je k práci a pomoci v domácnosti," upozorňuje Pavel Střelec.

Na nákup zapřáhneme koně

Město rodině očividně nechybí. Když je potřeba něco zařídit na úřadech, Pavel nemá s dopravou problém. "V uplynulé tvrdé zimě se osvědčil terénní vůz. Zvláště když žena musí na kontroly k lékaři. Jinak chodíme do obce pěšky nebo na nákup zapřáhneme koně," říká farmář.

Ačkoliv se mezi starousedlíky traduje, že obyvatelem Kopanic se vším všudy se nováček stane až po deseti letech, Pavel Střelec vyvrací, že by se ze zdejšího nádherného koutu slovácké krajiny záhy vytratil. "Po roce je brzo na nějaké soudy.

Starousedlice a bývalá učitelka Božena Trtková si novousedlíky na Kopanicích pochvaluje

Ale cítím, že tohle místo je mojí rodině souzeno," ubezpečuje. Ostatně i sousedé mají pro početnou rodinu slova chvály. "Snaží se, jsou šikovní," usmívá se bývalá učitelka Božena Trtková.

"Pár kamarádů nevydrželo, jiní se uchytili. Pavel patří k těm druhým. Život v přírodě je pro něj prací, zálibou a koníčkem. A vede k tomu i své děti," říká Otomar Doležal patřící do první vlny nových osadníků Kopanic ve druhé polovině minulého desetiletí.

V Žítkové, na sousedních Pitínských pasekách či v nedalekém Vyškovci nových osadníků, jako je Pavel Střelec, v poslední době výrazně přibývá. Kopanice zkrátka přitahují. "Mezi místními se už vžil termín novokolonizace," usmívá se Střelec.

KOPANICE OŽÍVAJÍ, PŘICHÁZEJÍ NOVÍ OSADNÍCI

Pavel Střelec se usídlil v místě zvaném Hutě v katastru obce Žítková na Uherskohradišťsku

Poprvé po dlouhých letech máme víc narozených dětí než zemřelých, hlásí radostnou zprávu Eva Hargašová, starostka kopaničářské vesničky Žítková ležící uprostřed kopců na česko-slovenském pomezí.

Jinde mladí lidé prchají do měst za prací a zábavou, tady přibývají.
A ještě překvapivější je, že hlavní zásluhu na tom mají rodiny úplně nových osadníků. Mladí lidé si kupují zdejší opuštěné chalupy a hospodaří na pronajatých pozemcích. Za posledních pár roků se v jejich rodinách narodilo už 25 dětí.

"V úřadu jsem šestnáctým rokem. Člověk to chtěl kolikrát složit, rozpočet je každý rok minimální a problémů, které je třeba řešit, neubývá. Teď se situace snad konečně otáčí. A lidé už od nás neutíkají," libuje si starostka.

Eva Hargašová, starostka kopaničářské vesničky Žítková

Žítková byla po desetiletí se svými 177 obyvateli kandidátem na titul "zapomenutá vesnice na konci světa". Špatně dostupná, zato s krásnou přírodou v okolí. Jenže co s tím, když chybí základní infrastruktura? Příliv mladých rodin a peníze z projektů mikroregionu teď Žítkové výrazně pomohly.

"Po letech čekání máme hotový hlavní vodovodní řad, lidé se dočkají přípojek. Další plus představuje bezdrátový rozhlas. Navíc místní rodák udělal z bývalé školy hotel s wellness, výukovými kurzy a dalšími aktivitami. A spousta našich obyvatel už nemusí za prací složitě dojíždět, pracují totiž právě v hotelu," popisuje probouzení zapomenuté vesničky Hargašová.

Že se něco změnilo k lepšímu, potvrzuje i Otomar Doležal. Hospodaří v Žítkové desátým rokem, loni na podzim se stal otcem už v pořadí druhého syna, který se na Kopanicích narodil.

"Zpočátku jsme čelili nedůvěře starousedlíků. Je to tvrdý kraj, nesmíte to při prvních potížích vzdát. Pár lidí odešlo, my zůstali," říká třicetiletý farmář.