Když chtěl před pár lety Riccardo Lucque vytvořit v přízemí činžáku na Vinohradech restauraci Aromi, požádal o pomoc italského architekta. Jenže po několika letech provozu se ukázalo, že jí chybí "srdce".
Tím se měl právě stát velký bar. "Přál jsem si, aby v restauraci, která má klidnou atmosféru, mohl zákazník objevit designový bod podniku, něco zajímavého. Prostě ´bomba bar´," vysvětluje Riccardo, který se díky české manželce přestěhoval do Prahy z Londýna. V Česku vařil třeba i pro papeže při jeho návštěvě Prahy.
Studio MitteBylo založeno v roce 2004, věnuje se soukromým i veřejným interiérům. "Od roku Zlatého Tygra (2010) obohacujeme svou činnost o staronovou dimenzi Feng Shui," tvrdí jeho zakladatelé, Jiří Kučera a Jiří Dohnal. Vybrané realizace: |
Rekonstrukci restaurace Aromi svěřil Riccardo mladým architektům ze studia Mitte, Jiřímu Kučerovi a Jiřímu Dohnalovi. Ti se zde rozhodli vytvořit kubistický bar v impozantní velikosti: měří na délku rovných osm metrů. Přesto díky zajímavému tvarování inspirovanému slavným českým kubismem nepůsobí zbytečně staticky a mohutně.
Dřevo jako základ
Základní dispozice se při rekonstrukci příliš neměnila. Už předchozí zásah zbavil přízemí starého vinohradského činžáku všech zbytných nenosných příček. Zůstala i masivní dřevěná dubová podlaha, upravená pouze olejováním.
Teplá šedá barva na stěnách dobře doplnila dubovou podlahu.
"Snaha udržet jeden druh dřeva, tedy na podlahy i nábytek, je logická. Lépe to vypadá. Olej pak vytáhne lépe nepravidelnosti, třeba suky, navíc podlahu můžete na rozdíl od lakované lokálně opravit, pokud je to nutné. Naštěstí se i u nás už lidé učí, že je správné, když má dřevo určité nedokonalosti, netrvají na zatmelení každé spáry. Patina užívání dřevu sluší," vysvětluje architekt Jiří Dohnal.
Teplé dubové dřevo architekti zkombinovali se zvláštním odstínem teplé šedé. "Muselo se malovat víckrát, aby se barva takzvaně vychytala," říká architekt Jiří Kučera. Na stěnách s okny do ulice však použilo studio tmavší šedohnědou barvu. Ne náhodou. Opticky tak vstupuje do interiéru více světla.
Největší problém však představovalo doplnění cihelné zdi. "Nemohli jsme koupit nové cihly, to by nevypadalo autenticky. Staré se zase drobily. Nakonec se nám po dlouhém hledání podařilo najít v ´retro´stavebninách použité cihly. Majitelé je však tak pečlivě očistili, že stejně vypadají až příliš nově," popisuje neobvyklou patálii Jiří Kučera.
Tmavá výmalba na stěnách do ulice je záměrná, opticky tak vpouští více světla do místnosti.
Riccardo LucquaV gastronomii začínal v hotelích v Rimini a Pesaru. Tady pracoval v restauraci Da Alceo, která má hvězdičku od slavného průvodce Michelin Guide. V roce 1993 ve 24 letech odešel na 9 let do Anglie. V New Yorku získal pozici šéfkuchaře manhattanské restaurace Il Bucco a za jeho šéfování ji americký Zagat Guide vyhlásil nejlepším nováčkem mezi restauracemi na Manhattanu. V Anglii Riccardo Lucqua pracoval v restauraci Zafferano, která v roce 2001 byla nejlepší italskou restaurací v Londýně, poté se stal šéfkuchařem řetězce italských restaurací. |
Architekti, kteří jinak velmi rádi pracují s cihlami a přírodními materiály vůbec, vyměnili terakotovou dlažbu na toaletách za velkoformátové kalibrované dlaždice, které dovolují takřka bezesparé provedení obkladů. Ty doplnily desky z umělého kamene. Údržba je díky nim velmi snadná a rychlá.
Typická je pro Mitte také nechuť k sádrokartonovým podhledům a v nich zapuštěným světlům. Připadají jim zbytečně laciné. Proto také na nasvětlení tabule v čele restaurace uvidíte repliky lamp, jež se používaly ve Francii v padesátých letech minulého století.
A samozřejmě je nadchla speciální stará komoda na chléb. Opravil ji už před lety Riccardův tatínek. Komoda vnáší do restaurace typickou italskou atmosféru.
Speciální italskou komodu na chleba zrekonstruoval dokonce sám tatínek Riccarda Lucqua.
Srdce ze dřeva
Na osmimetrový bar bylo opět použito dubové dřevo, ale mořené do barvy ořechu. Plastické "klíny" opticky rozbíjejí pocit obrovité hmoty, tomu napomáhá i podsvětlení barové desky. Mohutný kus se skládá z několika dílů vyrobených přesně na milimetr ještě před zahájením rekonstrukce.
"Ta trvala jen čtrnáct dní, prosperující podnik nemůžete zavřít na měsíce. Návrhy a výroba byly připraveny několik měsíců předem, pak už muselo všechno klapat přesně na minutu," prozrazuje architekt Kučera.
Pro bar se musely vytvořit odpovídající rozvody vody a elektrického proudu. Měnila se i vzduchotechnika. Nové vybavení získala i kuchyně: speciální lednici na čerstvé a zachlazené ryby a mořské plody (v paneláku by její velikost pomalu stačila na dětský pokoj), novou "laboratoř" pro cukráře i kvalitní vzduchotechniku.
