Lucie Koldová

Lucie Koldová | foto: Ian Scigliuzzi

Lucie Koldová je žena s vášní pro design. Pracuje srdcem

  • 4
Patří k několika málo českým designérkám, které se dokázaly prosadit v zahraničí. V současnosti pracuje v Paříži na svých kolekcích pro české i světové firmy s Danem Yeffetem.

Stejně jako v minulém ročníku udílení cen Czech Grand Design i v roce 2011 byla nominována do finálové trojky na ocenění Designér roku 2010.

Nedávno jste řekla, že mladí designéři v zahraničí musejí makat, jinak na ně není nikdo zvědavý. Znamená to, že u nás jsou designéři méně pracovití, méně ambiciózní?
To samozřejmě ne, myslela jsem tím fakt, že když vycestujete do ciziny s ambicemi, může to znamenat i zklamání, protože v zahraničí je mnohem větší konkurence a prostředí je dravější, než je člověk zvyklý ze svého prostředí. Zkrátka v zahraničí mi připadá, že kreativní scéna je obrovská a člověk musí o to více pracovat a nedoufat v náhodu, že se prosadí mezi světovou špičkou.

Knihovna Cheecky Boxes: modulární skříňky můžete zkombinovat tak, jak vám vyhovuje. Autorka je navrhla pro českou firmu Process. Získala za ně (stejně jako za stůl TreasuryTable) ocenění Objev roku Czech Grand Design 2009.

Vzpomenete si u každého svého návrhu přesně, kdy a při jaké příležitosti vás napadl? Co třeba stůl Treasury Table, domácí posilovna Home Fitness nebo knihovna Cheecky Boxes?
Každý návrh vychází z úplně jiného zadání. U stolu Treasury Table vyšel nápad z nějaké zkušenosti, jak já sama bych si představovala pořádek a zároveň přehled nad věcmi u pracovního stolu. Posilovna Home Fitness byla mojí diplomovou prací, kde jsem snoubila zkušenosti s inovativním přístupem k multifunkčním objektům.

A u dřevěných boxů pro firmu Process jsem měla zpočátku jasné a přímočaré zadání, které určovalo v podstatě materiály i použití. Projekt jsem si koncepčně a tvarově zpracovala podle svého. Většinou u mě nápady vznikají jakousi fúzí toho, co prožiji nebo vídám kolem sebe. Nedá se to jednoduše říci.

Svítidlo Strip Light. Má podobu lehkého ornamentu a stejně jako police Stix a lampy Muffins je autorka představila na přehlídce DesignBlok 2010 v rámci kolekce Connection.

Policový systém Stix Shelves. Je založený na kónických trojúhelníkových stojnách, na které se navlékají police s vyfrézovanými otvory ve stejném tvaru jako profil stojny. Police pak zafixují přirozeně tvar celé konstrukce bez jediného šroubku.

Co je pro vás těžší, produkt vymyslet, nebo prosadit do výroby?
Nejtěžší je rozhodně vymyslet produkt tak, aby jej bylo možné přetransformovat do výroby a byl prodejný. Vymyslet cokoli je jednoduché, ale aby věc měla hlavu a patu, dá opravdu práci.Momentálně pracuji s firmami tak, že nám záleží hlavně na tom, aby se produkty vyráběly a měly další vývoj. Někdy mám ale nějakou svoji vizi, kterou zkouším v prototypech a beru ji jako experiment nebo cestu, kde si trénuji práci s materiály.

Jsou při tom nutné výrazné kompromisy?
Kompromisy se dělají téměř všude, kde je zahrnuto do procesu více lidí, většinou více než jeden. Záleží na tom, jak se projekt řeší technicky. U jednodušších věcí šlo všechno hladce, ale čím složitější projekt, tím víc se výroba samozřejmě komplikuje a musí se slevovat z požadavků, většinou kvůli financím. Některé věci bych ráda u některého výrobku změnila, ale ve výsledku by produkt byl sice vychytanější, ale o tolik dražší, že by se to následně nevyplatilo.

Letos jste byla v rámci cen Czech Grand Design nominována na ocenění Designér roku. Nominaci jste dostali společně s Danem Yeffetem, mimo jiné za svítidla Muffins. Jak se vám spolupracuje? Máte rádi sladkosti?
Pracuje se nám skvěle, jsme stejně založení a cítíme věci a okolnosti kolem designu snad naprosto stejně, beru to jako dar. Nestává se často, že si s někým rozumíte skoro ve všem, jak v kreativní sféře, tak i v osobní jako přátelé. Spolupráce obecně není jednoduchá záležitost, jsme oba individuální a dost výrazní, o to je pak výsledek zajímavější! Hodně se konfrontujeme a záleží nám na pravdivosti výsledku. Název Muffins vznikl až někdy v průběhu navrhování, kdy mi to až příliš připomínalo můj častý hřích.

