Obraz z keramických kachlů je český i světový unikát. Vznikal šest let

  • 7
Je to jediné dílo na světě v keramice, které dokázalo tak silně vyjádřit emoce svých postav. „A ptá se: Budete si i vy s Pilátem jenom mýt ruce nad bídou světa?“ tvrdí restaurátor Vojtěch Pařík, který na obraze Pilátova soudu pracoval šest let.

Křížovou cestu na svatém Hostýně lze podle restaurátora Vojtěcha Paříka vnímat s nadsázkou jako chrám, sice bez střechy, zato vyzdobený unikátními obrazy Jano Köhlera umístěnými pod stříšky kapliček architekta Dušana Jurkoviče místo chrámových oken. Obrazy zároveň nahrazují bibli.

Mezi všemi vyniká právě Pilátův soud, osazený na průčelí první kaple Křížové cesty na sv. Hostýně. Obraz vytvořený z 597 keramických kachlů a o velikosti 4 × 2,5 m fascinuje sugestivním vyjádřením emocí i přesným použitím detailů.

Malíř Jano Köhler na obrazech pracoval 20 let. Pečlivě si nastudoval veškeré dobové reálie, třeba včetně bot, které přesně určovaly postavení svého majitele v tehdejší společnosti.

Restaurátoři hostýnské mozaiky Passionaria a Vojtěch Pařík

Po 80 letech od dokončení Křížové cesty však hrozilo, že slavné obrazy zničí nepříznivé počasí typické pro zdejší kraj. Původní kachle roztrhala voda a mráz na stovky malých lístečků. Všechny pokusy o sejmutí jednotlivých kachlů skončily jejich zničením.

Řešení? Zafixovat zbytky původních kachlů na místě a vytvořit mozaiku, která by rozpadlou dokázala nahradit a předsadit ji do niky do ocelového rámu před původní obraz. To byl úkol pro restaurátora Vojtěcha Paříka a jeho ženu, akademickou sochařku a vynikající šperkařku Passionarii Pařík, která řadu let pracovala jako šéfdesignérka pro značku Nina Ricci a Dorlan v Kanadě. Právě její cit pro jemnou, až cizelérskou práci napomohl k vytvoření dokonalého díla. „Nejtěžší byly hlavy,“ tvrdí Vojtěch Pařík.

Koncem května se obraz po šesti letech „vrátil“ na Hostýn. Do rekonstrukce Křížové cesty se museli zapojit i další, akademický architekt Marek Houska, Ing. Jan Dušek či Ing. Ivana Kubíčková, technoložka značky RAKO, a společnost Lasselsberger. Právě Ivana Kubíčková spolupracovala s restaurátorem Paříkem na výzkumu glazur a výpalu kachlů.

Použitá (dole) a náhradní hlava jedné z postav na kopii keramické mozaiky Jano Köhlera pro křížovou cestu na Hostýně od sochařů Vojtěcha Paříka a Passionarie Pařík.

Nevypálená kachle s „náhradní“ hlavou Krista pro kopii keramické mozaiky Jano Köhlera pro křížovou cestu na Hostýně od sochařů Vojtěcha Paříka a Passionarie Pařík.

Spolupráce přinesla výsledky

Unikátnost Köhlerova uměleckého přístupu, absolventa UMPRUM v Praze, který pomocí umělecké zkratky dokázal postavy oživit, by nebyla možná bez spolupráce s Emilem Sommerschuhem, který se v roce 1883 stal ředitelem továrny RAKO a přišel s technologií řezané mozaiky.

Právě kombinace umění a technologie se odráží i v nečekaném detailu: na obraze najdete podpis Köhlera vpravo, vlevo je stejně velkým písmem RAKO. „Köhler velmi uznával rakovnické mistry, kteří se tak stali spoluautory,“ říká restaurátor Pařík.

Však také Sommerschuh nebyl jen nějaký „továrník“, vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a spolupracoval s nejlepšími architekty a tvůrci své doby, Jurkovičem, Kotěrou, Fantou i Plečnikem. A také Köhlerem. Jeho technologické postupy byly na vrcholu tehdejší doby, proto se s výrobky značky RAKO setkáte i v zahraničí, od New Yorku až třeba po vyhlášené lázně Amalienbad ve Vídni.

Díky jeho objevování nových postupů vznikla úžasná a dodnes obdivovaná díla, například keramická výzdoba hotelu Imperial v Praze (více zde), kde se podílel na rekonstrukci právě i Vojtěch Pařík.

Zároveň však RAKO představovalo vysoký standard i v „běžné“ keramice, která tak nechyběla třeba ani ve vile Tugendhat (více zde) nebo ve vile Stiassni, dnes celosvětově uznávaných a obdivovaných stavbách.

Lepší než originál

Jenže výrobní procesy pro obrazy Křížové cesty bylo nutné změnit, Vojtěch Pařík musel přijít na lepší způsob výroby a vypalování kachlů, aby odolaly lépe místnímu drsnému počasí.

