Roman je tak trochu snílek a nadšenec, ale také milovník vína a dobrého jídla. Jenže do tohoto výčtu chybí ještě jedna důležitá charakteristika: jako hobby má také rekonstrukce. Ač muž s humanitním vzděláním, dokázal zrekonstruovat už šest bytů a domů (včetně jednoho secesního činžáku společně s několika kamarády).
Proto ho od koupě chalupy nedaleko lyžařského areálu Monínec asi 80 km od Prahy, v níž už čtyřicet let nikdo oficiálně nebydlel, neodradila ani chybějící střecha nebo spousta nepořádku, která se v chalupě nashromáždila. "Souboj" s ruinou naopak vzdal předchozí majitel, který si myslel, že zde vybuduje klub a malé fitness.
Prostor dnešní koupelny před rekonstrukcí
Dům byl v dezolátním stavu, 40 let v něm nikdo oficiálně nebydlel.
Rekonstrukce třípodlažního domu o užitné ploše 210 m2 trvala dva roky a dosud není zcela dokončená, pokoje v podkroví nebo prostory v přízemí potřebují ještě hodně práce i energie.
Hospodské výběrové řízení
"Tři měsíce jsem chodil po hospodách a vyptával se, kdo zrekonstruoval tu či onu chalupu nebo dům. Sice jsem oslovil i místní největší stavební firmu, ale naštěstí volba nakonec padla sice také na zdejší, ale malé řemeslníky. Byli skvělí!" popisuje Roman své "hospodské výběrové řízení".
Ačkoliv chalupa není nijak památkově chráněná, rozhodl se pro věrnou rekonstrukci toho, jak dům vypadal v době, kdy se v něm opravdu bydlelo.
Nejdříve bylo ovšem nutné otlouci zdi silné 100 až 120 centimetrů zvenčí i uvnitř.
"Jsou ze žulových kamenů, které tehdy řemeslníci spojovali takzvanou šlapanicí, která skvěle izoluje," vysvětluje Roman. I proto ho plynové vytápění poměrně velkého domu vyjde jen kolem osmi tisíc korun za rok. I když tu nebývá celý týden, nechává dům temperovat. Kdyby vychladl, vytápění by trvalo zbytečně dlouho.
Dveře do pracovny mají původní výšku, která není snad ani 150 cm.
Střechu a krov bylo ovšem nutné postavit znovu, čas a hlavně dřevomorka si vybraly svou daň. Také prkenné podlahy jsou nové, ale pokládané klasickým způsobem na "dřevěné polštáře". Bukových hřebů je tu kolem 2 500. "Pan truhlář Vocílka nebo tesař pan Havel tu odvedli skvělou práci," hodnotí Roman.
Stejně tak pěje chválu na Zednictví Vačlena, které zaskočil třeba žádostí o nerovné omítky, přesně takové, jaké se dělaly před stovkami let v podobných domech.
Protože dům stojí ve svahu, podlahy jednotlivých místností postupně klesají. Tyto rozdíly Roman odmítl vyrovnat, nepřijde mu jako problém udělat krok dolů nebo naopak nahoru. Ponechal i výšku původních průchodů.
"Manželka z toho nadšená nebyla, přišlo jí zbytečné lpět na původním stavu," trochu smutně konstatuje majitel. Svou si však prosadil. Mezi kuchyní a pracovnou se tak musíte před starými staviteli doslova poklonit, dveře nemají výšku snad ani 150 centimetrů.
Kvůli tomuto sklepu majitel chalupu vlastně koupil.
Tloušťka zdí v nejstarší části je opravdu impozantní.
Ještě nižší jsou dveře, jimiž se z uličky vcházelo do nejstarší části domu. Tvořila ji jen chodba s černou kuchyní a jedna malá místnost. Úctyhodná tloušťka a oblouky dávají tušit, že tato část domu stojí hezkých pár set let. Teprve později se přistavělo další podlaží. Dnes se přízemí využívá jako zázemí letní kuchyně, když přijedou hosté. Obytnou část představuje druhé podlaží, podkroví se teprve dokončuje.
"Architekt od památkářů mi sice radil, abych tuto část spojil s druhým podlažím schodištěm, ale to tu nikdy nebylo a nevidím důvod je zřizovat," vysvětluje Roman, který odmítl i další rady typu betonových výztuží či ocelového věnce.
V knihovně skončily i tituly z dětských let.
Jsem smeťákovej typ
Zařízení chalupy nelpí dogmaticky na jednom stylu. "Už jako dítě jsem byl 'smeťákovej' typ. Nedaleko domu rodičů byla skládka a tam jsem objevoval neuvěřitelné poklady. To mi zůstalo," vysvětluje majitel.
Jenže úlovků ubývá, a tak smetiště a bazary musí občas vystřídat starožitnictví. "Zjistil jsem, že v některých renomovaných pražských obchodech dostanete kvalitní věci za nižší cenu, než dnes nabízejí mnozí prodejci 'stylového' nábytku sto kilometrů za Prahou, přitom na rozdíl od starožitníků bez jakékoliv záruky a garance," konstatuje majitel.
Dům "kopíruje" svažitý pozemek.
Hojné použití kamene není náhodné, žulu zde najdete kdekoliv, kde kopnete.
Na chalupu jezdí i několikrát během týdne, práce na "volné noze" mu to umožňuje. Možná se dočká i dokončení svého vysněného sklípku. Nebo také ne. Možná potká další ruinu, kterou si usmyslí přestavět.
