mýti se. Levandule pochází z jižní Evropy a ve starém Řecku a Římě se bez ní neobešla žádná koupel. Její výrazná a svěží vůně je oblíbená dodnes: v kuchyni i v kosmetice. Sáček se sušenou levandulí provoní skříň či polštář, na kterém pak snad ani nelze mít špatné sny, protože tiší mysl. Levandule potřebuje slunce a propustnou písčitou půdu s dostatkem vápníku. Je odolná proti zimě i suchu a na zahrádce vydrží i přes patnáct let. Hodí se na skalku i jako obruba cestiček. Pěstovat ji můžete i doma v květináči - v zimě by měla být na místě s nižší teplotou. Ve své domovině vyrůstají levandulové keře až do šedesáti centimetrů nad zemí, v našich podmínkách takové výše nedosahují. Rozmnožuje se na podzim, kdy se sázejí zakořeněné oddělky a vysévají semena. Modrofialové květy se přidávají do voňavých džemů a bylinkových octů, ale také do masážních olejů k uvolňování svalů a voňavých pytlíčků k odpuzování hmyzu. Čaj z květů má antiseptické účinky, upravuje trávení a posiluje nervy. Listy mají trpkou chuť a v jihoevropské kuchyni se jimi koření hlavně pečené maso.
Bylinkové máslo s levandulí
Tři až pět čerstvých lístků levandule se naseká spolu se dvěma lístky šalvěje, lžičkou saturejky a lžičkou kopru. Bylinky se smíchají se 130 gramy másla, špetkou soli a lžičkou citronové šťávy. Směs se zformuje do válečku a v alobalu nechá vychladit. Podává se především ke grilovaným rybám.
Bylinkové máslo s levandulí
Tři až pět čerstvých lístků levandule se naseká spolu se dvěma lístky šalvěje, lžičkou saturejky a lžičkou kopru. Bylinky se smíchají se 130 gramy másla, špetkou soli a lžičkou citronové šťávy. Směs se zformuje do válečku a v alobalu nechá vychladit. Podává se především ke grilovaným rybám.