Stůl Treasury Table. Je vyroben z lakovaného dřeva se skleněnou deskou. Velikost zásuvek odpovídá nástrojům na psaní, osobním věcem, ale také různým velikostem papírů. Průhlednost desky stolu poskytuje přehled a nutí k pořádku.

Myslíte, že člověka zásadně ovlivňuje estetičnost prostředí, ve kterém se pohybuje? Může třeba působit výrazně na náladu?
Podvědomě to působí na všechny lidi, na některé pak více. Na ty citlivé a kreativně založené to má velký vliv. Stimuluje to invenci a vnímání. Pro mě je dost důležité pohybovat se v prostředí, které je kultivované a inspirativní, klidné a vyčištěné od zbytečností. Nedokázala bych například pracovat v totálním chaosu, vždycky si uspořádám věci do harmonického minimalismu.

Pro děti jste navrhla knihovničku, která je zároveň malým bunkrem. Je vidět, že dětem rozumíte, studovala jste i nějaký čas pedagogiku… Je vám dětská tematika blízká?
Ani bych neřekla, vztah k dětem určitě mám kladný, ale moje tvorba zatím ovlivněná dětmi není. Návrh Igloo mi přišel vtipný a vyšel ze zadání pro konkrétní výstavu Designblok, kde se prezentoval dětský nábytek. Vyšel i z mého dětství a vzpomínek, kdy jsem si sama skrýše stavěla a Igloo bych tehdy dost ocenila.

Kdybyste měla popsat ideální dětský pokojíček, jak by vypadal?
Jeden velký bunkr a soukromí. Postel nahoře v patře, kam by se nikdo jiný než já nedostal.

Svítidla Muffins. Lucie je navrhla s Danem Yeffetem a byli za ně společně za nábytek Stix nominováni na titul Designér roku 2010.

Jak máte zařízený byt nyní?
Nemám byt, pořád někde cestuji. Ale třeba teď v Paříži mám všechno strašně jednoduše řešené, nezabývám se tím. Ať jsem, kde jsem, potřebuji velký stůl, kde mám všechno vyskládané, počítače, složky, bloky, papíry se skicami, nějakou nástěnku nebo stěnu plnou koncepčních skic... Velkou skříň nebo policovou sestavu a rozkládací postel. Nic víc nepotřebuji.

Jak byste bydlela, kdybyste měla neomezené možnosti?
Bydlela bych asi v nějakém londýnském industriálním loftu, kde bych měla obrovský openspace, kam bych si navrhla pár svých kousků nábytku, a ty bych zkombinovala s designovými ikonami třeba od Achilla Castiglioniho nebo od manželů Eamesových. Měla bych tam židle od Konstantina Grcice, nábytek od Naota Fukasawy a pak Rock ve zlatém lesklém provedení od Arika. V Čechách bych si nechala asi postavit dům podle svých představ, blízko mému stylu je například D3A ateliér.

Co byste poradila lidem, kteří mají rádi kvalitní design, ale vlastně na něj nemají, jak si vkusně zařídit byt? Které české výrobky byste do něj vybrala?
Opravdu bych radila oslovit nějakého šikovného mladého architekta nebo designéra, který se postará o celkovou koncepci, vymyslí pár fresh detailů a použije třeba na několik věcí v prostoru levnější materiály tak, aby předměty vypadaly ojediněle a dodaly prostoru šmrnc. Někdy stačí strašně málo, spíše nic nekupovat, citlivě vybrat povrchy na stěny a podlahu a vychytat pár výstřednějších solitérů, které prostor podtrhnou, například výraznějším tvarem či barvou. Jsem minimalistka, mám ráda čistý prostor, až galerijní podmínky. Stačí mi žárovky místo lamp. Jinak z českých výrobků doporučuji židle a stůl od Tonu a pohovku od mm interier, mají skvělou kvalitu a výborný současný design.

Mívají pařížské byty něco navíc, co se našim domácnostem nedostává?
Mají příjemnou teplou atmosféru, je v nich trochu nahodilosti, trochu vintage, trochu starožitností a trochu moc příjemné všehochuti. Dohromady to má skoro vždycky určitý styl a eleganci, nadčasovost. Pyšní se krásnými obrovskými starými okny a starými dřevěnými podlahami.

Designér Dan Yeffet a jeho kolegyně Lucie Koldová s kolekcí světel ze sklárny Janštejn, které putují na výstavu do Prahy

Lucie Koldová

Vystudovala VŠUP v ateliéru vedeném designérskou dvojicí Jan Němeček – Michal Froněk ze studia Olgoj Chorchoj. Navrhuje nábytek a svítidla, ale také šperky. Své projekty představila na mezinárodních přehlídkách ve Vídni, Miláně, Paříži, Londýně i v Tokiu. Donedávna pracovala ve studiu renomovaného izraelského designéra Arika Levyho ve Francii.

Získala několik ocenění, naposledy byla nominována společně s Danem Yeffetem na cenu Designér roku za kolekci nábytku Stix a lampy Muffins pro českého výrobce Brokis.

Více se dočtete v časopise Domov č. 5/2011.