Malý byt musí být jako kabát na míru

- Mít vlastní byt je snem snad každého člověka. Pokud si ovšem metry čtvereční obytné plochy takového bytu dokáže spočítat na prstech i prvňáček, může se jeho zařizování proměnit v noční můru. Čím menší byt, tím totiž bývají problémy větší. »Většinou za námi přicházejí klienti, kteří se bojí, že nezvládnou zařídit velký byt a jeho prostor. Daleko složitější je však dobře vyřešit malý byt se všemi funkcemi pro jeho obyvatele,« vysvětluje architektka Šárka Daňková z Bytového studia Megaron. Aby se pohodlně bydlelo i v malém prostoru, musí si podle ní lidé uvědomit, co všechno budou v bytě dělat. Teprve až se tyto »potřeby« sečtou, lze za ně dosazovat konkrétní nábytek.

Co platí pro každého

Malé byty - garsoniéry nebo takzvané 1 + kk či 2 + kk - člověk nenafoukne, ale opticky je zvětšit může. Všeobecně platí, že bílé či světlé stěny působí vzdušným dojmem, vyplatí se také sjednotit podlahovou krytinu v celém bytě. Prostor pak působí větším dojmem. Místo malých pokojíků je lepší sáhnout po otevřeném prostoru. Například pevné příčky mohou nahradit oboustranné knihovny, nebo - třeba u malých kuchyní navazujících na obývací pokoj bývá možné ponechat jen určitou část příčky. Pokud jde o výběr nábytku v případě, že byt nemá být »konečnou stanicí«, ale jeho majitel počítá časem s výměnou za větší, je lepší volit jednotlivé nábytkové solitéry, a nikoliv uzavřené komplety. »Pokud je to jen trochu možné, pak všechno, co si pořídíte do malého bytu, by mělo být použitelné v jiném,« radí Šárka Daňková. Každý byt představuje samozřejmě originál, ale některé zásady se vyplatí dodržet. K nim patří například ta, že při vstupu do místnosti by neměla být vidět postel. Architektka Zdena Maňáková z firmy Maniac Interier doporučuje navíc nestavět postel pod okno nebo tam, kde »hrozí« průvan. U maličkých bytů do dvaceti metrů čtverečních lze zvolit verzi sklopného lůžka, jestli se jí však můžete vyhnout, udělejte to. Upřímně řečeno, i sebemenší manipulace s nábytkem totiž člověka časem obtěžuje, a tak by se k tomuto řešení mělo přistupovat jen v nouzi nejvyšší. A jen tak mimochodem: protože v životě jednotlivce bývají okamžiky, kdy nebývá sám, nešetřete na šířce postele. Architekti i do bytů pro jednotlivce doporučují lůžka se šířkou 120 až 130 centimetrů. V terminologii obchodníků se většinou označují jako »lůžka na přilehnutí«.

Jak to může vypadat v praxi

Zajímavou ukázkou toho, jak vyřešit problém s lůžkem v malém interiéru, je návrh řešení konkrétního bytu 1+1 pro mladou majitelku. Tento prostor musí sloužit nejen ke spaní, ale i k odpočinku, práci, přijímání návštěv, přípravě jídla a stolování (obr. 1 až 3). Předsíň byla předělena stěnou tak, aby vznikl prostor šatny, do které lze ukládat oblečení a boty, ale i objemnější věci, jako například žehlící prkno, domácí schůdky, kufry či úklidové prostředky. Jejich umístění do uzavřeného prostoru umožnilo vyřešit zbytek bytu bez dalších zbytečných skříní. Ty totiž v malém bytě působí příliš mohutným dojmem. Kuchyně byla původně oddělena dveřmi. Podle návrhu se však část příčky vybourala. Malá kuchyňka se otevřela do celého obytného prostoru, a pomohla tak jeho optickému zvětšení. Při přípravě jídla se může navíc hostitelka věnovat své návštěvě. Lůžko je odděleno atypickou knihovnou přístupnou z obou stran, která byla vyrobena na míru stejně jako pracovní stolek. Pokud jde o vybavení malého bytu, pak záleží na tom, jak majitel bytu přistupuje k životu. Nároky lidí se velmi liší. Typickým příkladem je třeba programátor Josef Černý z Prahy: »Mně malá myčka nevyhovovala, když už něco vařím, tak ve velkém kastrolu a ve větším množství. 'Nadbytečné porce' dávám do mrazáku. Hranolky dělám zásadně na plechu v troubě - a takový plech nebo velké kastroly potřebují velkou myčku!« Individuální přístup je prostě potřeba u každého, kdo si zařizuje svůj byt. »Opisování« z katalogů nebo časopisů může být pouze o detailu, nikoliv o celkovém řešení.