Zůstaneme-li jen u praktické účelnosti, je hlavním úkolem dveří pomoci zachovat teplotu v místnosti a chránit před případným hlukem v sousedství.
Když dáme na pocity, musíme především přiznat, že dveře umocňují klid, soukromí a bezpečí domova. Navíc pak dveřím náleží zcela zásadní role při utváření elegantní podoby a stylu jednotlivých místností i interiéru domu jako celku.
Plné, nebo prosklené?
Když už jsme začali izolačními schopnostmi interiérových dveří, je třeba hned také říci, že tuto vlastnost mají v nejvyšší míře dveře plné, tedy bez prosklených ploch.
Plné dveře nacházejí uplatnění všude tam, kde je nezbytné vytvořit jednoznačnou komunikační bariéru, chránit před chladem nebo nežádoucími pohledy.
Tedy například mezi zádveřím a halou, kde zřejmě budou vyšší nároky na uchování tepla, na vstupu do ložnic, kde zase vystupuje do popředí požadavek vysoké míry soukromí, a samozřejmě u koupelen a WC.
Všechny výše vzpomínané hranice však lze vytyčit i jinak. Pamatujme si, že je žádoucí, aby plné dveře vždy oddělovaly jednotlivé zóny, na něž je dispozice rodinného domu členěna. Tedy soukromou od společenské, suchou od mokré, denní od noční a technickou od obytné.
Všude tam, kde není nezbytné zachovat uvedená pravidla, můžeme použít dveře prosklené. Míra užití skla se pohybuje obvykle od jedné třetiny do celku a také druh skla může být různý, od čirého přes lehký dekor, ornament až po sklo zcela matně neprůhledné.
Zvláštní roli sehrávají interiérové prosklené dveře všude tam, kde se stávají součástí (nebo dokonce jediným zdrojem) osvětlení, což bývá například obvyklé v případě chodby mezi jednotlivými ložnicemi a koupelnou.
Kompletně prosklené dveře − sklo v subtilním dřevěném nebo kovovém rámu, případně dokonce pouze sklo opatřené kováním − mají v tradičně pojatém rodinném domě uplatnění jen problematické.
Je pochopitelné, že i při současném uplatnění plných a prosklených vnitřních dveří v rámci jednoho podlaží domu použijeme dveře stejného typu. Výrobci samozřejmě nabízejí každý typ dveří vždy ve verzi plné a obvykle tři verze různého stupně prosklení.
Co se nosí nejčastěji
Jasnou převahu v četnosti užívání mají v interiéru dveře jednokřídlé oproti dveřím dvoukřídlým. Opodstatnění užití dveří se dvěma křídly je spíše dekorativní než technické.
Nejde ani tak o samotnou skutečnost, že dvoukřídlé dveře jsou obvykle širší než dveře jednokřídlé, polovina těch větších ostatně bývá permanentně pevně uzavřena a uvolňuje se snad jen v případech stěhování nábytku.
Spíše vystupuje do popředí fakt, že dvoukřídlé dveře násobí pocit otevřenosti interiéru, což ještě podtrhuje skutečnost, že se tyto dveře nejednou konstruují s nadsvětlíkem.
Od takto pojatých dveří už není daleko k celé prosklené stěně s průchozí částí. Tady však už zřejmě o dveřích mluvit nemůžeme.
Nejčastěji užívaným materiálem je v případě interiérových dveří dřevo, zcela konkrétně zejména buk, dub, olše, javor, třešeň, smrk, borovice.
Vedle těchto klasických dřevin však s rostoucími nároky na pestrost výběru nachází uplatnění i hrušeň, ořech, bříza, jasan a další dřeviny, především pak ty exotické − mahagon, wenge, bubinga.
Nejobvyklejším technologickým řešením výroby je dýhování. Při zachování nejvyšších nároků na podobu a funkčnost dveří tak bývá dosaženo rovněž dobré ceny.
Vnitřní dveře z masivu jsou samozřejmě výjimečné krásné, bez nadsázky "kus nábytku", jak se říká, ale jsou také podstatně dražší.
Naopak foliované nebo laminované vnitřní dveře považujme za výrobek podstandardní, s rodinným domem jen obtížně slučitelný. Při stavbě i zařizování domu se dá ušetřit případně jinde, kde to nebude až tak viditelné.
Pro každý styl
Současná nabídka výrobců dveří ve smyslu materiálů a dekorů je natolik široká, že zájemce nepochybně najde interiérové dveře pro každý styl a zařízení domu.
V těchto souvislostech je na místě zdůraznit, že s dveřmi by měly harmonizovat především podlaha a stěny místnosti.
Třebaže výrobci dveří nabízejí a projektanti nejednou uplatňují rovněž dveře užší, praxe ukazuje, že minimální šířka interiérových jednokřídlých dveří by měla činit 70 cm. Obvyklými rozměry jsou hlavně 80 a 90 cm.
Dvoukřídlé dveře bývají ponejvíce široké 120, 140 nebo 160 cm. Výška interiérových dveří je standardně 197 cm, ale čím dál více se prodávají i dveře vyšší a není to pouze důsledkem toho, že generace od generace jsou samotní uživatelé dveří vyšší a vyšší.
Dveře totiž mohou do jisté míry měnit celkový dojem z podoby a rozměrů místnosti. Vysoké dveře, které za pomoci zárubní dosáhnou až ke stropu, opticky učiní vyšší celou místnost.
Dveře musejí být odolné vůči podmínkám, které za nimi panují. Tedy například dveře vedoucí do koupelny by měly vzdorovat vlhku, dveře do obytných prostor s hlučnějším provozem by zase měly mít vyšší schopnost izolovat zvukově.
Dobří výrobci s tím počítají a jejich dveře pro interiér tyto nároky splňují standardně bez ohledu na to, zda budou nakonec užity tam či onde. Součinitel akustické izolace dobrých vnitřních dveří by měl dosahovat hodnoty alespoň 20 decibelů.
Interiérové dveře se montují až po dokončení stěn a podlah. Nedílnou součástí dveří jsou zárubně − konstrukce stávající se součástí stěny nebo příčky, v níž jsou dveře zavěšeny a plní svoji funkci.
Dobrým zvykem je, že dveře a zárubeň jsou z jednoho materiálu. Odstrašující kombinací se kdysi stávalo standardní řešení v panelových bytových domech − ocelová zárubeň a v ní sololitové dveřní křídlo. V dnešním rodinném domě naštěstí něco podobného nespatříme.
Součástí kompletu dveří a zárubní může být také práh. Býval v rodinném domě standardní záležitostí a přispíval zejména k jakési těsnosti dveří, ale zejména s přibývajícími nároky na výši tepelného komfortu v celém domě (již se nevytápějí jen některé místnosti) se od užívání prahů upouští.
Je to zkrátka překážka, o jejíž nesmyslnosti by mohli nejvíce mluvit například jedinci, kteří si třeba z kuchyně do ložnice nesli konev vařícího čaje a zakopli.
Leccos nasvědčuje tomu, že dveřním prahům v rodinném domě odzvonilo. Například rekuperační zařízení pro ohřev čerstvého vzduchu vzduchem odpadovým pracuje na principu volného proudění vzduchu mezi jednotlivými místnostmi, takže dveřní práh je pro něj přímo nežádoucí překážkou.
Více se dočtete v časopise Dům a zahrada 3/2008.