„Dříve měly dlaždice nasákavost šest procent, naše mají už jen půl procenta, tomu napomáhá vysoká teplota při výpalu. Jenže ta zase způsobí, že barvy takzvaně vyhoří. Proto kachle předvypalujeme a pokrýváme bílou vrstvou označenou jako engoba, která vysaje vodu z glazury, ta pak na ní drží. Teprve poté může přijít druhý výpal,“ popisuje Vojtěch Pařík zjednodušeně cestu, která přitom trvala dlouhé měsíce.

„Náhradní“ hlava Krista pro kopii keramické mozaiky Jano Köhlera pro křížovou cestu na Hostýně od sochařů Vojtěcha Paříka a Passionarie Pařík.

Kopie keramické mozaiky Jano Köhlera pro křížovou cestu na Hostýně od sochařů Vojtěcha Paříka a Passionarie Pařík.

Přijít totiž na přesnou teplotu a délku výpalu, to je zkouška ohněm. Do slova a do písmene. Výpal v elektrické peci nefunguje, barvy se v ní mění. A manželé Paříkovi chtěli dosáhnout dokonalého vyrovnání se s originálem.

Aby glazura byla hladká a zároveň plastická (obraz se pak mění v závislosti na světle, které na něj dopadá), aby se glazury neslévaly a zároveň vyplnily i ty nejmenší plošky, musí být každá ploška ohraničená nejdříve voskem. Glazura se rozleje až ke krajům plošek a uhladí špachtlí. Do požadovaného tvaru, a to s přesností na milimetr, se nakonec kachle řežou vodním paprskem.

Upřímně, takovou „nimravou“ práci si lze jen těžko představit. Manželům Paříkovým Pilátův soud vstoupil nejen do života, ale i do bytu, v obývacím pokoji kousek po kousku kompletovali dílo, jehož unikátnost lze jen těžko docenit. „Snad jen Picasso dokázal do své Guerniky vetknout tak silné pocity, jako mistr Köhler do Pilátova soudu,“ tvrdí Vojtěch Pařík.

Hostýn - Jurkovičova Křížová cesta
Hostýn - Jurkovičova Křížová cesta

Hostýn - Jurkovičova Křížová cesta

Zázrak na svatém Hostýně

Historie Hostýna spadá už do období před naším letopočtem, kdy zde Keltové vybudovali velké hradiště. Část mohutných valů opida se dochovala dodnes. V polovině 13. století se na Hostýn uchýlili lidé před nájezdem Tatarů, jenže tehdy přišel zázrak: během dne přišla bouře a blesky a oheň zničily tatarský tábor.

Za zázrakem prý stála přímluva Panny Marie, a tak se časem na vrcholu Hostýna objevila kaplička a později poutní chrám. Obnovený byl v 19. století a postupně se rozšířil o další církevní stavby a zázemí pro poutníky. Hostýnu se začalo přezdívat „moravský“ Říp. Na výzdobě se podíleli takoví umělci, jako například Dušan Jurkovič, Čeněk Vosmík či J. V. Myslbek.

Architekt Jurkovič předložil svůj plán na třináct kapliček Křížové cesty už v roce 1904, čtrnácté zastavení se již nerealizovalo. Stejně jako obchodní bazar, protože Jurkovič chtěl nahradit nevkusné stánky nabízející suvenýry pro poutníky (jak současné!), jež obklopily kamenné schodiště.

Základ kapliček (obměňují se zde tři tvary) tvoří stěna z režných kamenných kvádrů s mozaikovým obrazem, chráněný lomenicovým přístřeškem. První obrazy vytvořil Joža Úprka, jenže technika sklomalby nevydržela drsné podmínky na Hostýně: mezi sklo a azbestový podklad vnikala voda, která obrazy ničila.

A tak přišel Jano Köhler, který měl k mariánské tradici blízko. Na obrazech začal pracovat v roce 1912, Křížová cesta byla dokončena až prvním zastavením (Pilátovým soudem) v roce 1933. Dvacetiletá zkušenost zde přinesla výsledek, který je pokládán za vrchol jeho tvorby.

Detail Pilátova soudu - obraz byl již velmi poničen

Akad. sochař Vojtěch Pařík

* 1945
Absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze, obor řezbářství, a dále Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, ateliér užitého sochařství u profesora Kavana a restaurování u docenta Píchy. V letech 1968 až 1969 pracoval v Profesional Color Laboratory v San Francisku v USA.

Je držitelem povolení Ministerstva kultury ČR k restaurování památek v kameni, štuku a keramice, pracoval na řadě objektů v zahraničí, v Německu či Švýcarsku a také v Česku republice, patří ke světové špičce ve svém oboru.

Koncem května se začalo s instalací nové mozaiky. Vlevo Vojtěch Pařík.